(16.20 hodin)
(pokračuje Heger)
Jeden příklad, jak hospitalizační poplatek efektivně využít, je v léčebnách dlouhodobě nemocných. Dnes je přístupnost léčebných lůžek lepší a samozřejmě poplatky zčásti aspoň kompenzovaly to, že pacienti neleželi na přání rodin v LDN tak dlouho a některé rodiny, ty, které pacienty dříve nechtěly, si je braly zpět domů. Kupodivu, a to tady v minulosti příliš nezaznívalo, poplatek 100 korun, potom navrhovaných a potom stažených 60 korun, dnes nula - všechny tyto verze byly podstatně nižší, než jsou poplatky, které pacient hradí v sociálních zařízeních. Mluvím o léčebnách, protože překryv pacientů, kteří leží v léčebnách dlouhodobé péče, a pacientů, kteří leží v domovech pro seniory se speciálním určením, spektrum pacientů se takto velmi překrývá a přitom pacient platí na sociálním lůžku v průměru asi 300 korun denně, protože je mu odebírán veškerý důchod s výjimkou toho, co mu ze zákona musí zůstat.
Diskuse o regulačních poplatcích je obtížná. Je obtížná proto, že zdravotnictví, pokud jde o finanční toky a stránku věci, je velmi zkoušený resort, kde se univerzální řešení se hledá velmi těžko. Důvody jsou celkem jasné a platí ve všech zemích. Zdravotníci chtějí pro dobro pacienta poskytovat více, pacienti a jejich blízcí chtějí dostávat péče více, často více, než je skutečně potřebné. Věci, které nelze individuálně omezovat, jsou neřešitelné. Jestli chcete příklady, tak např. je velmi těžké určit hranici, kde je třeba už utlumovat péči, protože je to péče naprosto zbytná u pacientů, kteří umírají. Je velmi obtížné a prakticky nemožné utlumovat péči u extrémně drahých pacientů. Nedávno bylo zveřejněno pořadí nejdražších pacientů v České republice v loňském roce a nejdražší pacient v této republice stál příslušnou zdravotní pojišťovnu 40 milionů korun za rok. Protože se jednalo o hemofilika, není prakticky možné léčbu takovéhoto pacienta utlumovat. Rozpočet všeobecného zdravotního pojištění je z takovýchto a z nejrůznějších důvodů limitován a každý dodatečný příjem, tedy i příjem z poplatků, je velmi vítaný.
Jediné řešení, jak regulovat zdravotnictví, je regulovat ho přímo zákonem a plošně. Celosvětově se ví, že žádný systém všeobecného pojištění není bez regulací udržitelný a regulace jsou nutné ve veřejném zájmu. Nejúčinnější regulace jsou samozřejmě na straně poskytovatelů a jejich kapacity, ale regulace na straně příjemce péče, tudíž přímá spoluúčast, nebo v našem případě regulační poplatky, je rovněž potvrzeno, že funguje. A ze zákona, jak už jsem zde citoval Ústavní soud, je regulace možná. Ústavní soud to potvrdil již dříve, když se zabýval otázkou ještě za éry ministra Julínka, tak to potvrdil i nedávno, že spoluúčast a omezování péče jsou možné, když se vyjadřoval k lázeňské vyhlášce.
Přes to všechno musím konstatovat, že zrušení jakéhokoli poplatku je samozřejmě po volbách legitimní a každý, kdo v této Poslanecké sněmovně demokraticky získá dostatek hlasů, může tento krok udělat. ČSSD se na to připravovala řadu let a v tomto směru je ve svých názorech konzistentní, takže demokracie zde porušována není. Je ale potřeba říci, že po mnohaletém úsilí, když si všichni na regulační poplatky zvykli a kdy se staly výrazným a vítaným příjmem, na tom koalice trvá celkem tvrdohlavě a řešení má dost populistický charakter. Z tohoto důvodu bude TOP 09 proti posilování rozpočtu do zdravotnictví ze státního rozpočtu hlasovat, protože koalice zde udělala chybu - poplatky zrušila a neměla přitom zajištěné náhradní zdroje. Navíc svými opakovanými sliby, že peněz pro zdravotnictví ze státního rozpočtu dodá dostatek, odblokovaly brzdy a nastartoval se typický mechanismus morálního hazardu, kdy vyvolaná očekávání popustila otěže šetření a na peníze nyní všichni zoufale čekají. Dnes již můžeme jen konstatovat, že se bez nich nemocnice neobejdou. TOP 09 nebude proto blokovat návrh na zrychlené čtení a vetovat ho nebude. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leoši Hegerovi. Nyní s řádnou přihláškou pan kolega Ludvík Hovorka. Eviduji nově faktické poznámky, ale už jsem pana poslance Hovorku vyvolal, tak se omlouvám. Prosím pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si připomenout, že 10. prosince tato Sněmovna odmítla projednat návrh pana ministra Holcáta, který navrhoval regulační poplatek za hospitalizaci ve výši 60 korun pro dospělé, osvobození poplatku pro děti a dorost do 18 let. Myslím si, že to byla zásadní chyba, protože dnes bychom řešili pouze poloviční problém, tzn. chybějící zhruba 1 miliardu korun. Přesto je třeba nahradit výpadek, který nastává v nemocnicích, ve výši 2,1 miliardy korun. Proto klub KDU-ČSL podpoří tento návrh, který je předložen.
Já jsem jen při studování tohoto tisku zaznamenal dva rozpory, které bych byl rád, kdyby je pan ministr vysvětlil. Jeden rozpor je, že zákon se týká regulačních poplatků, kompenzace za hospitalizaci. On vlastně znamená, že za letošní rok se za 6 měsíců vybere zhruba 2,1 miliardy korun a v příštím roce to bude dvojnásobek, tedy 4,2 miliardy korun. Pokud jsem zaznamenal v jeho vystoupení ve sdělovacích prostředcích, tak 2,1 miliardy korun má být určeno na kompenzaci regulačních poplatků pro ambulantní specialisty, obecně ambulance, praktické lékaře a lékárny. Čili to je první rozpor.
Druhý rozpor: Regulační poplatky budou kompenzovány na základě skutečnosti roku 2013 podle vykázaných hospitalizací v roce 2014. Ve většině případů v nemocnicích dochází k vyšším hospitalizacím v letošním roce. Je to díky tomu, že regulační poplatky byly zrušeny. Zajímá mě tedy, co bude rozhodující, jestli vykázaný stav pacientů v loňském roce, nebo letošní rok. ***