(16.10 hodin)
(pokračuje Marková)
Na druhou stranu nezpochybňuji v tuto chvíli, že právě tento návrh zákona tento postup potřebuje, je odůvodněn ten časový rámec, se kterým musíme pracovat, standardní projednávání prostě není možné, nepřipouštím. Navíc se tedy jedná o ucelenou dílčí změnu, která nemá systémový charakter a řeší výsečově aktuální kritický dopad výpadku příjmů pro poskytovatele lůžkové péče.
Za sebe tedy mohu říci ještě jednou, že jsem pro přijetí návrhu i podle § 90, ale od předkladatele předpokládám a očekávám, že v brzké době doplní i vlastně návrhy systémových opatření a o nich se povede diskuze právě na půdě Poslanecké sněmovny.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM).
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce poslankyni Soně Markové a otevírám obecnou rozpravu. Netradičně ji začneme faktickou poznámkou pana poslance Jiřího Štětiny, který se k faktické poznámce přihlásil, pak s řádnými přihláškami pan poslanec Svoboda, Heger a Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Štětina: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se budu skutečně tentokrát chovat jakožto opoziční poslanec, ale nicméně velmi konstruktivní.
Nikdo nepochybuje o tom, že finanční ztráta nebo finanční ztráty všech zdravotnických zařízení jsou velmi citelné. Já myslím, že je naprosto zbytečné si vyčítat, proč to tak je, jak k tomu došlo. Je správné toto jistě nahradit, ale já bych měl jenom jeden dotaz: Jestliže v této době, nebo respektive k poslednímu březnu bylo - a teď já to přečtu přímo - jedná se o zůstatky na bankovních účtech ke konci běžného období včetně ostatních fondů a včetně rezerv skoro 22 miliard korun, tak já se domnívám, že už v té době se mohla zdravotnická zařízení vyplatit prostě příslušnými obnosy. Všichni víme, že každý den odchází asi kolem 650 milionů korun, takže když si to normálními kupeckými počty propočítáme, tak si myslím, že by nám při současném výběru pojistného - bychom tam ty peníze měli. Já si myslím, že i zpráva pana ministra Babiše o tom celkem jasně jaksi hovořila. Takže jenom toto je můj dotaz. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Štětinovi a jistě bude potom v závěrečném slově pan ministr reagovat. Nyní s řádnými přihláškami nejprve pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážená vládo, na rozdíl - vaším prostřednictvím pane předsedající - od kolegy Štětiny se nedomnívám, že teď bychom neměli hovořit také o tom, proč tato situace vznikla.
Takzvané regulační poplatky za hospitalizaci v nemocnici nejsou regulačními poplatky. Je to platba za stravu. Platba za stravu, kterou člověk musí utratit vždy, ať je v nemocnici, nebo není. Ústavní soud nerozhodl o tom, že se tento poplatek nesmí vybírat. On rozhodl o tom, že to musí být zajištěno jiným právním způsobem, a současná vláda a většina této Poslanecké sněmovny odmítla to řešení udělat. Když se o tom hovořilo, my jsme opakovaně říkali, že tento problém nastane, že bude velmi vážný hlavně pro malé nemocnice, pro psychiatrické léčebny, pro péči o hendikepované děti a že to postihne ty nejnuznější v té naší společnosti. Nikdo na to neslyšel. Musím konstatovat, že s odstupem času řekl pan místopředseda vlády Babiš, že to byla chyba. Ale je to prostě populistický slib, který byl dán ve volbách, a toto je ukázka toho, jak ty populistické sliby jsou nebezpečné a škodlivé celé společnosti - ony totiž nejdou realizovat, a když se realizují, tak na tom všichni proděláme. Proto je potřeba, aby to tady zaznělo, protože zase budou nějaké volby, zase tady bude někdo, kdo bude chtít získat hlasy a slíbí "hory s horákama", ale ono to nejde. Pak dopadneme tak, jako jsme dopadli teď.
Ta situace bohužel vznikla, nastala a je tady, a nechceme-li prohlubovat krizi ekonomickou krizi těch nemocnic - kterou jsme vlastně sami zavinili, to není nikdo jiný, to jsme my, my, co tady sedíme -, tak bychom měli hledat řešení. To řešení je velmi obtížné, protože navržené řešení je samozřejmě špatné. Není systémové, svým způsobem vlastně z prostředků jedné části platby pojišťoven, to znamená z platby státu, přesouvá prostředky jenom k jednomu typu poskytovatelů - k nemocnicím. To je na hranici toho, co je nedovolená preference někoho z těch, kteří v tom zdravotnictví pracují. Řadu těch námitek už říkala kolegyně Marková, já je nebudu opakovat, ale znovu říkám - jsem si vědom toho, že tuto situaci je potřeba nějakým způsobem řešit a že bude na nás na všech, abychom se k tomu nějakým způsobem postavili. Přesto považuji tuto věc za natolik závažnou, že souhlasím s projednáváním podle § 90, protože uplatnění veta by znamenalo jenom nesmyslné prohloubení toho, za co můžeme. Je to ne situace krizová, ve které se to musí dělat, to je situace, kterou jsme vyvolali my - a to je ještě něco horšího než to, co § 90 dává jako odůvodnění pro možnost projednat v jednom čtení.
Čili s tímto stanoviskem a se zásadním nesouhlasem o způsobu řešení takovéhoto problému jsem vás seznámil a jsem přesvědčen, že do budoucna se tato věc bude muset vyřešit jinak. Jestliže každou krizi ekonomickou ve zdravotnictví budeme řešit tím, že tam nesystémově přilijeme peníze, dosáhneme jediného - zdravotnictví nebude šetřit, zdravotnictví bude čekat, že v okamžiku, kdy bude zle, zase se někde nějaká ruka natáhne a do té ruky stát nebo pojištěnci nasypou peníze. Byl bych velmi rád, kdybychom podle § 90 řešili naposledy problematiku financování zdravotnictví cestou veřejného zdravotního pojištění.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Svobodovi. Nyní pan poslanec Leoš Heger, připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, o regulačních poplatcích tato Sněmovna slyšela již příliš mnoho. Dovolte mi tedy jenom velmi stručně zrekapitulovat, v čem je problém a proč dnešní opozice protestuje proti jakémukoli rušení poplatků.
Poplatky jsou ústavně konformní, jak víceméně svými výnosy Ústavní soud potvrdil, poplatky regulují, jak potvrdily statistiky, poplatky jsou potřebným příjmem pro zdravotnická zařízení. Pokud jde o hospitalizační poplatek, který byl zrušen Ústavním soudem pro svoji výši, byla připravena změna zákona a vrácení výše toho jednodenního poplatku za hospitalizace na 60 korun, potom však po domluvě koalice byla tato verze stažena a poplatek nebyl tedy obnoven. Dalším argumentem samozřejmě je, že náklady za jídlo a energie jsou jistě vyšší přinejmenším než těch 60 korun, o tom nikdo nepochybuje. A nikdo nepochybuje o tom, že evropské statistiky, které říkají, že dostupnost péče je v České republice na velmi vysoké úrovni, jsou pravdivé. Rovněž je pravdivé, že spoluúčast u nás je velmi nízká. ***