(11.40 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Já to nikomu nevyčítám, jenom konstatuji, jak to šlo. Teď se snaží paní ministryně, že vytvoří nějakou novou odbornou skupinu, ale až ta odborná skupina něco vytvoří, tak budeme v té samé situaci, když byly výstupy z předchozích odborných skupin. Co s tím udělá politická reprezentace? Shodne se na tom? Bude to stabilní změna? Bude to změna, ke které se rozhodnou strany odleva doprava? Nebo to bude jinak? Proto říkáme, že je o tom třeba debatovat. Ale aby nám někdo fakt nepodsouval věci, jako že chceme mít cenu práce stejnou jako v Číně, jak říkal můj ctěný předřečník, a podobně. Až to někdo řekne, tak se proti tomu vymezujte, myslím, že to je naprosto v pořádku. A zprávy OECD máme k dispozici my všichni. Tam se o ceně práce můžeme dočíst.
A mluvit v okamžiku, mluvím o důchodové reformě a platbě do důchodového systému, o dani z příjmu fyzických osob, mi nepřijde jako úplně šťastné, protože tam tu souvislosti prostě nevidím. Daň z příjmu fyzických osob nemá žádnou souvislost s důchodovým systémem.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Než budeme pokračovat v jednání, mám zde další dvě omluvenky. To znamená dnes a od 12 hodin až do konce schůze se omlouvá pan poslanec Jiří Pospíšil a dnes z jednání od 12 do 13.30 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Jaroslav Klaška.
Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Sklenák. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Pan předseda klubu Stanjura zde řekl, že není vhodné, aby tak složitá materie byla předkládána k projednávání ve zrychleném režimu, že je to složité. Ale pane kolego prostřednictvím předsedajícího, to není složité, to je naopak velmi jednoduché. Jde o to, jaké má vláda priority, jaké priority má tato Poslanecká sněmovna. To, co zde projednáváme, je o tom, jestli chceme, aby důchodci žili důstojným životem, a jestli se vrátíme k modelu valorizace tak, jak tady byl zaveden po léta, než je vaše vláda změnila. O tom to je. V této zemi jsou velmi nízké mzdy, tomu odpovídají relativně nízké důchody a seniorům se žije velmi špatně. A my prostě chceme vrátit model valorizace tak, jak zde byl, protože pro nás je kvalita života seniorů skutečně prioritou.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl vzkázat prostřednictvím pana místopředsedy panu kolegovi Sklenákovi, ať to vždycky řekne přesně. Vy chcete zkrátit přechodné období ze tří let na dvě. To já naprosto souhlasím, takhle je popis. A tváříte se, jako by to opatření, které my jsme zavedli, je napořád, a vy to teď chcete napořád vrátit sem. Přece moc dobře víte, že valorizační vzorec byl na tři roky, takže se bavíme o zkrácení ze tří na dva roky, což je naprosto přesný popis tohoto návrhu zákona. Není to tak, že to bylo napořád. Důvody, které nás k tomu vedly, jsme dostatečně tady popisovali. Že to nebylo jednoduché rozhodnutí, to myslím, že jsme si toho vědomi. A jestli jste si všiml, tak já jsem jenom požádal o dostatek času k projednání v odborném výboru. Nechtěl jsem tady v prvém čtení vést polemiku o tom, jestli ten návrh je dobře, nebo špatně a podobně. Ale na tom podle mě není nic špatného. A jestli přijmeme přístup, že co je priorita, tak to Sněmovna schválí v prvém čtení hned, protože je to priorita vlády, tak já to nepovažuji za šťastné. A je jedno, která je vláda. Prostě myslím si, že institut devadesátky by se měl používat zcela výjimečně. U tak složitých zákonů si myslím, že to není vůbec dobře. A to jediné, co jsme k tomu zatím řekli, a požádali jsme vás o pochopení, abychom na to měli nějakou dobu v odborných výborech, kde je určitě více času na to zohlednit a vést debatu o všech parametrech. I s tím, jak jsem říkal, že je možné, že do tohoto návrhu zákona se případně diskutované změny nedostanou, protože nenajdeme shodu. Nic víc, nic míň.
Tak bych prosil, abychom z toho nedělali, abychom nás nedělili na ty, kteří páchají dobro, a na ty, kteří páchají zlo. Myslím, že chceme dodržet standardní legislativní proceduru. Vzhledem k navrženému datu účinnosti žádné zpoždění nehrozí, pokud si to promítnete, jak pravděpodobně, jaké lhůty, jaké budou pravděpodobně po projednání v prvním čtení. Podíváte se, jaká je navržena účinnost, tak tam žádné zpoždění nevyrábíme.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Další faktickou má pan poslanec Laudát.
Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem chtěl říct úplně totéž, o co tady běží. A přece jestliže přicházíte s navýšením mandatorního výdaje v jakékoliv položce - já to penzistům přeji -, tak přece logické je a máme právo a normální by bylo se zeptat, z čeho to zaplatím. Kolik to bude a z čeho to zaplatím? Nic víc a nic méně. A prostě mám tady obavy, protože někteří ministři, vláda, programové prohlášení - a koaliční smlouva to také ukázala: Vy vytváříte hazardní stavy bez koncového řešení. Proto máme obavy a do tohoto ještě v rozporu s tím, co jste říkali při volebních kampaních na ulicích a na náměstích, prostě tlačíte, zneužíváte § 90 a tlačíte všechno horem pádem bez přemýšlení, jak to dopadne. To by se také veřejnost mohla dočkat velice nepříjemných překvapení. Chápu, že pro vaše preference, musím říct, že až po komunálních a v Praze krajských volbách. Takže nám nejde o nic jiného, než když s něčím přicházíte, tak abyste také ukázali, jak to zapadá do té mozaiky, že tuhle zemi do roku 2017 nezruinujete.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane poslanče. Žádné další faktické poznámky nevidím. V tom případě půjdeme řádnou diskusí a máte slovo, pane poslanče Zavadile.
Poslanec Jaroslav Zavadil: Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, je to trošičku zarážející, když tady člověk neustále slyší naše vláda, vaše vláda. Já jsem měl možnost tyto přestřelky sledovat zvenčí, když jsem byl v čele instituce, která mimo jiné navrhovala svoji vlastní důchodovou reformu, a dokonce podle slov vašeho tehdejšího ministra Drábka ta reforma byla dobrá. Jenom pro ni nebyla politická vůle. Nevím proč. Ono se ukazuje, že nakonec se stejně bude muset změnit a že bude muset být politická vůle na to, aby se důchodová reforma povedla trochu lépe, než se povedla vám.
Teď se nad některými věcmi zarážím. Cena práce. Ano, já vám ta čísla tady můžu dokonce sypat. My jsme na osmém místě z hlediska odvodů sociálního a zdravotního pojištění v Evropě. Ale jsme na jednom z posledních míst ohledně mezd! A cena práce, pánové a dámy, se počítá dohromady! Takže když to dáme dohromady, tak jsme potom na tom místě, na kterém jsme. Čili ani na tom osmém ani na tom posledním, ale určitě pod průměrem Evropské unie. To je potřeba, abychom vždycky, když mluvíme o ceně práce, dávali jasně najevo a nevytrhovali věci z kontextu. Samozřejmě, snižování sociálního pojištění, tak jak bylo avizováno - pamatuji si na Petra Nečase, kdy říkal, že jedno procento snížení odvodů na sociální pojištění přinese 50 tisíc pracovních míst. Takový nesmysl jsem slyšel jednou a ono se to samozřejmě taky nenaplnilo. Takže nehrajme si s těmi věcmi jenom tak a nepoužívejme bez znalosti hlubších analýz, to je další poznámka.
Malá důchodová novela, která byla zapříčiněna proporcionalitou, nebo spíše neproporcionalitou, kterou jste zavedli tuším k 1. 10. 2011 - teď se omlouvám za úplně ne přesný termín. Jestli jste poslouchali předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, který potom reagoval na některé ty věci a říkal: "Ústavní soud nemyslel tím, co řekl, že se musí snížit důchod 70 % důchodců." Tam šlo skutečně jenom o tu proporcionalitu. A samozřejmě že by to stálo zhruba asi pět miliard, aby se těmto 70, nebo 75 % důchodců právě ve střední třídě důchody nesnížily. Tam došlo k trvalému okradení penzistů. A tečka. Víc k tomu nemám. Já jsem si samozřejmě pak trošičku s nadhledem a s takovým bonmotem, když jsem si uvedl ty zkratky TOP, tak pak mně došlo, proč k tomu trvalému okradení penzistů došlo. Ale nechci říkat, že to byl záměr, chraň bůh. Ale prostě se to nepovedlo!
A o druhém pilíři, o tom se nemá cenu snad ani bavit. Protože co všechno přinesl druhý pilíř do ekonomiky tohoto státu? Samozřejmě, kdyby to bylo povinné, co jsem já chápal jako záležitost, že kdyby se tedy muselo platit do kapitálových fondů, což odmítla drtivá většina tohohle národa. Protože mimo jiné, oni také na to nemají finanční prostředky, aby takové peníze platili povinně. Ať už tedy člověk, kterému je 30, 35 nebo 40 let. ***