(19.30 hodin)
(pokračuje Černý)
Ale něco společného ti ministři měli. Já si dodnes pamatuji, že u tohohle pultíku téměř všichni začínali slovy: Musíme udělat pořádek v resortu. Musíme to chybějící dno, o kterém tady už dnes byla řeč, něčím nahradit. A musíme začít šetřit. Musíme zabránit tomu, aby se v resortu tak nehorázně kradlo.
No, zatím se to, pravda, moc nedařilo. Ještě donedávna. A když k tomu připočtete, že ani ruka Páně, tedy rozpočet České republiky nebyl příliš štědrý v posledních letech, tak se z toho vytvořila jakási vnitřní ztráta, vnitřní deficit, a je úplně jedno, jestli je to pod sto miliard, nebo nad sto miliard, no prostě obrovská ztráta, kterou bude jen velmi těžko nahradit. Armáda díky tomu ztratila některé schopnosti. Tím neustálým zmenšováním a omezováním svých vlastních schopností se dostala do situace, že v legislativě, kterou jsme měli předloženu na tuto schůzi a pan ministr Stropnický ji stáhl, pokud vím, tak v těch zákonech se v důvodových zprávách několikrát objevovala formulace typu "armáda už prakticky ztratila schopnost bránit svou vlast", což je tedy její prvořadé poslání.
Nyní tedy k programovému prohlášení vlády. Chápu, že v tak malém rozměru na půl stránky nejde vyjádřit priority, nejde vyjádřit to nejpodstatnější. Ale opravdu mě trochu zarazilo, když čtu: Resort Ministerstvo obrany, strana 15: Prvořadým úkolem vlády je provést celkovou analýzu hospodaření, audit jednotlivých agend. - Zdůrazňuji, že na audity a na dělání pořádku v resortech už tady několik ministrů docela tvrdě narazilo a nedopadli dobře. Budu držet palce panu ministrovi, aby se nezařadil do plejády těch, kteří neuspěli v této snaze. Ale formulovat to jako prvořadý úkol vlády v tomto resortu mi nepřipadá příliš šťastné. Jsem totiž přesvědčen o tom, že prvořadým úkolem vlády by mělo být zvýšit obranyschopnost Armády České republiky, posílit obranyschopnost. My totiž máme za sebou několik let, které v literatuře označují mnozí jako třeba "proces afghanizace", kdy jsme budovali armádu takovým způsobem, aby byla schopna dostát závazkům v rámci Aliance, nicméně personálně, materiálně ani technicky se už nedostávalo prostředků na to, aby se mohlo věnovat dost na obranu.
V předloženém programovém prohlášení je podmíněně o těchto věcech zmínka. Tedy bude-li to možné, budeme rozvíjet. Bude-li to možné, budeme financovat. A to opravdu není to, co jsem očekával od programového prohlášení, když už je. Doufal jsem tedy, že bude daleko větší razance právě na tyto body.
V této souvislosti mi nezbývá než pochválit programové prohlášení za jednu zcela konkrétní větu, a sice že zajistí, že zajistí obranu vzdušného prostoru České republiky vlastními prostředky. Výborně. Vzdušný prostor není sice úplně všeobjímající, nicméně aspoň něco. Chtěl bych jenom upozornit, že zajistit obranu vzdušného prostoru neznamená vyřešit jen problém gripenů. Je to daleko složitější problém a v některých oblastech to bude finančně extrémně náročné. Znovu opakuji: Nemluvím teď o gripenech. Nicméně děkuji alespoň za tuto větu v programovém prohlášení.
To, co mě vrátilo na zem, byla poslední věta, která v té původní verzi někdy z poloviny minulého týdne ještě nebyla, a sice že budou předloženy dva základní koncepční materiály - Dlouhodobý výhled pro obranu do roku 2030 a další koncepční materiál a to je koncepce výstavby Armády České republiky. Armáda České republiky už těch koncepcí opravdu zažila strašně moc. V podstatě každá koncepce znamenala další, řekl bych, devastaci schopností armády. Já se budu moc modlit za to, aby tyto koncepce byly opakem. Aby se opravdu podařilo nastartovat to, co armáda nutně potřebuje, to je dlouhodobé plánování, stabilitu v resortu. Ale hlavně - aby se současná vláda pokusila o to, co ty předchozí trestuhodně zanedbávaly, to znamená, aby změnila onen poměr, který věnovala našemu působení směrem ven vůči tomu, co se dávalo na zajištění obranyschopnosti.
Budu fandit panu ministrovi v jeho snaze o to udělat pořádek v resortu. Budu mu fandit, pokud bude obranyschopnost České republiky posilovat. Tím neříkám, že se na ostatní oblasti má vykašlat, to rozhodně ne. Skoro bych řekl ano, ale to se nemůže, takže říkám dobře, jo. Jo, ano, ano je už obsazené, ta zkratka nebo slovní spojení se už nedá takhle bezelstně používat.
Nezbývá mi než konstatovat, že by bylo lepší, kdyby programové prohlášení nebylo, ale když už je, budu se těšit, že alespoň to, co je v něm obsaženo, bude naplněno. A pokusíme se jako představitelé opozice pohlídat, abyste na některý ze svých slibů nezapomněli. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Další přihlášenou je paní poslankyně Kateřina Konečná. Připraví se pan poslanec Jan Zahradník. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane předsedo. Vážení ministři, ministryně, kolegové, kolegyně, na počátku mi dovolte konstatovat: Nic se nemění. A tato vláda navazuje na řadu svých předchůdců. Na počátku svého programového prohlášení sice vláda bombasticky uvedla, že povede Českou republiku na základě sociálně a ekologicky orientovaného tržního hospodářství, jenže o pár řádek níže mezi hlavními prioritami vlády neuvedla vůbec nic, co by se životního prostředí týkalo. Současná vláda tak ukazuje jediné, že jde ve stopách svých předchůdců, a tím bylo a bohužel i je ignorování zlepšování životního prostředí minimálně mezi hlavními prioritami vlády.
Nyní si vezměme programové prohlášení v části, kde jsou konkrétní resortní priority Ministerstva životního prostředí. Jistěže mezi resortní priority v novém vládním období patří novela zákona o posuzování vlivu na životní prostředí. Ono totiž vládě nic jiného nezbývá, neboť nám Evropská komise vyhrožuje infringementem, který může skončit až zastavením čerpání evropských fondů. Takže toto v programovém prohlášení být muselo, ať by nyní za mnou seděl téměř kdokoliv. A hlavně je nutné velmi rychle učinit kroky, které povedou k realizaci slíbeného opatření. Příprava zákona občas může trvat i tři čtyři roky a ty vážně jako republika nemáme.
Také Nová zelená úsporám jistě správně patří mezi vládní priority. Ovšem to není nic nového a objevného. To měli v programu i předchozí ministři životního prostředí. Zde jsem spíše zvědavá, jak si nové vedení ministerstva poradí s administrativou programu, protože to byla jeho největší slabina v letech minulých. Stejně tak pokud vláda mluví o zjednodušení administrativní náročnosti pro operační program Životní prostředí, lze konstatovat snad jen tolik, že po zkušenosti z minulosti by zde možná daleko více jako první krok prospělo, aby dopisy adresované ať už Státním fondem životního prostředí či Ministerstvem životního prostředí sobě navzájem nešly po Praze až tři měsíce a aby návrhy na nové výzvy z operačního programu Životní prostředí neležely na stolech náměstků či ministrů životního prostředí půl roku a více. ***