(19.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Já velmi dobře chápu, velmi dobře chápu, že odluka církve od státu je velmi důležitá. Nejdůležitější je právě pro katolickou církev. Protože bychom podle starých zákonů, zejména vládního nařízení z roku 1949, museli začít platit kněžím např. muslimských církví a dalších církví, které nejsou domácí na této půdě. Takže chápu velmi dobře to, co se odehrálo. A respektuji jak zákon, tak nález Ústavního soudu, i když s ním nesouhlasím. Respektuji ho. Právě proto jsem předložil s kolegy poslanci tento zákona o referendu a žádám vás, abyste si nastudovali např. materiály z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické z roku 2007, kde se dávaly první částky o tom, jak vyrovnat nebo nevyrovnat ty majetky.
Nikdo nezpochybňuje to, že do odluky církve od státu - a tím méně já - je potřeba, aby svým způsobem jednotlivé církve začaly hospodařit samostatně. Mohl bych taky populisticky tady vykřikovat, že požadavek na odluku církve od státu vznikal pod peticí myslím 70 tisíc lidí v roce 1988 a že bylo hrubou chybou tehdejší politické moci v roce 1988, že takovou odluku církve od státu neučinila - neměli bychom v tuto chvíli jistě takový problém. Ale myslím si, že nikdo z vás, kteří jste tady horovali pro naplňování tohoto zákona, by pro to v tuhle chvíli nebyl.
A teď mi dovolte vrátit se k meritu věci. Ano, ten zákon je potřeba změnit. A budeme k tomu muset v jednu chvíli přistoupit. Protože ve chvíli, kdy bude provedena odluka církve od státu - a ta tím zákonem o vyrovnání majetku církví a náboženských společností je založena a já s tím paragrafem nemám problém -, se stane každá platba podle smlouvy, kterou narychlo uzavřel Petr Nečas a jeho vláda s církvemi a náboženskými společnostmi, protievropskou normou, která bude jednoduše napadnutelná u Evropského soudního dvora, protože půjde o v podstatě nepovolenou dotaci, nebo chcete-li nepovolenou podporu, jak zní přesně tento ekonomický model, z pohledu toho, že z veřejných peněz platíme soukromé subjekty. A pan předseda Kalousek se jistě drží za hlavu právě proto, že přesně ví, o čem mluvím. (Smích zejména zprava.) Protože nedovolená podpora je věc, o které on dobře ví, a několikrát o tom jednal i v Bruselu. (Šum zprava.) Takže v tomto ohledu si dovolím říct, že tuto změnu, pokud ji neprovedeme na základě referenda, můžeme ji provést i bez referenda rozhodnutím tohoto zákonodárného sboru. Jestli k tomu máte odvahu, nebo nemáte odvahu, je jenom na vás.
Mohl bych hovořit o některých vystoupeních, která tady byla. Dovolím si je připomenout.
Výhradou proti návrhu je, že dlouho nebylo jednání o vyrovnání tak, jak říká Ústavní soud. Přečtěte si prosím, vy, kteří o tom mluvíte, podrobně ten nález Ústavního soudu. Ano, protože nebyly uvolněny ty majetky právě v § 28 zákona č. 228/1991 Sb. Nebyly změněny restituční paragrafy pro obce. Ano, já jsem u toho byl, když ve dvě hodiny ráno se přerušilo jednání Federálního shromáždění právě pro vložení § 28 do zákona 228 a vkládal se restituční paragraf do zákona o obcích. V tomto ohledu podotýkám, že skutečně nebyla odvaha udělat restituční tečku. A my jsme ji navrhovali v roce 1998.
Pokud jde o legitimní očekávání. Legitimním očekáváním ale nemůže být veřejná podpora. A ty smlouvy skutečně budou odporovat evropskému právu. A co s těmi smlouvami? Ano, změnit. Protože se změní zákon. Jestliže něco vychází ze zákona a ten zákon přestane být oporou smlouvy, ta smlouva bude muset být přepracována, jako se přepracovávají všechny smlouvy, které máme, např. tím, že se změnil občanský zákoník. Copak nejednáme o tom, že se budou vykupovat pozemky vlastníky budov nebo to nebude opačně? Copak mezi jednotlivými vlastníky nedojde k nějakému jednání na základě nového zákona? Ale bude se jednat. Samozřejmě.
A potom jde o to, že pan kolega Kudela mi vyčítá, že v důvodové zprávě je napsáno - právní jistota majetku státu. Ano, o právní jistotu majetku státu jde. Protože tady je zpochybňováno vlastnictví České republiky, které přešlo po vzniku České republiky z Československé republiky na stát, protože to vlastnictví státu bylo založeno např. právě rozhodnutím první pozemkové reformy. Chcete konkrétní příklady? Já vám je uvedu. Včetně rozhodnutí Ústavního soudu. Například když se zaplatil majetek rodu Schwarzenbergů hlubocké větve v obci Češnovice. Mám na to rozhodnutí jako advokát z roku 1994, 1995 a Ústavní soud z roku 1997, myslím, takže to najdu jistě. Čili ano, i o tu majetkovou podstatu České republiky jde.
Potom kolega Laudát řekl zajímavou úvahu. Není možné vypsat referendum o cizím majetku. My nevypisujeme referendum o cizím majetku. Je to referendum o tom, zda ten zákon má platit, neplatit, jestli se má změnit. A nezlobte se, my každým rozhodnutím v daňové oblasti měníme majetkové poměry buď těch chudých, nebo těch bohatých, a samozřejmě saháme na jejich majetek. Já jsem velký zastánce jednoho ze základních lidských práv, a to je práva na rozvoj. Kolikrát bereme právo na rozvoj těm, kterým jsme nedali šanci, aby vůbec pracovali? Myslíte si, že všech 600 tisíc nezaměstnaných opravdu nechce pracovat? Já jsem názoru opačného.
Takže pokud jde o ty hlavní výhrady, dovolím si říct, že jestliže se nechceme zachovat nemravně vůči všem ostatním restituovaným subjektům, fyzickým osobám, vůči kterým se postupovalo mnohem tvrdším způsobem než vůči církvím a náboženským společnostem, tak bychom ten zákon změnit měli. Je na vás, jestli si pomůžeme zákonem o referendu a vypíšeme ho, anebo jestli to uděláme sami ze své vůle nebo donuceni ekonomickými okolnostmi našeho státu. Děkuji vám. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu navrhovateli za jeho závěrečné slovo. Ptám se pana zpravodaje, jestli chce závěrečné slovo. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Už jsem si slovo brát nechtěl, ale abych to nějakým způsobem možná zklidnil a uzavřel.
Nezastírám, že já osobně mám výhrady ke způsobu, jakým byl přijat zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. Mám výhrady k obsahu zákona, mám výhrady k ocenění majetku, vypláceným náhradám, inflační doložce. Nicméně jsme se tu sešli u hlasování o referendu. A musím říct, principiálně se mně nelíbí myšlenka, že jakýkoli zákon, který tato Sněmovna přijme, by potom následně na základě zpětného referenda měl být rušen. Skutečně to cítím jako zásadní zásah do právní jistoty občanů, nás všech, co tu sedí. Takže jde mi o principiální věcnou otázku, jde mi o opravdu racionální úvahu o protiústavnosti takovéhoto postupu.
A jsem rád, že tady v závěrečné řeči navrhovatele, předkladatele, padlo, že zákon lze změnit jak s referendem, tak bez referenda. Je legitimní diskuse případně o nějakých změnách zákonných. Od toho máme Poslaneckou sněmovnu. Nicméně tím pádem referendum v hodnotě půl miliardy korun je na zváženou, zda něco takového vůbec chceme. Takže to bych chtěl jenom principiálně na závěr uvést. Děkuji. (Potlesk spíše ze středu sálu.) ***