(15.10 hodin)
(pokračuje Opálka)
Stručně řečeno, jde o nutné legislativní úpravy, které zajistí, že celý systém bude odpovídat reálným potřebám a bude rychle a dostatečně zajišťovat náhrady škod na zdraví či životech zaměstnanců. Hrozí totiž, že úrazové pojištění zaměstnanců v porovnání s náhradou škod zejména podle nového občanského zákoníku by představovalo jen tzv. chudinskou dávku. S každým zaměstnancem by bylo zacházeno stejně.
Uvedu ilustrační příklad. Přijde-li o malíček traktorista, dostane se mu stejné náhrady jako houslovému virtuosovi, i když je na první pohled jasné, že traktorista bude moci dále vykonávat svou práci, ale houslista už ne. Houslista tedy bude nucen sám žalovat škůdce o náhradu škody podle nového občanského zákoníku. Jedinou předností zákona je dnes snad to, že náhrada podle stávajícího úrazového zákona bude poskytnuta poměrně rychleji, než bude poskytnuta nebo přisouzena náhrada podle nového občanského zákoníku.
Zdůrazňuji, že nejde dnes jen o technickou novelu. Jde o stanovení nového časového limitu, ve kterém připraví Ministerstvo práce a sociálních věcí, resp. vláda České republiky, nový, kvalitní legislativní návrh. A osobně bych si nepřál, aby tento časový prostor byl využit k přípravě systémové změny ve smyslu privatizace pojištění. Tuto poznámku činím vědomě na adresu vlády, která se má, jak jsem slyšel, v krátké době zabývat novým rozhodovacím materiálem o budoucí podobě zabezpečení zaměstnanců při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Doufám, že se bude chovat jako dobrý hospodář, neboť nemalé transformační náklady pro Českou správu sociálního zabezpečení, které samozřejmě přístupy komplikují, vyváží v další době úspory ve státním rozpočtu.
A nyní k vlastní předloze. Vládou navrhované prodloužení odkladu účinnosti zákona č. 266/2006 Sb. jen o jeden rok je nejen dle mého přesvědčení a zkušeností příliš krátké. Za tu dobu vláda nestihne nezbytné opravy, potřebnou implementaci nového občanského zákoníku a novelizovaných souvisejících předpisů ve stanovených legislativních lhůtách. Nezajistí ani rozpočtovou přípravu státního rozpočtu a střednědobého výhledu výdajů na realizaci tohoto zákona. Jde zejména o náklady související s převzetím tohoto pojištění Českou správou sociálního zabezpečení. Dále je potřebné počítat i s legisvakanční lhůtou, neboť finanční, technické a personální zajištění, jakož i proces zavedení zákona do praxe je nezodpovědné voluntaristicky urychlit, je potřeba dvou, či spíše tří let, a stáli bychom nad problémem za rok zase o jeden rok odložit účinnost.
Proto budu na jednání výboru pro sociální politiku, kterému by měl být tento tisk přikázán k projednání, navrhovat odložení účinnosti o alespoň dva roky s požadavkem, aby vláda předložila nový zákon a do části 11 zákoníku práce vrátila úpravu náhrady škody na zdraví. Ostatně takový návrh v zákoníku práce už připraven byl, a to v minulém volebním období ve sněmovním tisku 689, avšak v souvislosti s bojem o výši provize za vedení úrazového pojištění a lobbingem mezi poslanci i senátory spadl pod stůl.
Není od věci upozornit i na fakt, že v právním řádu České republiky máme nyní prapodivnou situaci. Ve služebních poměrech příslušníků bezpečnostních sborů dle zákona č. 361/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a v případě vojáků z povolání podle zákona č. 221/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je náhrada škody na zdraví příslušníků a vojáků upravena na principech podle prvního zákoníku práce. V případě zaměstnanců, kterých je řádově, opravdu řádově více, se stále hledají různé experimenty.
Rozumím tomu, že jde o hodně peněz a správa veřejných financí je lákavá pro řadu subjektů. Doporučuji proto jasný a rychlý postup vlády, a to ve smyslu tohoto platného zákona, jehož jsem byl zpravodajem již v roce 2005 i později.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Opálkovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nejprve s faktickou poznámkou přihlásil pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovolte dvě poznámky. Za prvé bych rád nasvítil rozdíl mezi virtuální realitou parlamentní diskuse a realitou zeleného stromu života. Pan zpravodaj Opálka tady v dojemném příběhu zdůraznil rozdíl toho houslisty a traktoristy, kteří oba dva přijdou o malíček, a jejich další kariéra je samozřejmě velmi rozdílná. Faktem to je dojemný příběh té virtuální parlamentní diskuse. Zelený strom života je takový, že zatímco ten houslista se na traktoristu rekvalifikuje poměrně snadno, ten traktorista na houslistu už mnohem hůře, přičemž traktorista objektivně má vyšší výplatu než ten houslista. Tak to je ten skutečný život.
Druhá věc je, že novela zákona o úrazovém pojištění je takový evergreen parlamentních diskusí, kdy každá vláda - tedy i já se hlásím ke své spoluzodpovědnosti - čas od času předstupuje před Poslaneckou sněmovnu a říká: My nevíme, co s tím. Prosím nechte nás to odložit, my něco vymyslíme... Nevymyslí nic. Pak zase přijde a potom zase navrhne něco odložit. Protože to skutečné řešení, to skutečné řešení, které tady existuje, které má svoji paralelu např. v povinném havarijním pojištění automobilů, to skutečné řešení vyžaduje jistou politickou odvahu, zejména říct České pojišťovně a Kooperativě: Už dost! Taky někdo jinej. A s tím bývají velké problémy.
Takže já bych si dovolil požádat - (Upozornění na čas.) Ano. Já navrhnu usnesení. Když tak mě přerušte a já se hlásím s přednostním právem. Pokud ne, tak mně dovolte přednést návrh usnesení.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak pokračujte s přednostním právem.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych volně navázal se svým přednostním právem, a dovolte, abych vyjádřil názor klubu TOP 09, že tahle neverending story už by měla jednou skončit a že bychom měli jednou doporučit definitivní řešení. A že ve vši úctě k paní ministryni - a to opravdu není nic, za co by ona měla nést odpovědnost, spíše my, kteří jsme ji nesli v těch minulých letech - bychom měli vrátit návrh zákona k dopracování s důraznou prosbou Ministerstvu práce a sociálních věcí, ať konečně předloží nějaké definitivní řešení, protože na něj čekáme všichni už deset let.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Jaroslav Zavadil. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Zavadil: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dva členové vlády, pardon, tři, já se domnívám, že už skutečně nastal čas, aby někdo našel tu odvahu. Dvaadvacet let tady bylo řečeno. Dvaadvacet let bojuji s kýmkoli, s kdekým o tom, aby se konečně tento zákon stal zákonem, za který by stálo bojovat. Dneska na tom vydělávají pouze banky, jejich 9% režie je nehorázná. Mimochodem, rakouská a švýcarská pojišťovací zařízení na takovéto věci mají kolem 2 %, nikoliv devět. A to se nám to podařilo shodit tuším z 22 nebo 24 prostřednictvím Ministerstva financí a dalších institucí. Takže to je nehorázná ostuda, že takovýto zákon ještě není! A já doufám, že už najdeme politickou odvahu, abychom ho připravili. Děkuji. ***