(12.00 hodin)
(pokračuje Benešík)
A ještě využiji toho, že mám slovo, jenom krátce zmínit jeden aspekt problému na Ukrajině, který není dostatečně zmiňován, a sice jaderná bezpečnost. Ukrajina se výměnou za záruky za územní soudržnost, jejichž signatářem je taktéž Rusko, vzdala jaderných zbraní. Tím, co Rusko udělalo, že porušilo tuto dohodu, tuto garanci, vysílá jasný signál režimům, jako je Severní Korea, jako je Írán, které se Západ, a nejenom Západ, i Rusko snaží přimět k tomu, aby jaderné zbraně nevyvíjely. Čili potom tento tlak v podstatě ubírá na síle a možná nemá žádnou váhu.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci a prosím pana poslance Petra Fialu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Fiala: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, ve svém vystoupení, které je vlastně otázkou, mohu navázat na pana předsedu Benešíka. Jsem rád, že po včerejším velmi důkladném jednání výboru pro evropské záležitosti i po dnešním vystoupení pana ministra zahraničí mohu konstatovat, že jako představitel opozice podporuji nejenom kroky vlády, dosavadní kroky vlády, které v ukrajinské krizi dělá, ale i způsob, analýzu, přístup k tomu, jak je tady představil pan ministr zahraničních věcí, protože, myslím, správně chápe to mimořádné nebezpečí ruského postupu na Krymu, potenciální ohrožení mezinárodního řádu, mnoha nebezpečí, která z toho vyplývají. Jediné snad, v čem bych se od něho odlišil, je to, že já se domnívám, že i ve střednědobé perspektivě tento postup Ruska ohrožuje bezpečnost České republiky. Ale s tím se pojí i moje otázka.
My jsme ráno na výboru pro evropské záležitosti měli přítomného pana premiéra, který nás seznamoval s pozicí České republiky před jednáním v Evropské radě, a samozřejmě že debata o dalším postupu vůči Rusku bude mezi evropskými zeměmi poměrně složitá. Jsou země, které jsou pro velmi tvrdý postup, pro zpřísnění toho druhého balíku sankcí, pro zavedení třetího balíku sankcí, a je jasné, že z toho vznikne nějaký společný výsledek. Ale mně není jasné, jakou pozici bude česká vláda při tomto jednání zastávat. Zda bude patřit k těm zemím - což si myslím, že bychom z důvodu našeho ohrožení i naší historické skutečnosti měli - zda bude patřit k těm zemím, které budou pro co nejpřísnější postup vůči Rusku a proti jasnému (?) "NE" této ruské politice. Takže to je moje otázka na pana ministra zahraničních věcí.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci. Zahajuji tímto všeobecnou rozpravu, do které mám s přednostním právem přihlášeného pana předsedu Sněmovny Jana Hamáčka, místopředsedu Sněmovny pana Vojtěcha Filipa a potom pana poslance Schwarzenberga. Táži se, pánové, v tomto pořadí jestli můžete. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Předseda PSP Jan Hamáček: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, děkuji za slovo.
Svoje vystoupení bych chtěl zahájit tématem, na které zde zatím řeč nepřišla, ale já ho také pokládám minimálně z pozice České republiky za důležité. A musím říci, že jsem ještě trošku pod dojmem své schůzky, kterou jsem měl asi před hodinou s paní Snidevyčovou, která je zástupkyní volyňských Čechů, kteří žijí v Žitomirské oblasti, a současně i místopředsedkyní České národní rady na Ukrajině, což je střešní organizace, která sdružuje naše krajany, kteří žijí na Ukrajině. Pozval jsem ji na jednání, protože jsem chtěl slyšet její názor na situaci na Ukrajině. Chtěl jsem slyšet, v jaké situaci se nacházejí naši krajané, co je trápí, jakým problémům čelí. A samozřejmě jsem chtěl také slyšet, co by pro ně mohla Česká republika udělat.
Musím říci, že to bylo velmi zajímavé, do jisté míry i smutné, protože naši krajané jsou opravdu v těžké situaci. Mají velkou obavu z budoucnosti. Nevědí, co je čeká. Jejich synové, někteří, dostali povolávací rozkazy, že musí nastoupit službu buď v národních gardách, nebo v ukrajinské armádě. A to všechno jsou věci, které je samozřejmě trápí.
Já bych byl rád, kdyby Česká republika k tomuto problému přistoupila odpovědně, kdybychom si vzpomněli na to, že tito lidé patří k nám, jsou to naši krajané, abychom jim nabídli pomocnou ruku. Slíbil jsem paní Snidevyčové, že požádám pana premiéra i příslušné ministry, aby se této věci věnovali. Určitě je v silách České republiky přijít s nějakým řešením a s nějakým programem, který by jim nabídl například i možnost přesídlení do České republiky. Koneckonců máme za sebou velmi úspěšný program přesídlení našich krajanů, kteří byli dotčeni černobylskou katastrofou. Bylo to několik tisícovek lidí, kteří sem přišli v 90. letech. Tito lidé a jejich rodiny jsou dnes plně integrováni v české společnosti a určitě byli velkým přínosem pro ta místa, kam přesídlili.
Chtěl bych se obrátit i na paní předkladatelku usnesení s tím, zda by souhlasila, kdyby se do tohoto usnesení doplnil odstavec, který by požádal vládu České republiky, aby se věnovala problému českých krajanů na Ukrajině. Myslím si, že by to bylo důležité a to usnesení by tím bylo i vyváženější.
Tolik k té první věci. K té obecné debatě mám pár poznámek.
Za prvé jsem rád, že Česká republika je v Evropské unii předvídatelná, že skončila taková ta dobrovolná izolace, kdy Česká republika postupovala naprosto nekoordinovaně, kdy přišla s nějakým nápadem, většinou kritickým vůči našim partnerům v Evropské unii, a své postupy s partnery mnohdy nekonzultovala. Pokud chceme naplnit a pokračovat v tom, že Česká republika je v Evropské unii předvídatelná a že chceme být partnerem našim spojencům jak v Unii, tak v Alianci, musíme postupovat koordinovaně. Není možné přijímat jednostranná rozhodnutí a jednostranná opatření. Rozumím ministrovi zahraničních věcí i předsedovi vlády, když se vymezovali vůči výzvám, aby Česká republika zavedla jednostranné sankce, jednostranná opatření, aby jednostranně zaujímala stanoviska. To možné není, a pokud máme být spolehlivými spojenci, musíme postupovat koordinovaně.
To, co se stalo na Krymu, je situace, kdy Ruská federace překročila Rubikon a rozhodla se řešit situaci něčím, co není ničím jiným než jasným a do jisté míry bezprecedentním porušením mezinárodního práva. Je potřeba to jasně nazvat a je potřeba o tom takto mluvit. Myslím si, že v zájmu České republiky jako země menší či střední velikosti je, aby bylo mezinárodní právo vždy dodržováno, protože na tom stojí také naše budoucnost a naše samostatnost.
Na druhou stranu je také potřeba říci, že v minulosti ne vždy Česká republika k tomu přistupovala takto principiálně. A bohužel to bylo i tady v Poslanecké sněmovně, já si tu debatu pamatuji. Poslanecká sněmovna vyzývala vládu, aby ve věci Kosova dodržovala rezoluci 1244 a Kosovo neuznávala. Vláda se rozhodla jinak. A my jsme už tehdy říkali, že tím otvíráme naprosto výbušnou Pandořinu skříňku a že dopady tehdejšího rozhodnutí nás doženou. A možná bohužel zpětně by stálo za to říci "ano, byla to chyba". Nicméně takovéto paralely a takovéto analogie nemůžou nijak ospravedlnit to, co se na Krymu stalo. Prostě řešení formou nasazení vojenské síly na teritoriu jiného členského státu je nepřijatelné. Já samozřejmě tu pozici mám jednodušší než někteří moji kolegové, já jsem byl proti Kosovu, mluvil jsem proti Jižní Osetii a Abcházii a té anexi, která tam proběhla, a jsem tedy proti situaci na Krymu.
Nicméně ta věc nemá jen tento rozměr. Tam se objevila ještě jedna velmi zajímavá věc, na kterou je potřeba také upozornit, a to je ten aspekt, který je na rozdíl od příkladů, které jsem uváděl v minulosti, docela nový, a to je nasazení jednotek, které jsou neidentifikované. To jsou jednotky, které nemají žádné označení, ke kterým se nikdo nehlásí. To podle mého názoru otevírá další Pandořinu skříňku. Ptám se, jak to bude v budoucnu, jestli není zase nějaký nový precedens, který tady v tomto případě zavedlo Rusko, kdy se má nějaký malý stát, který sousedí s velkým státem, bát, kdy se na jeho území objeví nějaké neoznačené tanky, které dojedou až do hlavního města a nikdo se k nim hlásit nebude. Je to nový precedens z hlediska ženevských konvencí. Já vůbec nevím, jak by se postupovalo v případě nějakého konfliktu k takovýmto neoznačeným kombatantům. A to je věc, která je podle mne taky velmi nebezpečná.
Nicméně situace na Krymu - a já si myslím, že je možné debatovat o tom usnesení, jak ho navrhla paní poslankyně Němcová, a myslím, že celkem velmi jasně vystihuje postoj Poslanecké sněmovny, aspoň jak ho vnímám, a vystihuje i postoj České republiky, potažmo Evropské unie - situace na Krymu by asi neměla zastínit to, co se děje ve zbytku Ukrajiny. Tam je potřeba stále trvat na tom, aby situace na Ukrajině samotné, tedy mimo tu otázku konfliktu na Krymu, dále neeskalovala, aby celá věc směřovala k politickému řešení. ***