(19.10 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Nicméně pokud se dívám na současnou vládu, musím se sám sebe ptát, zda podobní lidé, podobní loutkáři, dnes nestojí za touto vládní koalicí, zejména pokud se jedná o pana premiéra Sobotku. Měli bychom se ptát, kdo je jeho mužem v pozadí, kdo stojí za jeho vzestupem a kdo bude pravděpodobně stát i za jeho pádem, tak jak už to v životě bývá.
Pro to, aby bylo zřejmé, kam směřuji, se musím nejdřív vrátit do roku 1997, kde se sociální demokraté, nebo aspoň někteří představitelé této vládní strany, podíleli na tom, že skupina kolem Viktora Koláčka ovládla za peníze dolů majoritní podíl akcií OKD. Mimochodem, do představenstva této firmy se dostal z vůle nájezdníků např. tehdejší místopředseda ČSSD Vladislav Schrom. To je sice minulost, která nikoho z vás nemusí zajímat, ostatně nezajímá ani policii, protože policie se zajímá o jinou část příběhu, o prodej zbytku podílu, zhruba 47 % z roku 2004, v té době, kdy současný premiér této země byl ministrem financí a měl zodpovědnost za prodej státního majetku. Z titulu své funkce byl i předsedou prezídia na Fondu národního majetku. A dnes se má situace tak, že již dvěma vysokým úředníkům Fondu národního majetku bylo sděleno obvinění za to, že prodali podíl v OKD velmi levně. Ale oni sami by nic bez rozhodnutí Ministerstva financí a vlády České republiky prostě nemohli. Tím, kdo měl tenkrát rozhodující slovo, byl bezesporu Bohuslav Sobotka. Ano, všichni tehdy věděli, že hybatelem věcí není nikdo jiný než mladý, nadějný a všehoschopný Stanislav Gross. To však dnes panu premiérovi nepomůže. Ten prodej byl totiž podezřelý od samého počátku. Privatizace OKD je prostě jednou z nejostudnějších privatizačních kauz Česka. Bohuslav Sobotka se ze své politické zodpovědnosti na ní v žádném případě nevyvlékne. Na počátku byl totiž jeho podpis. I proto musí současný premiér zcela jasně vysvětlit svůj vztah k Advokátní kanceláři Prokop (Pokorný?), Wagner a partneři. A zejména pak k panu Pokornému, který pana Sobotku údajně zaměstnal jako koncipienta. Nicméně pan Sobotka to raději ve svém oficiálním životopise neuvádí.
Veřejně žádám pana premiéra, aby vysvětlil svůj vztah s panem Pokorným. Jde o toho pana Pokorného, který se podílel na mnoha privatizacích a zastupoval budoucí majitele státního majetku. Je opravdu zvláštní shodou náhod, že se pan Pokorný podílel na privatizacích vždy, když jeho dobří přátelé vedli tuto zemi, jmenovitě tedy pan Gross a Sobotka.
Pane premiére, vysvětlete mi svůj vztah k panu Pokornému. Musíte nám říci, zda pan Pokorný není zákulisním hráčem sociální demokracie. Musíte nám rovněž říci, zda jste byl vy osobně dva roky zaměstnán v Advokátní kanceláři Pokorný, Wagner a partneři. Pokud ano, proč to neuvádíte ve svém oficiálním životopise. Pane premiére, musíte jednoznačně vyvrátit všechny spekulace ohledně grossovsko-sobotovské privatizační kliky, o které si zpívají už vrabci na střeše. Tato vláda vypadá zatím spíše jako vláda střetu zájmů než jako vláda, která by měla odpovědně spravovat tuto zemi. Žádám vás, pane premiére, odpovězte mi na moje otázky, ať se mohu řádně rozhodnout, když budu vyslovovat někomu důvěru.
Předseda PSP Jan Hamáček: Další přihlášenou do diskuse je paní poslankyně Soňa Marková, připraví se pan poslanec Alexander Černý.
Poslankyně Soňa Marková: Hezký večer, dámy a pánové, vážený pane předsedo, vážená vládo. Dovolte mi, abych zde krátce přednesla stanovisko Komunistické strany Čech a Moravy k prohlášení vlády a abych se dotkla oblasti zdravotnictví.
V úvodu svého programového prohlášení se vládní koalice hlásí ke konci poplatků. Při schvalování návrhu na zrušení poplatků z dílny KSČM v rámci projednávání sněmovního tisku číslo 10 však ministr zdravotnictví vyslovil důrazný nesouhlas s tímto návrhem a celá vládní koalice hlasovala proti. Vypadá to, že poplatky zatím byly využity spíše jako populismus pro získávání voličů před volbami. Zároveň tím také vládní koalice dala jasně najevo, že zřejmě nebude podporovat návrhy KSČM, i když budou a jsou v souladu s jejich programem.
Přesto lze konstatovat, že priority Ministerstva zdravotnictví odpovídají některým bodům programu KSČM. Oproti koaliční smlouvě se již neobjevuje věta o ochraně života od početí až po přirozený konec, která ve svém důsledku popírala jednu ze základních lidských svobod. Znamenala by také snahu o nežádoucí změnu postoje České republiky k problematice umělého přerušení těhotenství a popření práva ženy rozhodovat o svém těle. Zároveň ale oproti koaliční smlouvě chybí v programovém prohlášení vlády tolik potřebné navyšování platů zdravotníků, především u sester, záchrana panem Hegerem zdevastovaného českého lázeňství a bonusové programy za prevenci. Chápu ale, že se do programového prohlášení vlády nevejde vše. Vláda sociální demokracie, hnutí ANO a KDU-ČSL ale bohužel neřeší ani tolik potřebný odkup pohledávek zdravotních pojišťoven, především VZP. To bylo ministrem financí dokonce přímo odmítnuto. Stejně tak nemluví o nutných opatřeních ke zrovnoprávnění podmínek pro všechny zdravotní pojišťovny. VZP, která dlouhodobě platí za péči o své pojištěnce více než ostatní oborové zdravotní pojišťovny, dlouhodobě také doplácí na nerovnoprávně nastavené podmínky.
V programu pak úplně postrádám snahu řešit již mnoho let bolavý problém rozvoje koncepce dlouhodobé péče a koordinace sociálních a zdravotních služeb. Úplně tak chybí závazek k vypracování zákona o dlouhodobé péči ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí tak, aby zdravotnictví již konečně přestalo suplovat sociální systém. Nová vláda také, aspoň podle předloženého vládního prohlášení, nepamatuje na realizaci velmi potřebné koncepce hygienické služby, ale také na výraznější podporu primární prevence. Stále totiž platí, že jedna koruna vložená do prevence znamená úsporu tří korun.
Je také škoda, že nová koaliční vláda neklade velký důraz na prospěšnou a pravicovými vládami přerušenou debatu Ministerstva zdravotnictví se stavovskými organizacemi, odbory, odbornými společnostmi a hlavně také pacientskými organizacemi. KSČM nicméně vítá deklarovaný princip solidarity zdravých s nemocnými i úsilí o vytvoření předvídatelného, stabilního a průměrným nákladům odpovídajícího systému úhrad zdravotní péče. Zde mi chybí jen jasný názor na nákladnou léčbu, např. biologickou nebo protonovou.
Zcela správně se mluví o velké bolesti let minulých, tedy o nutnosti zavedení principu za stejnou péči stejná úhrada. Pravidelná valorizace plateb za státní pojištěnce zcela jistě přispěje ke stabilizaci systému veřejného zdravotního pojištění a vrátí odpovědnost státu za oblast zdravotnictví, která je dána Ústavou České republiky. ***