(19.00 hodin)
(pokračuje Černochová)
Co ale za rozhodně důležité téma, které hýbe dnešním globalizovaným světem, považuji, je azylová a imigrační politika. Kde se o vašich plánech něco dočtu? Nebo to, pane premiére, mám brát tak, že vaše vláda na tuto oblast nemá vůbec žádný názor, nebo se ho tady před námi takříkajíc žinýruje prozradit, aby ten názor nemohl být zpochybňován, jestli je politicky, evropsky či jinak korektní, či nikoliv? Skutečně, obávám se, že situace, zejména v těch evropských zemích, které bývaly bývalými koloniemi, graduje stran imigrantů a nevyhneme se tomu ani ostatní země v Evropě. V posledních dnech jsme zažili referendum ve Švýcarsku, víme jak dopadlo - a naše vláda o imigrační a azylové politice cudně mlčí. Něco je tedy špatně.
Po premiérovi socialistovi je zde však ještě jeden, druhý tak trochu premiér, momentálně jenom vice, pan ministr financí, ne na pláži, za mnou, mi tady napovídá. A jako úspěšný podnikatel a miliardář snad ani nemůže být podezírán... (Obrací se k vicepremiérovi Babišovi.) Já vám lichotím, pane ministře, právě v tuto chvíli, tak mě zkuste nechat domluvit. Děkuju. Jako úspěšný podnikatel a miliardář snad ani nemůže být podezírán ze socialistických nálad a choutek, a není pochyb o tom, že faktický program vlády, bude-li ji chtít udržet, bude vycházet z mantinelů a limitů stanovených jím, tedy ministrem financí.
Nechci být nepřátelská, ale moc vás prosím, už nikdy neříkejte, že nikdy nebudete rozpočet číst. Jste ministr financí, jste člověk, který nese za tento resort odpovědnost, a přestože všichni víme, že ne každý z nás může rozumět všemu - a vy máte možnost na rozdíl od nás řadových poslanců mít poradce, my máme pouze asistenty -, tak považuji za méně zdvořilé, když toto někdo veřejně prohlásí. A myslím, že to bylo zbytečné a že to vyvolalo celou vlnu emocí i v této Sněmovně.
Vždycky jsem sdílela názor, proč vymýšlet vymyšlené, proč se trápit psaním některých legislativních norem, když už si některá okolní země dala tu práci a funguje jim to. Nemám nic proti našim východním sousedům, ale opravdu se v Evropě nenajde jiná země než Slovensko, kterou bychom mohli, měli brát za vzor normotvorby? Oba šéfové vlády, jak pan Sobotka, tak pan Babiš, jsou zcela oslněni recepty slovenských kolegů. Správnost slovenské cesty zdůrazňují ve všech ohledech našeho budoucího žití a bytí. Možná minimálně jednomu z nich unikl dost podstatný fakt a nepoložil si otázku: Proboha, když je to tam tak super, proč se tedy tolik Slováků stěhuje k nám? Prosím bez ironie - proč? Komu fandíte v hokeji, pane Babiši?
Ve své fantazii si právě teď představuji dvě hesla z vašich předvolebních billboardů pod sebou. První heslo: Zajistíme dobře fungující stát. Druhé heslo: Chceme stát řídit jako firmu. Mimochodem, na právech se od zkoušky vyhazovalo, když někdo řekl místo podnik firma. Firma je pouze obchodní název, jako je například Agrofert. Podnik jako věc hromadná je takzvaný závod. Ale asi hezky znělo vašim píáristům slovo firma, nebo co čert nechtěl, mohl v tom být nějaký freudovsky předurčený budoucí vývoj naší země.
Už končím. Asi nikoho nepřekvapím, když v závěru svého závěru řeknu, že socialistickou vládu nepodpořím. Nehodlám však být poslankyní, která by měla jenom plnou pusu destrukce, kritiky a řečí. (Na okamžik vypadl mikrofon.) - Už jste mě odpojili?
Dokážu podpořit nesocialistické návrhy (hlasitý potlesk hlavně ze střední části sálu) z pera vládní koalice tehdy, když budou smysluplné a když si jako vláda a poziční poslanci uvědomíte, že opozice není, paní ministryně, páni ministři, pane premiére, že opozice není nepřítel státu ani jednotlivých vás, ale útvarem v parlamentarismu, který chce říct svůj názor a občas vás i jeho obhajobou prostě přesvědčit, že je třeba lepší než ten váš. A na tom není nic špatného.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nyní je s faktickou poznámkou přihlášen pan ministr Babiš.
Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Kolegyně, kolegové, já bych velice stručně reagoval. Já fakticky ten rozpočet 2013 už nebudu číst, to po mně nechtějte, těch 900 stran, není to možné. 2014, pardon, omlouvám se. Ale já aktivně budu sestavovat ten 2015. A když jsem včera náměstkům říkal, že bych chtěl top 40 nákladů jednotlivých ministerstev, tak mi vůbec nerozuměli, nevěděli, co to je. Každá ta firma, nebo podnik, nebo resort má nějaké náklady a já bych to rád viděl až do detailů. Marketingové náklady, PR agentury, reklamy, sponzoring sportu a všechno možné. Takže já určitě slibuji, že rok 2015 budu aktivně dělat, ten rozpočet, takže ho budu sestavovat s mým kolektivem, takže určitě ho budu taky číst. Takže se omlouvám, že ten 2014, který vlastně nikdo nedělal, ten rozpočet, tak jsme ho schválili, protože jsme neměli jinou možnost.
Ohledně imigrace. Není to samozřejmě moje téma, ale určitě paní poslankyně má pravdu, že proč na Moravě je zaměstnaných tolik Slováků a proč pracují v restauracích a v maloobchodu a proč všude ve stavebních firmách jsou samí Ukrajinci. To je určitě velké téma v souvislosti s tou zaměstnaností. A to by bylo zajímavé vlastně o tom si promluvit, proč to tak je, a tak dále. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Bohuslav Svoboda. Připraví se paní poslankyně Soňa Marková.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážený pane předsedo, vážený nepřítomný pane premiére, vážená nekompletní vládo, dámy a pánové. Když jsem dnes ráno vycházel sem do Poslanecké sněmovny, uvědomoval jsem si, že jdu dělat zvláštní činnost. Jdu vyslovovat někomu důvěru. To slovo důvěra v sobě implicitně obsahuje to, že se budu rozhodovat, že někomu věřím. Když jsem tady poslouchal dneska celý den všecko, co tu zaznělo, slyšel jsem celou řadu věcí. Velmi málo se hovořilo o důvěře. Já jsem si pochopitelně vědom toho, že vládní program obsahuje celou řadu velmi zajímavých a dobře znějících věcí, ale to mně navodilo otázku, jestli v tomto případě to slovo důvěra nesouvisí také se slovem důvěryhodnost. Jestli to všechno, co tam je, je důvěryhodné. Jestli vláda bude schopná to zrealizovat. Jestli tedy ta její důvěra se nerozplyne v tom, že to, co slibuje, není důvěryhodné.
Veškerá má životní činnost, odborná, manažerská, politická, mě poučila o tom, že v každém systému je rozhodující ten, který je tím hlavním, tím rozhodujícím. V případě vlády je to tedy premiér. A proto se dál budu zabývat otázkou, jestli jeho osoba ve mně vzbuzuje takovou důvěru, abych ji mohl dát celé vládě.
Před čtyřmi lety jsem vstoupil do politiky, protože jsem měl potřebu pokusit se o změnu poměrů, které panovaly na pražské radnici. Můžete si myslet, že jsem nebyl úspěšný, ale vždy jsem se snažil o to, aby politika byla čistější, férovější, aby se nezapomínalo na etický rozměr politiky. Snažil jsem se v Praze ODS očistit od podivných politických podnikatelů a zákulisních hráčů a myslím si, že se mi to celkem podařilo. ***