(16.50 hodin)
(pokračuje Votava)
Stejně racionální a naprosto potřebné jsou i záměry vlády před jakýmikoli zásahy důkladně zmapovat, co se ve skutečnosti z jednotlivých rozpočtů vůbec platí, zda nám nejrůznějšími nedotaženými kohoutky nejrůznějších pseudoprojektů neunikají také veřejné peníze. Jsem přesvědčen, že můžeme být všichni překvapeni, co se ve veřejných rozpočtech za nenápadnými tituly může skrývat peněz a kdo je na ně všechno také napojen.
Obávám se, že sociální a ekonomická krize v České republice neskončila a neskončí do doby, dokud bude narůstat armáda nezaměstnaných, dokud se nezačnou v masivním měřítku vytvářet nová pracovní místa, dokud nezačnou významně růst reálné mzdy i celkové příjmy obyvatelstva, dokud nezačnou výrazně klesat počty lidí ohrožených chudobou a sociálním vyloučením ze společnosti. Do té doby jsou také debaty o tom, zda hrubý domácí produkt už konečně poroste po předchozím dlouhodobém poklesu o 1 %, či o 1,5 % myslím dosti irelevantní. Domnívám se, že přes probleskující pozitivní zprávy o ekonomickém oživení nám tento dlouhodobý a stabilní ekonomický růst nespadne zadarmo z nebe ani nepřipluje automaticky ze zahraničí, ale bude stát mnoho úsilí nejen vlády, podnikatelské sféry, územních orgánů a dalších subjektů, ale i peněz - podotýkám - peněz z veřejných rozpočtů. Bez nich to opravdu nepůjde.
Česká republika vedle nezbytného a v programovém prohlášení jasně deklarovaného závazku dodržování fiskálních kritérií z Maastrichtu, tedy zejména dodržení schodku veřejných financí pod 3 % hrubého domácího produktu, po celou dobu svého funkčního období akutně potřebuje zachovat sociální systémy, které zajistí českým občanům postiženým krizí důstojné podmínky života, a ne přežívání v chudobě. Jsem přesvědčen, že v nastalé situaci je a musí být základním cílem státu a jeho orgánů chránit a uchránit své občany před dopady krize, a ne destruovat již tak chatrné sociální systémy chránící občana v případě nemoci, nezaměstnanosti či stáří, jak se o to v některých případech bohužel úspěšně pokoušela svými tzv. reformami předchozí vládní koalice.
Dámy a pánové, i proto je nutné nastolit ve veřejných financích elementární pořádek, aby na tyto základní úkoly byly peníze, a to především peníze vlastní, ne peníze půjčené či darované např. z Evropské unie.
Dámy a pánové, já podporuji vládní prohlášení a podle toho také budu jednat. Děkuji. (Potlesk zejména z řad poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Votavovi. S další řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dnes před nás předstoupila se žádostí o důvěru koaliční vláda, která chce být jiná, než byla vláda Nečasova, a je potěšující to slyšet, neboť Česká republika a její správa nutně potřebuje změnu.
Ne, neupírám předsedovi vlády deklarovanou snahu a odhodlání vládnout jinak, odpovědněji a blíže principům právního státu a nepopírám, že samotné programové prohlášení slibuje mnohé a mohlo by se stát nikoliv snad základem zásadní změny, ale přinejmenším prvním krokem k efektivnějšímu a demokratičtějšímu stylu vládnutí a ke kvalifikovanějšímu, alespoň poněkud sociálně odpovědnějšímu řízení státu. Problémy minulých let, které se vyhrotily v roce 2012, ovšem pokračují. Setrvačnost ekonomiky se přece nedá zlomit přes noc. Sociálně ekonomická situace je natolik vážná, že žádné krátkodobé opatření ji nemůže zvrátit. Bude to mít nepříjemné důsledky nejen v letošním, ale pravděpodobně i v příštím roce. Mnozí odborníci dokonce připouštějí, že dědictví destrukční hospodářské politiky předchozích pravicových vlád může u nás přetrvávat dalších pět let.
Ano, šetřilo se na investicích, čímž jsme ztráceli budoucnost. Koordinace vládní a měnové politiky byla prakticky nulová. Když se zamyslíme nad směřováním státního rozpočtu a nad tím, co dělá Česká národní banka, tak je zjevné, že rozpočtová a měnová politika jdou dokonce proti sobě. Předpoklady pro změnu musí tedy vytvořit dosud zcela absentující hospodářská politika vlády a pochopitelně i rozumně koncipovaný státní rozpočet. Mimo jiné i proto, že naše hospodářství dlouhodobě žije s nezanedbatelnou, či dokonce hrozivou nezaměstnaností. Je na tom bohužel přímo postaveno.
Souhlasím s těmi, kteří za klíčový impuls pro oživení ekonomiky považují především vývoj vnitřní poptávky, růst spotřeby a růst investic. Vládní koalici pak připomínám, že každým rokem z české ekonomiky odchází přibližně 250 mld. dividend do zahraničí, které zde nejsou produktivně užity či investovány do posílení výrobního potenciálu.
Ne, nemohu souhlasit s těmi, kteří s patřičnou nadsázkou prohlašují: Nečaska oponou trhla a změněn svět. Nic, vůbec nic se zatím nezměnilo.
Jistě, Sobotkova vláda ve svém programovém prohlášení slibuje občanům téměř vše. Nebylo by ovšem prozíravé tomu bezezbytku uvěřit. Jak máme vašim závěrům věřit, když vy sami si nevěříte a vy sami se na jedné straně občanům k něčemu zavazujete a na straně druhé už nyní jste začali své sliby porušovat, navzájem se vydírat a kvalitu nahrazovat provizoriem? Jedním z nich je polotovar služebního zákona a spolu s ním už zase pozoruhodná tahanice o místa politických náměstků a rozdělování trafik. A co horšího, konkrétní členové vládní koalice už v uplynulých týdnech stačili porušit i to základní. Mám tu na mysli závazek ústavních činitelů respektovat principy právního státu, hájit ústavní práva občanů a dbát i na mezinárodní úmluvy o lidských právech, kterými je naše republika vázána. Ano, vaše údajná podpora demokracie a základních lidských práv se již nyní, poměřováno dosavadním průběhem jednání Poslanecké sněmovny, stala v konkrétních případech bezobsažnou floskulí.
A tak se ptám: Čím se vlastně vaše závazky a jejich mechanismus liší od onoho válcování opozice a koaličních kšeftů, které nynější předseda vlády tak ostře a nesmlouvavě kritizoval na svých předchůdcích? Vše nasvědčuje tomu, že vládní koalice působí jako deklaratorní slepenec dobrých úmyslů, který je však zatížený starými nectnostnostmi. Je ale dobré připomenout, že i Nečasova koalice začínala s úctyhodnou většinou, dokonce s počtem 118 mandátů, a na rozdíl od té současné ještě s mimořádnou podporou servilních médií, která ji prezentovala jako údajnou vládu rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci. ***