(11.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Stejně jako moje kooptování do toho parlamentu tehdy, aby bylo co nejblíž ústavě. Protože v situacích politických krizí, v situacích, kdy máte dokonce desítky mrtvých, si myslet, že všechno bude čisté, je trochu iluze.
Já jsem někde četl, že situace na Ukrajině se chvílemi podobá situaci v Rusku v roce 1917, kdy se vlastně veškerá státní administrativa rozpadá a k moci se může dostat skoro kdokoliv. A vlastně smyslem podobných situací je zvládnout je natolik, aby se krize neprohlubovala, aby nevedla k tomu, že se situace eskaluje, že se stát hroutí a že je dokonce nedej bůh stále více mrtvých.
Takže proto se domnívám, že ta debata, která tady byla naznačena, debata o tom, co bylo nebo nebylo ústavní, je debata, která nás nedovede k žádnému výsledku. Chápete, my se v tom nedobereme žádného. Já sám vám říkám, že v případě Kosova jsem byl ten, který tvrdil, že postup, který se zvolil, je nesmírně nebezpečný a velmi sporný. Taky jsme se nedovolali žádného výsledku. A proto mám-li hledat společný jmenovatel, na kterém se v této Sněmovně dohodneme, tak jsem navrhoval nezkoumat to, do jaké míry se kdy dodržela, nedodržela přesně ústava, protože na tom se zřejmě neshodují jednotliví protagonisté podle toho, na které straně stojí, ale aby se český parlament vyjadřoval k tomu, co se ho bezprostředně týká.
A já se domnívám, že v případě toho, co se stalo na Krymu, nešlo jenom o to porušení nebo neporušení ústavy, ale šlo o to, že cizí vojska, cizí vojáci vstoupili na území suverénního státu. A ať pan Putin uznává, nebo neuznává hlasování a referendum na Ukrajině v roce 1991, tak v roce 1994 podepsalo Rusko mezinárodní usnesení, dohodu, smlouvu, podle které se zavázalo respektovat hranice Ukrajiny také na základě toho, že se Ukrajina vzdala jaderných zbraní. Takže se dá doložit, že tady jsou mezinárodní závazky a principy mezinárodního práva, které v této věci byly porušeny. Takže se necítím kompetentní mluvit do toho, jak kdo dodržoval ústavu v té či oné zemi, ale cítím se kompetentní v České republice vyjádřit se k tomu, když někdo takovýmto způsobem překročil hranice cizího státu a rozmístil tam své vojáky a učinil z cizího území své území vlastní.
A mám dojem, že tohle je jmenovatel, na kterém bychom se mohli všichni v této Sněmovně shodnout a mít to jako stanovisko, které je pro nás zásadní, protože se domnívám, že to je něco, s čím máme hlubokou zkušenost, o které si tady můžeme dokonce dlouze vyprávět. Tohle je podle mě zájem České republiky. Zájem České republiky je říci jasně, že není možné konat referenda o hranicích. Že není možné na základě určení národních menšin se domáhat nějakého území jako svého vlastního. Pro mě prostě je hrozivé to, jaké politické strany, jaké politické proudy se toho, co se stalo na Krymu, dovolávají. Pro mě je hrozivé to, že takové tvrdé nacionalistické strany, jako je Jobbik v Maďarsku, a mohl bych jmenovat další v Evropě, jsou nyní nadšené tím, jak se zvedlo téma národního sebeurčení. Je to před volbami do Evropského parlamentu. A říkají: To jsou principy, ke kterým my jsme se vždy snažili přihlásit, konečně to někdo řekl jasně a konečně dokonce vidíme, že to takto lze. Že je možné na základě toho, že někde je národní menšina, to území dokonce obsadit, i když je to území cizí! Ale tyto politické strany říkají, že tohle je něco, co ony podporují. Tohle se stalo součástí debaty. A to je podle mě nebezpečné. To je nebezpečné pro Českou republiku a tohle se nás snad týká! Já si myslím. Takže je nás deset milionů, ale já tvrdím, že tak, jak tady jsme tento stát v těchto hranicích a s těmito obyvateli, že by měl být schopen jasně říci, že něco podobného je věc, kterou my musíme odsoudit. A bez ohledu na to, jestli sedíme tam, nebo tam. Bez ohledu na to, jak budeme tady vést debatu o situaci na Ukrajině bychom se k této věci měli postavit jednoznačně a jasně.
Podle mě podle tohoto stanoviska by se měla řídit i česká vláda. A proto tu debatu tady děláme. Protože já vám tady taky skládám účet z toho, jak vystupuji jako ministr na radách, na Evropské radě. Víte, že v této chvíli zasedá premiér, a tento parlament podle mě má plné právo, a dokonce to musí udělat, měl by se vyjádřit k tomu, co si o této věci myslí, a dát v tomto české vládě najevo svůj názor.
A já říkám, že debata, kterou jsme tady načali, je debata, která může být vedena ve výborech. Jsem připraven přijít do kteréhokoli výboru a bavit se s ním o situaci na Krymu, Ukrajině a podobně, ale přál bych si, abychom tady dali jasné stanovisko k tomu, co mně teď připadá podstatné a co jsem tady říkal už minule. Pro Českou republiku musí být nepřijatelné, že někdo pořádá referenda o hranicích. Musí pro nás být nepřijatelné to, že se nerespektují principy mezinárodního práva. A to, že se nerespektují mezinárodní smlouvy. Protože jestliže tohle by začalo platit a my jsme vstoupili skutečně do prostředí, kdy se takto budou rozpouštět hranice, tak budeme žít v prostředí, ve kterém se bude uplatňovat především právo silnějšího. Kde rozhodující budou státy podle toho, kolik mají obyvatel, kolik mají vojáků, kolik mají území. A země jako Česká republika se teprve pak stane malou. Tak jako jsme jí bohužel byli v roce 1938. A to si myslím, že je něco, co by mohlo být předmětem určité dohody a shody v této Sněmovně.
Apeluji na vás, kolegové, neveďme teď spory o řadě věcí, kde se možná z různých důvodů neshodneme, ale snažme se dnes tady debatu nevést na hodiny, veďme ji ve výborech. Ale tady dejme usnesení, ve kterém jasně řekneme, že jsou věci, které jsou pro Českou republiku a český parlament nepřijatelné. A přál bych si, aby debata probíhala kultivovaně, aby měla jasný výsledek. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane ministře. Mám zde dvě faktické poznámky. S první faktickou je přihlášen pan poslanec Foldyna. Ne? Takže pan poslanec Jandák v tom případě, špatně jsem si zapsal jméno.
Poslanec Vítězslav Jandák: Já budu, pane předsedající, velmi stručný. Chtěl bych poděkovat našemu ministrovi a doufám, že i strana ANO si uvědomuje, že ministr maká. Maká velice. Ale vy jste, pane ministře, řekl takovou jednu věc - já jsem vás velice pozorně poslouchal - že všechno je na vodě. Tak pojďme k dalšímu bodu, to je ochrana ovzduší. Tam myslím, že se shodneme. O tomhle si tak jistý nejsem. Děkuju vám.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. K další faktické poznámce je přihlášen pan poslanec Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Přece jenom ještě jednou, chtěl bych reagovat na pana ministra zahraničních věcí. Rozkryl nám tu situaci v její složitosti a já nepopírám, že složitá je. Jenže tady je tolik historických precedentů, které se v minulosti udály, a my se bavíme pořád jenom o jedné straně. My jsme vyzýváni k tomu, abychom přijali nějaké politické stanovisko, ale tady je tak bohatá hra zpravodajských zájmů nejenom velkých mocností, ale i jednotlivých států v rámci Evropské unie. Tak komu budeme dělat toho slouhu? Skoro bych řekl, že výzvu, kterou zde učinil kolega Jandák, bychom měli využít. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Další faktická poznámka, je zde přihlášen pan poslanec Kostřica. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo. Nechtěl bych nějakým způsobem znevažovat tuto Sněmovnu, ale představte si, jaká by byla situace, kdyby naše všechny čtyři ozbrojené transportéry vtrhly na Zakarpatskou Rus a vyhlásily zde referendum, jestli tato země má být přiřčena ke Slovensku, k Česku, k Ukrajině, nebo k Rusku. Myslím si, že to jsou věci, které také bychom si měli uvědomit. Že tam došlo k prvnímu porušení celistvosti. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Než udělím slovo s faktickou poznámkou panu poslanci Grospičovi, tak od 11.45 hodin se z pracovních důvodů omlouvá vicepremiér vlády Pavel Bělobrádek. Nyní poprosím pana poslance Grospiče o faktickou poznámku. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte, abych se, vážení kolegové, prostřednictvím pana předsedajícího zeptal pana ministra zahraničních věcí na jednu věc, která mi utkvěla teď v jeho příběhu, který nám tady vyprávěl o situaci na Ukrajině a o celém ukrajinském problému. Čímž samozřejmě neříkám, že nevnímám vážnost toho problému, a chtěl bych jenom říci na adresu těch, kteří aktivně podpořili například uznání Kosova, že někdy dobře míněný úmysl a dobře míněná cesta dlážděná vede do pekel. ***