(9.50 hodin)
(pokračuje Maxová)
Vládní návrh zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině ve své důvodové zprávě představuje množství důvodů, proč podpořit dětské skupiny. Mou ambicí proto není tyto důvody zde opakovat, nýbrž bych ráda vyzdvihla a dále podrobněji analyzovala ty nejstěžejnější argumenty, které mě přiměly k vyjádření podpory tomuto zákonu.
Za prvé. Návrh zákona dokáže pružně a rychle reagovat na aktuální situaci, kdy se rodiče dětí po celé republice potýkají s nedostatkem míst ve školkách, popř. jeslích. Podle názoru některých kolegů by mohla být východiskem ze situace podpora výstavby mateřských škol, avšak toto nepokládám za vhodné řešení do budoucna, obzvláště s ohledem na proměnný stav porodnosti. Mateřské školy by rovněž nevyřešily problém s dětmi mladšími tří let, jejichž rodiče by se rádi znovu zařadili do pracovního procesu. Školský zákon totiž hovoří o předškolním vzdělávání u dětí zpravidla od tří let. Osobně podporuji tyto dětské skupiny jako alternativní a poměrně rychle realizovatelný způsob řešení nastalého nepříznivého stavu. Ke zřízení dětských skupin přispějí především nižší náklady na jejich vznik. Další pozitivum lze spatřovat v možnosti umisťovat do dětských skupin děti již od jednoho roku věku.
Odpůrci dětských skupin argumentují především tím, že cílem dětských skupin je pouze hlídání a péče o dítě oproti cíli mateřských škol, který spočívá v poskytnutí předškolního vzdělávání, kterým se rozumí vytváření základních předpokladů pro pokračování vzdělávání, zejména rozvoj osobnosti dítěte, zdravý citový, rozumový a tělesný rozvoj, osvojení si základních pravidel chování, základních životních hodnot a mezilidských vztahů. Mají za to, že dětskými skupinami rezignujeme na vzdělávání našich dětí, které poté mohou mít značné problémy s nástupem do prvních ročníků základních škol. Tyto představy jsou však dle mého názoru liché, jelikož i dětským skupinám je uložena povinnost vypracovat a dodržovat plán výchovy a péče, jenž upravuje základní obsah aktivit v dětské skupině. Uvedený plán výchovy a péče se má soustředit na rozvoj schopností kulturních a hygienických návyků dítěte a dále na formování jeho osobnosti, na jeho fyzický a psychický vývoj.
Po stále opakujících se výtkách některých kolegů na téma chybějícího plánu vzdělávání v dětských skupinách jsem navštívila dětskou skupinu při Ministerstvu práce a sociálních věcí a požádala o předložení dvou plánů dětských skupin zapojených do projektu Sladění práce a rodiny, inspirované příklady dobré praxe v Evropě, který probíhá ve spolupráci s ministerstvem. V rámci projektu v současné době probíhá spolupráce se Základní školou Praha 3, Havlíčkovo náměstí, a Kanceláří veřejného ochránce práv, které pilotně ověřují zařízení péče o děti dětskou skupinou. Plánovaná je spolupráce například s ČSOB, s Ministerstvem zdravotnictví, městy Dobříš, Svitavy, sítí mateřských center, Gender Studies, Národním institutem pro děti a rodinu, Prostorem pro rodinu a dalšími.
Jedním z nich je Žižkovská školička v Praze 3. Její plán má název Školní vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Tento plán vychází z rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání, bere v úvahu také specifika dětí, které obvykle tuto školičku navštěvují, a v neposlední řadě několikaleté zkušenosti z práce v přípravné třídě. Ve skupině je stanoven maximální počet 12 dětí ve věku tři až pět let, protože jedině tak, dle zkušeností, je možné rozvíjení a následné upevnění vědomostí, propojení jednotlivých dovedností a schopností v kontextu s reálnými situacemi. Plán je rozdělen do pěti tematických bloků: já a moje okolí, svět kolem nás, starám se o své zdraví, co slavíme a zpíváme, tančíme, cvičíme. Každý tematický blok má svůj cíl, tematické celky. Já a moje okolí má celky: já a moje rodina, moje tělo, seznámení se školou a lidmi v ní, co mě obklopuje, můj vztah k druhým, k sobě samému. Vzdělávací nabídku, aktivity zaměřené na pravidla komunikace, hry, aktivity zaměřené na zdravé sociální klima třídy a v neposlední řadě očekávané výstupy. To znamená, že dítě by mělo zvládat základní sociální návyky, pozdravit, poděkovat, zda dítě zná své spolužáky, dokáže je oslovit jménem, je ohleduplné, vytváří si přátelské vztahy. Během školního roku - na začátku, v pololetí a na konci - probíhá hodnocení žáků.
Druhá dětská skupina, která funguje při Ministerstvu práce a sociálních věcí, má také plán péče a výchovy rovněž rozdělen do tematických celků po dobu roku leden až prosinec. Pro příklad uvedu názvy některých celků: zima, barvy a doprava, film, divadlo, knihy, povolání. A rovněž zde je popis činností, které by mělo dítě po ukončení celku znát. To znamená, jestliže mám celek zimu, dítě by mělo znát druhy zimních sportů, co nosím v zimě za oblečení, jaké je v zimě počasí atd.
Z toho tedy pro mě jednoznačně vyplývá, že rodiče tak budou vědět již před umístěním dítěte do skupiny, jak bude dítě alespoň rámcově trávit čas ve skupině, a bude záležet pouze na nich, zda budou takový program považovat za vhodný a umístí dítě do skupiny, či nikoli a vyhledají si skupinu jinou, jež bude lépe odpovídat jejich představám. Toto považuji za velice důležité - svobodu volby.
O děti se v dětských skupinách budou starat tzv. odborně způsobilé pečující osoby, kupř. učitel mateřské školy či sociální pracovník, které se budou s dětmi věnovat nejrůznějším pohybovým či např. výtvarným aktivitám. Dítěti rovněž prospěje, že bude již od útlého věku v neustálém kontaktu se svými vrstevníky, tudíž se rychleji začlení do kolektivu a socializuje. Je možné, že se výjimečně může stát, že dětská skupina dítěti v určitém směru přípravu k dalšímu vzdělání neposkytne. V takovém případě však nelze opomíjet významnou úlohu rodiny v předškolním vzdělávání, jelikož by i rodina měla na dítě pozitivně výchovně působit a nespoléhat pouze na předškolní zařízení.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v loňském roce vydalo příručku s názvem Desatero pro rodiče, která shrnuje základní dovednosti, které by dítě mělo zvládat před vstupem do základní školy. Rodiče si tak tedy mohou zkontrolovat, zda dovednosti jejich dětí odpovídají předpokladům pro vstup do prvních tříd, a případně jejich nedostatky odstranit.
V souvislosti s tímto problémem je zapotřebí rovněž zmínit fakt, že Česká republika legislativně nezavádí povinnou školní docházku do mateřských škol, a to ani na poslední rok před nástupem do základních škol. Existuje tedy řada rodičů, kteří své děti do mateřských škol neumisťují ani na jeden rok, a přesto se u takových dětí neobjevují výraznější problémy u zápisu na základní školu. Nevidím důvod, proč by poté měly mít obtíže s nástupem do školy děti, které navštěvují dětské skupiny. Jsou zvyklé na kontakt s ostatními dětmi, zvládají odloučení od rodičů, jsou v základních úkonech samostatné atd., jak to plyne z vyjádření odpůrců tohoto zákona. Nelze opomenout ani skutečnost, že se k předškolnímu vzdělávání přednostně přijímají děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky.
Druhým důvodem, který chci podpořit, je možnost, nikoli povinnost, možnost umístit dítě do dětské skupiny. Usnadní rodiči návrat na trh práce a významně přispěje ke sladění rodinného a pracovního života. Dětské skupiny se dle návrhu zákona v žádném případě nesnaží konkurovat mateřským školám. Jejich smyslem je spíš vyhovět rodičům v tom, aby mohli nastoupit zpět do práce i v případě, kdy jejich dítě nebude z kapacitních důvodů přijato či mají-li dítě mladších tří let. U některých rodičů doposud neexistovala možnost volby, zda bude s dítětem doma v plné délce rodičovské dovolené, tedy do tří let věku, či zda jej umístí do zařízení péče o dítě pro předškolní děti a vrátí se do zaměstnání dříve. Za touto nemožností výběru stál již zmiňovaný nedostatek volných míst pro děti v jeslích a mateřských školách, kdy rodiče neměli finanční prostředky na zaplacení soukromých mateřských škol či chův. Dětské skupiny tak rodičům umožní vrátit se do zaměstnání dříve, samozřejmě budou-li mít zájem. Častější návrat na trh práce pak přinese rodiči, resp. celé rodině, nejen lepší finanční situaci, ale mimo jiné také odstraní překážky, které se po dlouhé absenci v pracovním procesu objevují. Například lze uvést ztrátu kvalifikace, pracovních dovedností či kontaktu se spolupracovníky.
Mám za to, že uzákonění dětských skupin výrazně přispěje k harmonizaci rodinného a profesního života rodičů malých dětí. Odpadne tak nutnost volit mezi kariérou či rodičovstvím a rodiče tak při péči o dítě a jeho výchově lépe udrží kontakt se zaměstnáním. V neposlední řadě nelze opomenout ani skutečnost, že zákon jako takový podporuje množství nestátních neziskových organizací. Zmínit mohu např. Unii zaměstnavatelských svazů, Fórum žen či Moravskou unii žen a síť mateřských center.***