(12.00 hodin)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, já se vrátím k tomu, co tady říkal pan ministr zahraničí. Dobře, proběhla jakási revoluce v ulicích Kyjeva a zapomeneme na chvilku na ústavnost, což se v revolucích stává. Já s tím sice nesouhlasím, mám na to nějaký názor, ale budu to respektovat s tím, že budou na Ukrajině vypsány nové volby a že tam jistě vzejde nějaká nová politická reprezentace, se kterou budeme jednat.

Co mi vadí? Že v tuto chvíli máme jednat s někým, jehož slovo neplatí ani 24 hodin. Když si vzpomenu - a pokusil jsem se to nastudovat ze stránek Rady bezpečnosti OSN - na 21. únor letošního roku, na zasedání tří ministrů zahraničních věcí s prezidentem Janukovyčem a s tehdejší politickou reprezentací Ukrajiny, tak existoval nějaký pevný základ, od něhož se měla odvíjet další ukrajinská politika, evropská politika vůči Ukrajině a ukrajinská politika vůči Evropě. Neplatilo to ani 24 hodin. Já se ptám, jak dlouho budou platit ty dohody, které dnes uzavírají.

Před chviličkou přišla zpráva České tiskové kanceláře, že pan premiér Ukrajiny podepsal v Bruselu dohodu - asociační dohodu s Evropskou unií, její politickou část. Bude ji respektovat současná politická reprezentace Ukrajiny? A bude ji respektovat ta politická reprezentace, která nastoupí po těch volbách? Já se jenom ptám. Právě pro to, co tady řekl pan ministr zahraničních věcí. Protože smyslem naší debaty je přece jasně vyjádřit český národní zájem, zájem jedné ze členských zemí Evropské unie ve vztahu k sousedu, a promiňte mi, že to řeknu, k sousedu Ukrajině. Ano, je mezi námi ještě Slovensko, pokud by mě někdo bral za slovo - a když už jsem si odpustil jaksi úplně dodržování mezinárodního práva, úplné dodržování ústavnosti, tak si odpustím i to, že nejsme přímými sousedy, ale přesto jsme sousedy, protože tady máme velké množství ukrajinských občanů v České republice, buď na krátkodobý, nebo dlouhodobý pobyt. Jsou tady zaměstnáni a očekáváme nějaké řešení.

Čili jaký je ten zájem České republiky? Co má Poslanecká sněmovna vzkázat vládě v tom vyjednávání? Ten zájem je přece jak politický, tak ekonomický. Je to zájem nepřetrhání vazeb mezi Čechy a Ukrajinci, mezi Čechy a Rusy, ať už bydlí na Ukrajině, nebo bydlí v Ruské federaci, nebo v jakémkoli jiném státě. V tomto ohledu princip dobrého sousedství snad dále vyznáváme. Nemyslím si, že bych někdy porušil ve své poslanecké funkci to, jakým způsobem se prezentuje zahraniční politika České republiky. Ač jsem opoziční poslanec, vždy jsem respektoval zahraniční politiku a vyjadřoval jsem se k ní z pozice opozice uvnitř, nikoliv za hranicemi našeho státu. Ale já chci slyšet, jaký je ten zájem. Jestli máme pokračovat v sankcích, promiňte mi, které sestavují jakési seznamy lidí, kteří sem nemohou nebo nemohou do Evropské unie. Odpověď Ruské federace je prostá - my žádné seznamy lidí, kteří k nám nemohou, nebudeme sestavovat, ať sem přijede kdokoliv. Protože, promiňte mi, to je jenom to, aby si neudělali ze sebe ti ministři zahraničí, předsedové vlád Evropské unie ze sebe blázny, protože nevědí, jak dlouho bude platit dohoda, kterou teď sepsali v tom Bruselu. To je přece podstata té věci.

A já se ptám u toho národního zájmu, jakým způsobem jedná česká vláda, její ministr zahraničí, její ministr průmyslu a obchodu o tom, jaká bude energetická bezpečnost České republiky. Jestli jsme si místo dodávek z Ruské federace zabezpečili dodávky například z arabských zemí, jakými prostředky, jestli nám stačí ropovod Adria, který mimo jiné má vyústění ve Slovenské republice, jestli máme se Slovenskou republikou nějakou dohodu, že těch cca 30 % naší spotřeby dostaneme přes Adrii do českých rafinerií a jestli je vůbec do té Adrie dostaneme v situaci, kdy jsme si dovolili katastrofální zahraniční politikou minulých vlád rozhádat se s většinou arabského světa. Ano, můžeme se bavit o tom, že se domluvíme na dodávkách ropy a plynu z kaspické oblasti. Nakonec díky tomu, jakým způsobem se řídila energetická konference v roce 2009 v červnu v Chabarovsku, se nám podařilo zvýšit dodávky alespoň z Ázerbájdžánu, protože v Kazachstánu jsme se nedohodli. Já myslím, že ti, kteří seděli ve vládách, ať už jsou dnes v opozici, nebo jsou ve vládě nyní, to velmi dobře vědí, protože jsme si dovolili ten luxus, že jsme si náš chemický průmysl prodali polskému státnímu podniku, který nemá žádné zdroje.

A v tomto ohledu já chci slyšet od vlády České republiky, jaký bude ten národní zájem, kde zajistíme energetickou bezpečnost České republiky, dodávky, aby mohly fungovat ještě dnes fungující podniky, nebo jestli je vypneme energeticky, jestli obnovíme některé uhelné elektrárny, nebo jestli opravdu vyhlásíme výsledek soutěže o tendr na jadernou elektrárnu Temelín bez vítěze, uděláme nový tendr a řekneme, že potřebujeme jiné podmínky a mnohem rychlejší stavbu, protože to je přeci zásadní věc. Jestli se o tom nechcete bavit, tak to řekněte. Dobře, budeme se o tom bavit ve výborech. Ale to přece je to, co tady chceme slyšet po tom, co se odehrálo na Ukrajině, protože všechny problémy energetické byly vždycky tím, že nebyla dohoda mezi Ruskou federací a Ukrajinou. Ruská federace řekla, že prodá jakékoli množství plynu a ropy těmi trubkami, které vedou přes naše území dál do Evropy, protože my nejsme konečnou stanicí jak ropovodu Družba, tak tranzitního plynovodu ve všech těch částech. V tomto ohledu se tedy ptám, co jste udělali dalšího kromě toho, že zajedeme na Ukrajinu. Výborný nápad, my asi nebudeme konat cestu plánovanou na Ukrajinu výboru Poslanecké sněmovny. Dokud tam nebude po volbách, nemá to asi smysl ani, protože s kým bychom se tam vůbec bavili - s těmi, kteří odcházejí, nebo kteří tam ani nechtějí přijít? A nemělo by to žádný smysl, čili pravděpodobně v organizačním výboru uděláme drobnou změnu v našich plánech.

Ale já jsem přesvědčen, že to je otázka, na kterou by měla vláda odpovědět. Protože tady myslím předseda klubu KDU-ČSL a TOP 09 říkal o tom, že neřešíme Majdan, řešíme teď pozici české vlády ve vztahu k Ukrajině a k Ruské federaci, protože se týká Krymu. A já tady nebudu opakovat, že pro mě je zásadní otázka to, jaké hranice máme hájit. Jestli máme hájit hranice Ukrajiny v roce 1654, nebo před rokem 1917, nebo v roce 1922, tzv. leninské, nebo v roce 1939, tzv. stalinské, nebo stalinské dvě z roku 1945, nebo chruščovovské z roku 1954. Já nejsem ochoten bránit stalinské hranice Ukrajiny, a musím tedy vycházet z toho, že došlo k nějakým dohodám, jako jsem nebránil hranice Gruzie, které byly také jenom stalinské. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP