(11.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
My jsme si zvykli na to, že se tyto věci nestávají součástí politických debat, protože asi všichni tušíte, kam mířím. Pokud připustíme tuto debatu o hranicích, pokud řekneme, že se budou konat referenda o hranicích, tak se řítíme do pekel a celý život, který jsme tady měli, a byl tu určitý bezpečnostní řád, může být velmi rychle rozmetán.
Já bych vám, přátelé, rád řekl, že jsem velice znepokojen, když v různých denících a různých časopisech, plátcích v Evropě čtu, že někteří političtí představitelé řekněme některých extrémně nacionalistických stran s obrovským nadšením vítají výroky pana Putina o právu na sebeurčení. Přál bych vám si přečíst některé články a titulky v Maďarsku extrémních nacionalistů, kteří jsou nadšeni tím, co se dneska děje, a říkají: ano, konečně to řekl někdo nahlas. A teď bych mohl jmenovat etnika, která dneska říkají - v Evropě! nejsme někde na Středním východě, jsme v Evropě - konečně slovo do pranice! Konečně někdo přišel s tím úžasným nápadem! Co kdybychom také začali dělat referenda? Přátelé, já vám garantuji, jestli se tahle myšlenka má prosadit, je veta po mírové a bezpečné Evropě! To je konec! Jestliže se přestanou respektovat hranice, jestliže si řekneme, že to všechno je věcí debat, tak se nedobereme nikdy ničeho.
Uvědomte si, přátelé, že to je debata, která nikdy nekončí. Kdo má právo kde žít a budeme počítat počet obyvatel. Vezměte si samotný Krym. Říká se - vždyť tam přece Rusů je hodně. Samozřejmě je jich tam hodně, protože všichni víte, že v roce 1944, když se Stalin rozhodl, že chce mít klid na Jaltskou konferenci, tak to tady vystěhoval. A jak dlouho tam byli? Říká se, že patří Rusku Krym. Jak dlouho? Sto padesát dvě stě let. Předtím tam žili Tataři. Jak to budeme počítat, komu to patří? Patří to tomu, kdo tam žil 400 let předtím, nebo tomu, kdo tam žil potom 150 let? Obyvatelstvo, které tam zrovna je, budeme sčítat a budeme podle toho rozhodovat, kam to patří? Chápete, to nejsou věcí, které dnes jsou napsány na nebi. To je otázka dohody lidské společnosti, že si řekne: Tohle budeme respektovat, protože chceme žít v míru. Nebudeme na sebe vytahovat, kdo kdy s kým bojoval, kolik nás tady bylo přes 100 lety, 150 lety. Přesně tohle jsou věci, které mají v sobě strašnou nebezpečnost, obrovský rizikový potenciál! Ve chvíli, kdy se takto učiní předmětem debat, tak se z toho stane nenávist a nakonec to může vést k občanským válkám a k rozmetání systému, ve kterém žijeme.
Takže já říkám jako základní věc, na které bych byl rád, kdybychom se shodli. Ve chvíli, kdy někdo začne pořádat referenda kvůli hranicím na základě toho, že řekne "mám tam národnostní menšinu", tak jsme v pekle! Přátelé, jeden výrok vám řeknu z projevu pana Putina. V projevu, který měl, řekl tato slova. On tam řekl: Naši ruští občané večer uléhali do svých postelí spát. Ráno se probudili a zjistili, že jsou za hranicemi jiného státu. Chápete? Říká: A zjistili, že jsou najednou jenom menšina. A říká: My Rusové, zřejmě tedy v roce 1991, kdy došlo k rozpuštění původního Sovětského svazu, on říká: my jsme byli agrableni, my jsme byli oloupeni, nám to bylo ukradeno, ta území. My jsme si mysleli, že když vzniklo Společenství nezávislých států, říká Putin, že to nakonec stejně bude jedno gasudárstvo, jak říká. Ale ukázalo se, že ne. Vždyť v tom byl rubl společný a podobně! Ukázalo se, že ne, a tak jsme byli oloupeni a bylo nám to ukradeno. Nezlobte se, nechtěl bych být tedy v kůži dneska představitelů těchto zemí. A také si všimněte, že reakce těchto států - Kazachstánu, Běloruska a dalších - jsou velmi opatrné. Tam je evidentně vidět, že oni jsou téměř zmateni situací a nevědí, jak na to reagovat, protože všechny ty státy počítají třeba, kolik mají Rusů na svém území, a teď se dozvěděly, že vlastně jejich území byla ukradena Rusku. Chápete? To je to, co mi na tom projevu připadá velmi zásadní. Jako by se tady tvrdilo, že rozpad Sovětského svazu byl jakoby zločin spáchaný na Rusku, a teď je otázka - to znamená, že ten zločin se má napravit? Mám potom věřit slovům pana Putina, když říká, že mu stačí Krym, že nebude vznášet další nároky, když vlastně ten projev sám vede zároveň i jiným směrem? On vede k tomu, že tady je oloupené Rusko, které bude chtít, aby se ti, kteří se stali národními menšinami, stali opět součástí zřejmě nějakého jednoho velkého společného Ruska, kde mohou společně žít s ostatními Rusy. A teď je otázka, kolik tam musí být Rusů v tom prostoru, abychom o tom mluvili jako o potenciálně ruském území, a kde tento proces skončí. Je to pravda, že byli Rusové utlačováni na Krymu? Ptám se. Máme nějaké doklady toho, že Rusové na Krymu skutečně trpěli, tak jak to zní v oficiálních prohlášeních? To je složité.
Já si pamatuji, že jsem viděl časopis Time z roku 1938, který byl celý věnován tomu, jak Němci trpí v hraničních územích Československa. A byl to časopis, který mě fascinoval, protože z toho časopisu jsem si odnesl pocit, že ti Češi jsou něco strašného. Týrají tam téměř ty ubohé, ty, kteří tam žijí, třou bídu s nouzí, a ti Češi jim to dělají naschvál. Rozumíte, tohle jsme zažili na vlastní kůži, tento typ propagandy! A teď máme být přesvědčováni o tom, že Rusové na Krymu trpěli, a proto bylo nutné, aby teď dokonce v tomto projevu Vladimir Putin přiznal, že to jsou ruské jednotky. Všichni víte, že to popřel. Mnohokrát to opakovaně veřejně popřel. V tomto projevu poprvé oficiálně řekl: Ano, my jsme rozšířili kontingent ruských jednotek na Krymu, protože jsme se rozhodli, že pomůžeme oněm Rusům, kteří tam trpěli a byli utiskováni. Vy všichni tušíte, že když ruskojazyčného obyvatelstva na Krymu bylo 58 %, tak je těžko si představit, pod kým tam tedy vlastně trpěli. Samozřejmě můžeme říci, že obyvatelé Krymu trpěli. Trpěli proto, že na Ukrajině byla vláda, o jejíž úrovni nemáme dneska iluze, a samozřejmě že trpěla celá Ukrajina pod vládou, která byla zkorumpovaná, se kterou drtivá většina obyvatel byla nespokojena. To znamená, nespokojenost obyvatel na Krymu byla velmi podobná nespokojenosti, kterou byste našli i všude jinde v té zemi, a každý by mohl říkat, že se cítí frustrovaný z toho, že nemá kvalitní vládu, nežije v zemi, která je dobře spravována. Ale domnívám se, že to nebylo něco, co by se speciálně týkalo rusky mluvících, a ještě chápete, že z těch rusky mluvících je otázka, kdo se cítil být Rusem stoprocentním. To je složité.
Ale tím chci říci, že tahle argumentace je naprosto nejasná, mlhavá. Jestliže se stává základem referenda a pak dokonce připojení země, tak je to popření principů, na kterých stojí bezpečnostní stát, mezinárodní řád, a na tom vlastně stojí samozřejmě Evropa, ale na tom stojí nejenom Evropa. A proto mně připadá tak důležité o tom tady ve Sněmovně mluvit a proto jsem pokládal za důležité to téma tady otevřít, abychom si uvědomili, že tohle jsou principy, na kterých stojí i Česká republika. A nechci to rozvádět do detailu, protože každý si to uvědomí sám. I my žijeme z toho, že naši sousedé respektují naše hranice. A v Evropě máme mír jenom díky tomu, že jsme se dohodli, že to budeme respektovat. Já pokládám tento princip za nebezpečný!
Znovu vám opakuji, že je velmi nepříjemné vidět, kolik politických sil extrémních, nacionalistických ožilo a které v tomto vidí vodu živou. A to je nebezpečí, které nás ohrožuje. Proto vlastně tady Vladimir Putin a jeho politika skutečně přináší nebezpečné téma do Evropy a to téma tady skutečně žije. Ono už tady vlastně začalo působit. A proto si myslím, že je důležité, abychom si tady v české debatě v českém parlamentu uvědomili, s čím máme tu čest a že bychom tohle měli odmítnout. A měli bychom to odmítnout bez ohledu na to, že máme různé politické denominace, a měli bychom to odmítnout bez ohledu na to, že můžeme mít různý názor na to, jakou dáváme perspektivu této ukrajinské vládě, bez ohledu na to, jakou dáváme naději evropské perspektivě Ukrajiny. ***