(18.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Zákaz agrese je vlastně už v druhém odstavci článku 4 Charty OSN. A tady ovšem, co trvalo poměrně dlouho, bylo přesným způsobem agresi definovat. A to je vlastně to, co byste měli posoudit nyní ve výborech. Už třináct států se připojilo nebo už odhlasovalo tady tuto definici a tady tuto úpravu, takže i Česká republika, protože my jsme ten, kdo je součástí, my jsme podepsali Římský statut, jsme tedy účastníkem této dohody a zřízení tohoto Mezinárodního trestního soudu, a nyní bychom se měli vyjádřit také k této úpravě - definici zločinu agrese. Říkám, třináct zemí už se přihlásilo, další to projednávají, měla by to učinit i Česká republika.
To, co tady bylo třeba učinit při té definici, bylo třeba například vymezit, že samozřejmě za zločin agrese nemůže být pronásledován nebo stíhán kdokoli. Pokud to udělá nějaký obyčejný voják nebo podobně, tak to těžko může být agresor. V té definici je řečeno, že to musí být významná figura, vysoká politická, vojenská. V definici je definováno, že to musí být útočný čin, že to musí být použití ozbrojené síly, to znamená, je tam prostě definice toho, co naplňuje zločin agrese mezi státy. A samozřejmě ten soud, jenom říkám, abych to připomněl, je možné použít jenom na ty státy, které se stanou součástí této dohody, to znamená, není možné před tento soud poslat někoho, kdo není účastníkem Římské dohody. Myslím si, že těch států je dnes, tuším, 120. Některé význačné ale samozřejmě mezi nimi nejsou. Ale říkám, Česká republika je součástí dohody o zřízení Mezinárodního trestního soudu a nyní bychom se měli vypořádat s tou otázkou definice zločinu agrese. A opět jako i předtím vás žádám, abychom se tedy na tuto definici podívali ve výborech a eventuálně se k té definici připojili. To je vlastně vše, co bychom měli učinit v tomto prvním jednání. V tomto prvním čtení bychom se měli pouze dohodnout se, že to posoudíme ve výborech. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane ministře, a než pokročíme v jednání, přečtu dvě omluvy, a to pana poslance Jiřího Zlatušky, který se omlouvá z dnešního jednání od 19 hodin, a z pracovních důvodů od 19 hodin se z dnešního jednání omlouvá paní ministryně Helena Válková.
Nyní budeme znovu hlasovat o změně zpravodaje pro prvé čtení, kdy místo pana poslance Milana Šarapatky je navržena paní poslankyně Fischerová.
Já zahajuji hlasování o změně zpravodaje pro prvé čtení a táži se, kdo je pro navrženou paní poslankyni Janu Fischerovou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Proti?
Hlasování končím s tím, že je to hlasování pořadové číslo 76, do kterého je přihlášeno 146 poslanců, pro 127, proti 1. Konstatuji, že návrh byl přijat.
Nyní prosím, aby se ujala slova paní zpravodajka pro prvé čtení, paní poslankyně Jana Fischerová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jana Fischerová: Pěkně děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, navážu na slova pana ministra a řeknu, že i já doporučuji postoupit tento sněmovní tisk 160 do druhého čtení a podobně jako organizační výbor přikázat k dalšímu projednávání zahraničnímu výboru. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji paní zpravodajce a otevírám tímto obecnou rozpravu, do které nemám přihlášku, tudíž obecnou rozpravu končím.
Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výboru k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednávání zahraničnímu výboru. Já se táži, zda má někdo jiný návrh? Není tomu tak.
Přistoupíme nyní k hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru? Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Proti?
Hlasování končím, je to hlasování pořadové číslo 77, do kterého je přihlášeno 146 poslanců, kdy pro je 127, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru.
Projednávání tohoto bodu končím a přistupuji k projednávání dalšího bodu, kterým je
49.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o obavách irského lidu
týkajících se Lisabonské smlouvy
/sněmovní tisk 165/ - prvé čtení
Prosím, aby úvodní slovo přednesl ministr zahraničních věcí pan Lubomír Zaorálek. Prosím, pane ministře.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Ano, děkuji, paní místopředsedkyně. Jak vidíte, další návrh má takový poměrně velmi půvabný název Protokol o obavách irského lidu, což je samozřejmě - ne každý ten se jmenuje tak pěkně jako Protokol o obavách irského lidu. A to, co bychom měli projednat, je návrh, který souvisí s poměrně nedávnou historií, kterou bych měl připomenout. Že v roce 2008 občané Irska odmítli v referendu Smlouvu o Evropské unii a založení Evropského společenství, které se ve zkratce říkalo Lisabonská smlouva. Že irské obyvatelstvo tuto smlouvu v referendu odmítlo a vzhledem k důsledkům, které to mělo, se uspořádala poměrně rozsáhlá debata a irská vláda pak po dohodě s představiteli Evropské unie, Evropské rady, předložila občanům tuto smlouvu s tím, že byla doplněna dodatkem, a ten dodatek byl vlastně reakcí na obavy irského lidu a v tom dodatku, v těch jednotlivých odstavcích, se vlastně jakoby garantovalo, že Lisabonská smlouva nebude znamenat ohrožení některých principů, na kterých tedy irskému lidu mimořádně záleží. A jak víte, poté co byl tento dodatek, ta smlouva předložena s tímto dodatkem, tak pak to referendum proběhlo úspěšně.
Dodatek, který se stal součástí hlasování, obsahoval články - je to velice stručný dodatek, který má asi pět odstavců. V jednom se v podstatě garantuje, že nebude dotčena irská rodina, protože jak všichni asi víte, Irové jsou poměrně - snad si mohu dovolit říci - konzervativní společnost uznávající tradice rodiny a podobně a měli obavy, že by mohlo dojít k něčemu, co narušuje principy tradiční rodiny. Takže v jednom odstavci byla garance, že nedojde - Evropa nebude mít legislativu, nebo nebude je nutit k tomu, aby něco opouštěli na té své tradiční rodinné, tradičních rodinných hodnotách. Zároveň tam bylo ujištěno, že nebude Lisabonská smlouva nijak měnit rozsah a výkon pravomocí v oblasti zdanění, že tedy daně zůstanou prerogativou tedy irské vlády. Zároveň tam bylo ujištění, že Lisabonská smlouva nebude mít nějaký vliv na formu zajišťování bezpečnosti v Irsku. Jednoduše řečeno, že Lisabonská smlouva nic nezmění na neutralitě Irska, to bylo vlastně další ujištění, kterého se irským občanům v tom dodatku dostalo. A s tímto dodatkem, že bude takto přiznán Irům, vlastně souhlasili tehdy všichni premiéři a představitelé vlád na Evropské radě. Já bych chtěl říci, že tehdy za Českou republiku s tím souhlasil tehdejší premiér Mirek Topolánek, který tehdy za Českou republiku řekl, že Česká republika schvaluje tady tuto výjimku, tento dodatek pro irské referendum, pro irskou podobu Lisabonské smlouvy, a na základě toho tedy to bylo hlasováno v Irsku a dopadlo to úspěšně a Irové přijali Lisabonskou smlouvu.
Takže já teď tady říkám, že beru na sebe ten závazek, který tehdy učinil Mirek Topolánek za Českou republiku, když tehdy řekl, že my schvalujeme toto, aby ty čtyři odstavce ujištění byly součástí Lisabonské smlouvy pro Iry, a doporučuji vám, abyste to projednávali ve výborech a abychom ve Sněmovně - dokonce na to potřebujeme ústavní většinu - abychom tento irský dodatek i jako český Parlament Irům schválili. Takže to je podstata návrhu, který předkládám, který předkládají všechny členské státy Evropské unie, protože má-li tento dodatek pro Iry platit, tak ho musí všech 28 členských států Unie schválit, tedy i Česká republika. A opírám se tedy o to schválení, které tehdy slíbil předseda vlády Mirek Topolánek.
To je podle mě podstata toho, co máte před sebou. Podle mě jsem to snad řekl srozumitelně. Děkuji.***