(19.20 hodin)
(pokračuje Marková)
Za absolutně nedostatečný a k systému neodpovědný přístup však považuji avizované snížení sazby DPH pouze na léky. Je vážnou chybou neřešení sazby DPH jako takové. Ve zdravotnictví totiž znamená každé zvýšení DPH o jeden procentní bod zhruba minus 4 mld. korun pro systém veřejného zdravotního pojištění a v podstatě tak tím zvyšováním došlo k tunelování systému veřejného zdravotního pojištění státním rozpočtem.
K úsporám veřejných financí by přispěl jistě i návrh, který dlouhodobě prosazovala KSČM, tedy jedna zdravotní pojišťovna s důslednou kontrolou toku vynaložených veřejných peněz. Trochu obavy mám z avizované významné úspory systému především v nákladech na léky a zdravotnické prostředky, protože chybí konkrétnější návrh, jak toho dosáhnout. Bude se tak dít formou snížení úhrad, nebo dokonce vyřazením úhrad z veřejného zdravotního pojištění, jak se to dělalo v nedávné minulosti? Další zvyšování spoluúčasti pacientů je totiž pro KSČM naprosto nepřijatelné.
Za problematický pak považuji bod týkající se transparentního a kontrolovatelného systému hospodaření s veřejnými prostředky prostřednictvím povinného zveřejňování smluv zdravotních pojišťoven s poskytovateli péče a smluv veřejných nemocnic se svými dodavateli. Nevím totiž, co se myslí pod pojmem veřejná nemocnice. Vždyť většina nemocnic v krajích jsou obchodními společnostmi a některé mají i soukromého vlastníka. Bude se to tedy týkat pouze fakultních nemocnic?
Neobnovení tzv. regulačního poplatku za hospitalizaci a zrušení poplatku za recept a u lékaře je zcela jistě krok správným směrem, nikoli však ponechání poplatku na pohotovosti především z důvodu zvýšení mnohem dražších výjezdů zdravotnické záchranné služby. Proč se ale musí čekat až do roku 2015 a proč mají být kompenzovány výpadky příjmů pouze ze státního rozpočtu? Právě zde postrádám důležité opatření v podobě trvalého zrušení - trvalého zrušení - stropu na pojistné u nejbohatších příjmů, které navrhovala a stále navrhuje KSČM.
Vláda také prohlašuje, že důsledně oddělí vlastnictví zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení a zamezí jejich vzájemnému ovládání nebo ovládání třetí osobou. Jen připomínám, že vlastnit současně zdravotnická zařízení a zdravotní pojišťovnu je zákonem zakázáno, ale např. v případě jedné soukromé zdravotní pojišťovny to nebylo v minulosti respektováno a pravicové vlády to přehlížely.
Jsem ráda, že má dojít k posílení státního dozoru nad toky zdravotního pojištění a fungování pojišťoven, ale důležité je jak. Bude se tak dít vytvořením nového úřadu, nebo to pouze připadne jako úkol NKÚ? A nebylo by lepší kontrolovat pouze jednu pojišťovnu, jak už jsem se zmínila, jak od roku 2005 navrhuje KSČM?
Samostatnou kapitolou je uváděná kontrola státu nad zaváděním DRG a přenesení odpovědnosti na Ministerstvo zdravotnictví. Systém úhrad podle DRG však není samospasitelný, viz zkušenosti z Německa, Rakouska a dalších srovnatelných zemí. Je třeba dopracovat systém úhrad jako takový, např. v oblasti dlouhodobé a zdravotně sociální péče. Také posílení efektivity Státního ústavu pro kontrolu léčiv, jeho lékové politiky a cenotvorby s cílem zajistit lepší dostupnost pro občany lze přivítat. Ale chybí např. jasný zákaz reexportu léků.
K zákonu o neziskových nemocnicích chci nové vládní koalici jenom připomenout, že tento zákon je možné jen tzv. oprášit. Návrh KSČM a sociální demokracie byl již jednou schválen, ale zvůlí pravicové vládní koalice nebyl naplněn a následně v minulém volebním období dokonce zrušen.
Závěrem chci konstatovat, že cíle a programové priority v oblasti zdravotnictví jsou v zásadě z pohledu KSČM akceptovatelné a jediným drobným, v uvozovkách, problémem bude jejich konkrétní naplnění tak, aby bylo zachováno základní právo občanů České republiky na kvalitní potřebnou zdravotní péči bez ohledu na naditost či hubenost jejich vlastní peněženky.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v lavicích KSČM.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Dalším přihlášeným je pan poslanec Alexander Černý, připraví se paní poslankyně Kateřina Konečná.
Poslanec Alexander Černý: Vážený pane předsedo, vládo, dámy a pánové, projednáváme bod 60, který se jmenuje Žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry, nicméně vesměs se bavíme i o tomhle padesátistránkovém sešitku, kde tři pětiny jsou koaliční smlouva a dvě pětiny programové prohlášení vlády. Nikdo nás nenutí, abychom se bavili o programovém prohlášení vlády, je to jakýsi zvyk, úzus, že vláda něco předkládá, i když si myslím, že ne všechny zvyky je nezbytně nutné vždycky dodržovat. Asi by dnes bylo lepší, kdyby nic takového nebylo. Ale už se stalo, programové prohlášení máme před sebou, tak nám nezbývá, než se k tomu aspoň trochu vyjádřit.
Já bych chtěl učinit několik poznámek na adresu Ministerstva obrany. Je trošičku, řekl bych, příznačné pro tento resort, že ve chvíli, kdy jsme si našeho kolegu pana Hamáčka téměř jednomyslně zvolili předsedou Sněmovny, a tím pádem už se logicky nemohl stát ministrem obrany, na což se dlouhou dobu připravoval, tak jako kdyby ztratili koaliční partneři o ten resort zájem. Bylo docela patrné, ač je to s podivem, protože silová ministerstva obvykle bývají v centru pozornosti při koaličních vyjednáváních, tak resort obrany jako kdyby zůstal někde na konci a ten zájem prostě nebyl. Tím, že jste se tak chovali k tomuto resortu, tak jsem si kladl otázku, jestli je to jenom tím, že horký adept na ministra obrany zastává jinou funkci a není tím pádem k dispozici, anebo jestli je v tom ještě něco.
Resort obrany nemá nejlepší pověst, to je bezesporu všem známo. Nikdo ho nechtěl asi proto, že si uvědomuje, že to, co všechno by se tam mělo řešit, bude vyžadovat obrovské nasazení. Navíc tento resort měl docela smůlu na některé ministry, kteří stáli v minulosti v jeho čele, tedy v nedávné minulosti v jeho čele. Nebudu vzpomínat na všechny, ale jen si vzpomeňte např. na pana exministra Tvrdíka, který přišel s projektem několika M a chtěl armádu menší, potom ještě menší, a jeho následující kolegové to dotáhli do takové dokonalosti, že dnes už máme armádu prakticky nejmenší na počet obyvatel v rámci Severoatlantické aliance, už to snad méně ani nejde. Další ministr, nebo ministryně, chcete-li, ať to prostřídám, ať mně kolegyně nevytýkají, že nedodržuji genderový přístup, ta netroufám si tvrdit, jak dobře zpívala, ale vím, že se např. jednání výboru pro obranu raději vyhýbala. A jak to skončilo, pravděpodobně všichni máme ještě docela v paměti. Další ministr, pro změnu z ODS - tedy tím chci naznačit, že je úplně jedno, z jaké byl ten předchozí ministr strany -, pan kolega Barták, ten projevil zas tak ohromné obchodní nadání, až to skončilo zase, jak to skončilo. ***