(11.50 hodin)
(pokračuje Zavadil)
A to, že to pak nakonec skončilo nepovinné, tak to odsoudilo tento druhý pilíř k zániku samozřejmě, ale vůbec myšlenka koexistence dvou pilířů vedle sebe, to znamená druhého a třetího, který se dal samozřejmě propojit a nemusel se tady vytvářet druhý kapitálový pilíř. Anebo se musel vytvářet? Anebo za tím byly peníze? Anebo za tím byla lobby určitých finančních skupin? Já nevím, ale je potřeba i tohle vzít v úvahu.
Takže konec druhého pilíře si myslím, že je naprosto správný. A co to ještě přineslo? Vždyť přece všichni tady víte a tady v té sněmovně jste byli o tom ujišťováni, že je potřeba zvednout DPH. Kvůli čemu? No kvůli druhému pilíři, protože výpadek finančních prostředků, které šly do průběžného systému, se nahrazoval zvýšením DPH. To tvrdil jak tehdejší ministr financí Kalousek, tak Petr Nečas jako premiér. Takže DPH se zavedlo jenom kvůli tomu, že se tady zavedl druhý pilíř, který stejně dopadl špatně a o kterém se teď bude jednat, vlastně o jeho zrušení. Tohle je potřeba, abyste si všichni uvědomili! Vždyť jste tady seděli! Já jsem to sledoval zvenčí. Měl jsem z toho vždycky velmi nedobrý pocit. A naprosto jsem se snažil být objektivní, pragmatický, protože to, co jsme my připravovali, to byly věci, které byly na základě analýz, a nikdo nezpochybňoval naše odborníky ať už tedy na poli makroekonomickém, nebo na poli právním, nebo na poli důchodovém.
Co se týče důchodové reformy, jsem přesvědčen, že je správným krokem. To jsme se dostali teď ovšem někam jinam, že dojdeme k debatě, kdy se budeme bavit o tom, jestli druhý pilíř zrušit, nebo ne. Já jsem přesvědčen, že se zrušit bude muset, protože jeho kapacita, která je teď, vždyť tam máme zhruba asi 85 tisíc klientů, na které můžete argumentovat, že jsou tam proto v takhle malém množství lidí, že vlastně to nebylo povinné, ale na druhou stranu pokud vím, tak v letošním roce, by se měla rozhodnout Česká národní banka, co s kapitálovými fondy, kde není 50 tisíc lidí. Takže stejně budeme muset dojít k tomu, co s tím budeme dělat dál. Takže já považuji druhý pilíř za naprosto nešťastný tak, jak byl pojat.
Já rozumím argumentaci, která tady zazněla, a snažím se ji pochopit a snažím se být objektivní. To znamená, že není ze strany ať už tedy kolegy Stanjury, anebo kolegy - já se teď omlouvám za jméno, já si ho nepamatuji - že je tady spíš snaha o to, aby se to projednalo v dostatečné péči. Tomu bych i rozuměl. Ale nevím, jestli se zatím neskrývá něco jiného. Omlouvám se za to, že jsem takto nedůvěřivý, protože jsem tady za zdmi tohoto parlamentu strávil víc než 20 let, takže mám právo být nedůvěřivý na ledacos.
Takže já jenom žádám, aby tedy opravdu zvítězil rozum, abychom si tady nevyčítali, kdo udělal to a to. Já bych se mohl vrátit ke Kočárníkovi, který snížil sociální pojištění tenkrát o procento a v tu ránu byl v deficitu tehdy přebytkový účet. Možná že si na to nepamatujete, ale já jo. A takhle bych mohl pokračovat v sociálních hrátkách až k dnešnímu stavu, o 50 miliardách, kde už tady řada argumentů byla řečena. K tomu se nebudu vracet. To je nezaměstnanost, samozřejmě tam i vliv daně z příjmů fyzických osob má roli. To chci jenom prostřednictvím pana předsedajícího přetlumočit kolegovi, který tady už není a který odešel do předsálí.
Takže já bych byl hrozně rád, kdybychom se mohli dostat k tomu, aby se ve velmi krátké době podařila tahle novela, která je spíš technického rázu, která říká o tom, jakým způsobem se mají valorizovat důchody, aby se skutečně podařilo ji upravit v takovém čase, aby se to stihlo a aby důchodci, kteří na to čekají, ty peníze dostali. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. (K poslanci Laudátovi:) Další faktická poznámka? (Ano.) Takže já si vás napíšu do pořadí a v tento moment je řádně přihlášen do diskuse pan poslanec Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, nechci pokračovat v edukativní činnosti. Já myslím, že to bude předmětem opravdu diskuse na jiných platformách, ale musím reagovat ně některé věci, abych je uvedl na pravou míru.
Pokud jsem hovořil o vícezdrojovém financování, tak jsem neměl na mysli celý důchodový systém, ale první pilíř. A to je i to srovnání se zahraničím. Víte, podle mě bylo nešťastné, že se v roce 1992 rozhodlo o důchodovém pojištění, protože to pojištění s sebou nese princip nestálého srovnávání příjmů a výdajů v tom systému a já si myslím, že bychom se měli vrátit v prvním pilíři ne k pojištění, ale k sociálnímu zabezpečení neboli k důchodovému zabezpečení tak, že je to vlastně důchodová daň a pak se to rozděluje tak, jak se to rozděluje doposavad.
Ale ohradit bych se chtěl proti slovům kolegy Laudáta, který zde uvedl, že nemáme žádné řešení. Já mu nezazlívám to, že se nedívá samozřejmě na naše webové stránky, ale možná by stačilo se podívat na webové stránky Ministerstva financí, případně Ministerstva práce a sociálních věcí, kde visí analytické materiály a návrhy jednotlivých politických stran z tzv. prvé Bezděkovy komise. Studie, která tam je, ukazuje, jak která strana chtěla systém řešit, a nezávislí statistici a ekonomové pak modelovali situaci a je tam i výsledek. Je tam výsledek NDC systému, je tam výsledek rovného důchodu, je tam také náš výsledek. Na rozdíl jiných je do roku 2100 ufinancovatelný, jenomže předpokládal úpravu různých parametrů. A aby to bylo nereálné, tak s příchodem tehdy ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase všechny parametry, které jsme v tom systému měli nastaveny, byly legislativními změnami modelovány tak, aby v podstatě systém se dostal do propadu, ve kterém dneska je.
Takže stačí se podívat třeba i na mé webové stránky, kde je zvlášť vyčleněna část, co jsem k důchodům řekl v této sněmovně za deset let, co jsem napsal v médiích nebo vyslovil v médiích za deset let, a dokonce i mých několik přednášek, včetně slajdů. Čili není pravda, že nemáme řešení.
K OECD již hovořil pan předseda Zavadil. Ano, tragédie je v tom, že se neustále hovoří, jak máme vysoké procento pojistného, ale už se nehovoří o tom, z jakého základu to pojistné je. Kdybychom měli větší základy, tak nepotřebujeme ani tak vysoké pojistné. Navíc v OECD nepřipočítávají ještě ty různé bonifikace, které mimo tyto systémy v náhradových poměrech zaměstnancům vyplácejí zaměstnavatelé v jiných státech na rozdíl od našeho.
Ztotožňuji se také s tím, že důchodová reforma není o důchodcích, ale o těch, kteří do důchodu teprve přijdou. A vážení, bude to katastrofa! Až dosáhnou důchodového věku ti, kteří dnes jsou dlouhodobě v nezaměstnanosti, a zjistí, že nemají nárok na důchod, až přijdou do důchodu ti, kteří si myslí, že vyzráli nad státem ve švarcsystému, a odvádějí si minimum na důchodové pojištění, a zjistí, že jejich důchod bude lízat někde hranici životního minima, případně ti, kteří dělají načerno a neodvádějí si pojistné. To bude teprv katastrofa.
A co se týká důchodového systému jako takového. Podívejte se, buď se dohodne politická reprezentace na nějakém sociálním cíli a k tomu cíli bude hledat parametry, jak ho dosáhnout, anebo bude vycházet ze současné situace, vypracuje nějakou nulovou variantu a pak bude říkat "nemáme peníze, půjdeme dolů" a dostaneme se opravdu někde na tu hranici rovného důchodu, která navíc spočítána na základě zadání ODS existuje. Takže to solitérství, které dneska v naší společnosti převládá, ten individualismus, kdy si každý myslí, že zajistí sám sebe bez rizika jeho zdravotního stavu, úrazu, či dokonce smrti, to by mělo být nahrazeno opravdu kolektivním zabezpečením, které prokázalo od Bismarckových dob, že je jediné, které v této společnosti může prosperovat. ***