(11.10 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, paní poslankyně. S přednostním právem se hlásí pan ministr kultury.
Ministr kultury ČR Daniel Herman Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Musím vyslovit kompliment paní kolegyni Konečné, že má obdivuhodný dar, i když si mnohokrát říkám, že nebudu vystupovat k určitému bodu, že nemohu nevystoupit. Myslím si, že to, co tady na půdě tohoto úctyhodného sboru teď zaznělo, prostě musí být komentováno.
Myslím, že paní poslankyně tady prezentovala to, co jsem několikrát i v posledních dnech řekl do médií, že komunistická strana prostě není schopná reformy, že je antidemokratická. Slova, která zde zazněla, obhajují anexi území cizího státu, která je srovnatelná s anšlusem Rakouska z 12. března 1938, nebo s okupací Československa z 21. srpna 1968, jsou prostě nepřijatelná.
A byla to právě komunistická velmoc Sovětský svaz, která 23. srpna roku 1939 uzavřela hanebnou smlouvu s nacistickým Německem, smlouvu, která vstoupila do dějin jako pakt Ribbentrop-Molotov. Teprve potom komunistická strana nahradila nepřijatelnou filozofii jakési internacionální solidarity a postavila se po bok demokratických sil do boje proti nacismu. Na to je třeba nezapomínat.
Myslím si, že je třeba jasně pozvednout hlas a říci jednoznačné "ne!" pošlapávání demokratických tradic a obsazování cizího území. A jsem velmi rád, že mohu být hrdý na českou zahraniční politiku za její jasný postoj.
Děkuji za pozornost. (Velký potlesk střední a hlavně pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde tři faktické poznámky. S první faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Konečná. Máte slovo, dvě minuty na faktickou poznámku.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Já nevím. Tohle mi trošku připomnělo, omlouvám se, pane ministře kultury, já vím, že vás poslední dobou docela provokuji, protože většinou reagujete na mě, ale vaše dnešní vystoupení mě hodně zklamalo. Takové politické školení mužstva se tomu kdysi říkalo. (Potlesk z řad komunistických poslanců.)
A já jsem prezentovala jediné, pokud jste mě poslouchal, že Komunistická strana Čech a Moravy chce respektovat mezinárodní právo, a jen jsem se slušně ptala, jaké mezinárodní právo respektujeme. Jestli to připravené a prezentované americkou administrativou, anebo to, které bylo přijato v základních listinách o lidských právech, a je prezentováno Organizací spojených národů. Já jsem pro to druhé. (Potlesk z řad komunistických poslanců.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S další faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Opálka. Takže máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, kdo chce psa bít, hůl si najde. Já rozumím panu ministrovi kultury, že mu je vlastní téma dědičného hříchu. Ale žádám všechny ty, kteří se zajímají o to, aby si přečetli ve stenozáznamu vystoupení paní poslankyně Konečné a vystoupení pana ministra kultury. Já o voze, on o koze se tomu říká. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku zde mám přihlášeného pana poslance Kováčika. Takže ta se ruší. Další v pořadí s faktickou poznámkou je pan poslanec Koskuba. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jiří Koskuba: Dámy a pánové, omlouvám se, projednává se zde bod Ukrajina. A jak jste se mohli dočíst i v tisku, považuje se za neslušné, aby jednotliví poslanci ČSSD vyslovovali svůj názor, neboť máme svého ministra zahraničí. Omezím se tedy jenom na jediné.
Ano, projednáváme zde Ukrajinu a já chápu, že část této Sněmovny má na svých klopách patřičné placky. Dámy a pánové, já ji nemám, ale chtěl bych vám přesto něco připomenout: Včera se zde přerušilo jednání o smlouvě se zemí, která nevznikla a neexistuje zrovna za příliš demokratických podmínek, a přiznávám se, že na věci této země, a mám na mysli Kosovo, nemám osobní zájem, jak už jsem řekl na klubu, neboť naše nemocnice z této země neodebírá orgány, které vyváží. To je první poznámka.
Druhou věc, kterou vám chci připomenout. Když jste šli do Sněmovny, všimli jste si, že na budově naproti vlaje tibetská vlajka. Chcete-li zde být tak radikální pouze v jedné jediné věci, vás s tou plackou prosím, přišijte si ještě na záda tibetský prapor a zvažte pak, jak budete jednat se zástupci Čínské lidové republiky. Děkuji. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou z místa se přihlásil pan poslanec Jandák. Já vás poprosím, kolegové, abyste ztlumili hladinu hluku.
Poslanec Vítězslav Jandák: Dámy a pánové, vážený pane předsedající. (Hovoří současně s poslední větou předsedajícího.) Já jsem nechtěl vystupovat, ale mám takový pocit, že je nutno si možná dát trošku studený hadr na hlavu a uvědomit si, proč tady sedíme. A uvědomit si velikost a význam této republiky i velikost a význam tohoto ministra. Vy myslíte, že tímto žvaněním - s prominutím - tady, a je to žvanění, já to poslouchám už několik dnů, pomůžeme lidem téhle země? Ne, ti lidé nečekají, jak se budeme dívat na Majdan, ale jaký jsme tu za dvacet letu udělali mejdan. Na to se lidé dívají. A já myslím, že lidé od nás očekávají, abychom se začali zaobírat věcmi, které jsou pro vás zřejmě málo vznešené. Ale to je problém zdravotnictví, problém školství a toho všeho ostatního. Nezlobte se, vzpamatujte se, a uvědomte si, proč tu jste.
A Danieli prostřednictvím předsedajícího, nenič nám našeho ministra. To, co tady říkáš, to ho totálně zlikviduje v sociální demokracii. Děkuji vám mockrát. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde tři přihlášené s přednostním právem. První je pan ministr zahraničí Zaorálek, dále předseda klubu Mihola a...
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Tak děkuji. Dámy a pánové...(Hlasy kolem řečniště.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane ministře, já vás poprosím. Já jsem myslel, že se jedná o řádné přihlášení s přednostním právem. Faktická poznámka, ta má přednost. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, pane místopředsedo. Jenom velmi stručně reakce na pana doktora Koskubu. Tibetský prapor není špatný nápad, zvážíme to. Jenom nepatří na záda, patří na srdce.
Nicméně, pane kolego, srovnání s Kosovem, byť jsem pro jeho uznání nehlasoval, zásadním způsobem kulhá. Když vzniklo Kosovo, tak se rozdělil stát, aniž by se změnily jeho vnější hranice a aniž by jakýkoliv uchvatitel získal část toho území. V případě Krymu nedochází k ničemu jinému, než že agresor získá část území na úkor jiného státu. A to je ten zásadní, naprosto zásadní rozdíl. A je to v rámci imperiální politiky do zemí bývalých sovětských satelitů. A jestli chcete být na řadě, já ne. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde další faktickou poznámku. Pan poslanec Kováčik. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Pavel Kováčik: Vážený pane předsedající, paní a pánové. Přeji hezký dobrý den, hezký pátek. Já bych rád reagoval na takovou tu trošku, ale u pana Kalouska jsme zvyklí, že umí doopravdy velmi dobře žonglovat s pojmy. Když vzniklo Kosovo, změnily se vnější hranice, a to tak, že podstatně. Změnily se vnější hranice Srbska. Děkuji. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Novotný z ODS. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Martin Novotný: Já bych chtěl možná nás všechny vyzvat k jakémusi upuštění pod kotlem. Podobně duchaplné debaty o zahraničněpolitické orientaci našeho státu vedli naši předchůdci v této Sněmovně v dvacátých, třicátých letech. Jedni se spoléhali na jistou orientaci, druzí na jinou. Pak po té válce přijel ten slavný vlak, v jehož čele byly portréty mimo jiné i Stalina, a přišel Košický vládní program a podobné záležitosti.
Pojďme nedemonstrovat před celým světem, že máme velmi rozdílné názory na zahraničněpolitické ukotvení tohoto státu. Pro mě osobně celá tahle debata je jenom jasným zdůrazněním toho, že pragmatické poučení z toho, co ve 20. století fungovalo a co nefungovalo, je to nejdůležitější, co bychom měli mít všichni na mysli. To, že to pro mě znamená jasnou podporu euroatlantické vazbě této země, o tom jsem hluboce přesvědčen. Ale nechci tu debatu dále jitřit. Nemyslím, že je dobré, abychom před celým světem tady demonstrovali naprostou rozdílnost, až tak fatální rozdílnost názorů na ukotvení této země. Nepomůže to především této zemi a její bezpečnosti. Přijde mi to až trapné. (Potlesk zprava.) ***