(16.40 hodin)
(pokračuje Havlová)
Pokud bude chování koalice takové jako dosud a pokud bude vláda opravdu plnit sliby, které nám tu dnes dává, pak by si zasloužila při dnešním hlasování dostat šanci, ale na druhé straně nás mrzí, že nás celá koalice nebere jako politické partnery a dosud si k nám cestu nenašla. Z těchto důvodů sice vládu přímo nepodpoříme, ale svým odchodem ji budeme přinejmenším tolerovat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Havlové. S další řádnou přihláškou je pan poslanec David Kádner. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec David Kádner: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové, čeká mě již několikáté hlasování o důvěře vládě, které jako poslanec absolvuji. Nechci nijak znevažovat dokument programového prohlášení vlády, nicméně pravda je ta, že nejde jen o to, k čemu se nám vláda písemně zavazuje, ale o mnoho důležitější je skutečné plnění slibů. I já mám dnes potřebu zde odůvodnit svoje rozhodování o tom, zda projevit důvěru vládě, na kterou jsme všichni čekali dlouhých osm měsíců.
Jako starosta malé obce jsem zvyklý na konstruktivní politiku a tou se řídím i zde v Poslanecké sněmovně. Politikaření patří do předvolebních bojů, nikoliv sem na plénum Poslanecké sněmovny. Tady by to mělo být o názorech a ne o tom, kdo je v koalici či opozici. V této souvislosti jsem opravdu rád, že se zde objevila spousta nových poslanců a poslankyň, a připadá mi, že politická kultura je zde opravdu lepší než v minulém volebním období.
Já sám bych v tomto volebním období rád konečně prosadil některé pro mě zásadní zákony. Jedním z nich je rozhodně novela o hmotné nouzi, kterou ministr Dienstbier přislíbil předložit v rámci legislativního procesu do dvou měsíců, a mou osobní prioritou je takzvaná nutná obrana, tedy aby se mohl každý občan bránit proti přepadení ve svém vlastním době nebo bytě bez toho, aby mu hrozilo, že ho za to odsoudí soud. Těší mě, že si tuto novelu již vyžádalo ke konzultaci Ministerstvo vnitra. Zároveň jsem velmi zvědav, jak se nový ministr financí postaví k problému zpackaného RUDu, ve kterém se panu Kalouskovi podařilo vyčlenit 57 obcí, které jsou nyní ve vážných problémech. Ale bohužel mi od trojkoalice chybí příslib přímé volby starostů a dalších důležitých legislativních věcí, které byly předjednány již v minulém volebním období, a jedná se o zásadní legislativní plány důležité nejen pro občany, ale i pro starosty.
Přesto chci dát vládě možnost začít pracovat a plnit sliby, které voličům koalice dala, a proto dnes při hlasování společně s klubem hnutí Úsvit přímé demokracie opustím sál. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Davidu Kádnerovi. S další řádnou přihláškou pan poslanec Václav Votava. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, uvědomuji si, že jsem jeden z 28, který bude určitě toto jednání prodlužovat, nicméně už jsem přihlášen, takže se toho zhostím. (Hlas z pravé strany sálu.) Ne, pane kolego, neodhlásím se.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím pány kolegy, aby na sebe nepokřikovali. Děkuji.
Poslanec Václav Votava: Omlouvám se.
Přes kritické reakce, které samozřejmě vyvolává návrh programového prohlášení vlády v řadách opozice, přesněji řečeno především u členů bývalé vládní koalice, je naprosto evidentní, že je to teprve současná vládní koalice, která po dlouhých sedmi letech předkládá - a já se domnívám realistický - program nápravy veřejných financí a jejich dlouhodobé udržitelnosti, program, který je nutno považovat vedle naprosto nezbytné podpory ekonomického růstu za jeden ze základních úkolů hospodářské politiky státu. Můžeme tady převracet jednotlivá opatření obsažená v pasážích programového prohlášení vlády, můžeme se přít o to, zda vládou navržená opatření jdou, či nejdou správným směrem, zda by měla být razantní, či méně razantní a tak dále. Nemůžeme však popřít fakt, že nás přichází požádat o důvěru první vláda, jejíž programové prohlášení je postaveno na velmi jednoduchém a pro někoho možná až primitivním záměru nastolit v České republice pořádek. Už bylo na čase. Je to právě stát, jeho fungování a hospodaření a především jeho rozpočtová politika, která potřebuje nastolení pořádku, jak se říká, jako koza drbání. Není to nic objevného, určitě.
Stačí se podívat několik let pozpátku na to, s jakými záměry byly sestavovány státní veřejné rozpočty a jak při konfrontaci s výsledky státních závěrečných účtů také dopadly. Takovéto porovnání nám v plné nahotě ukáže fakt, že rozpočtový proces v České republice byl nekvalitně řízen, plánován, ale i kontrolován. Místo koncepční dlouhodobé rozpočtové politiky, která je samozřejmě klíčová pro stabilitu, chování a rozhodování všech subjektů, se veřejné finance takzvaně řídily ze dne na den, řídily se ad hoc rozpočtovými balíčky, často kombinovanými s průběžnými škrty na výdajové straně rozpočtu. Ty ve většině případů také neznamenaly nic jiného než zahnání české ekonomiky do recese a nárůst skrytých dluhů. Těmi je dnes poznamenaná celá infrastruktura českého státu, ať se jedná o obranu a bezpečnost, ať se jedná o zdravotnictví, školství, kulturu, ochranu životního prostředí, ale samozřejmě i dopravu. Návrhy programového prohlášení vlády jsou podle mého názoru tedy jasným příslibem toho, že se něco podobného již nebude opakovat.
Jedním ze základních předpokladů nápravy veřejných rozpočtů je zavedení pořádku na příjmové straně rozpočtu a nastolení elementární daňové spravedlnosti. Je naprosto nezbytné odstranit z našeho daňového systému privilegia určená pro nejrůznější zájmové skupiny a jednotlivce, spočívající v privilegiu být zdaněn méně, než jsou zdaněni ostatní. Stejně tak je nutno rázně bojovat i proti daňovým únikům. Daňový únik není činem, který by nikoho nepoškozoval. Poškozuje nejen stát, ale ve svém důsledku poškozuje všechny občany. O to více jsou pak zdaňováni ti, na které stát snadněji dosáhne, především zaměstnanci. Pokud by byly výrazně sníženy daňové úniky, mohly by při nejmírnějším odhadu vzrůst daňové výnosy o více než 100 mld. korun ročně bez toho, aniž bychom museli výraznějším způsobem zvyšovat nominální sazby daní. Nelze nevidět, že programové prohlášení v tomto ohledu znamená nesporný průlom. Obsahuje zavedení kontrolních pokladen druhé generace, takzvanou elektronickou evidenci tržeb, obsahuje zavedení majetkových přiznání či omezení hotovostních plateb, tedy opatření, jejichž zavedení strany bývalých pravicových koalic dlouhodobě odmítaly a také blokovaly. Obsahuje však i řadu dalších opatření, která výrazně zvýší míru rizika odhalení a potrestání tohoto zavrženíhodného jednání.
Je sympatické, že se stejnou logikou přistupuje programové prohlášení i k výdajové straně veřejných rozpočtů. Je evidentní, že na rozdíl od předcházející koalice chápe naprosto jasně, že je ve veřejných výdajích nezbytné nastolit pořádek a elementární pravidla efektivity, že se musí začít šetřit, a to ve všech částech veřejných rozpočtů. Tento postup je podle mého názoru také zásadním odmítnutím dosavadní pohodlné logiky, že nejvíce se musí šetřit na sociálních výdajích, především na důchodech, protože tam rozpočet nejvíce vydává. ***