(17.00 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Co z toho je užitečné pro dnešek, kdy posuzujeme záměry nové koaliční vlády a styl, kterým je chce prosazovat? Její předchůdkyně začínala jako koalice mediální reklamou vypucovaného virtuálního pana Čistého a také jako vláda nejlepšího evropského ministra financí. Oba dva, každý ovšem z jiného důvodu, ztratili nakonec mediální svatozář. A co naznačuje limity vlády ve složení Česká strana sociální demokratická, hnutí ANO a KDU-ČSL? Především to, že předvolební sliby nejsilnější strany vládní koalice tvrdě narazily. Jde o politické tlaky špiček KDU-ČSL na výkon mandátu ústavních činitelů a o tlak vykonávaný na koaliční strany a předsedu vlády i jeho kabinet.
Donedávna jsem si myslel, že současná vládní koalice je přece jen trochu jiná než její předchůdkyně. Už si to nemyslím, neboť lidovci prý nechtějí ani slyšet o jakémkoliv oprávněném zásahu do tzv. církevních restitucí. Jako součást vládní koalice by si však mohli alespoň uvědomit, že pokud nejsou peníze na zvyšování důchodů, na slušné přídavky pro děti, na aktivní politiku zaměstnanosti, investice, tak dávat nyní až neuvěřitelně velké finanční náhrady církvím je mimořádný hazard s veřejnými financemi! Jistě každý alespoň trochu informovaný člověk ví, že to protagonisté z řad církevních prelátů i bývalé vládní koalice udělali vcelku mazaně. Dokonce tak mazaně, že církevní subjekty ženou k soudům nejen stát, ale i kraje, obce a soukromé osoby. I to je důvod, proč veřejně vyzývám předsedu vlády, abychom se k uvedenému zákonu vrátili. Mimo jiné i proto, že si to přeje 81 % našich spoluobčanů.
Uvedené skutečnosti pak ukazují, na jak slabých základech a na jak nespolehlivých osobách je založena vláda, která nás žádá o důvěru. Co se dá dělat? Nějak si s tím budeme muset poradit!
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další do debaty je přihlášen pan poslanec Jiří Dolejš a připraví se pan poslanec Laudát František.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Milí kolegové a kolegyně, zejména ti, kteří se nechystají přepnout na nadcházející hokejový mač mezi Českem a Slovenskou republikou, tak si dovolím několik stručných poznámek, které si vybraly z balíčku programového prohlášení zejména oblast hospodářské politiky, protože podobně jako kdysi v kampani na amerického prezidenta Bill Clinton upozorňoval své voliče, že je to v ekonomii, blbče! Já si myslím, že skutečně když nebudeme mít na uhrazení vládních slibů, tak se sliby prostě z naděje přemění na iluze. A myslím si, že je velmi důležité tomuto, zejména tomuto se věnovat.
Ale ještě než se do toho dám, tak bych rád rozklíčoval ani ne možná tak pro kolegy a kolegyně, ti už se možná naučili nuancím jednacího řádu, ale těm několika málo, kteří snad ještě sledují přenos z Poslanecké sněmovny a z hlasování o důvěře vládě, abych jim ozřejmil, že hlasování o vládě je buď podporující vládu, to je zjevně stojedenáctka naší trojkoalice, anebo vládu nepodpoříme. A ta nepodpora může mít dvojí podobu: prostě buď ne, a to je naše vyhraněná pravicová opozice, která na vládě nenechala nit suchou - ale z pravicových pozic, anebo je to zdržení se, které je také nepodporou, a to předkládá jako jistý postoj vůči vládě KSČM. Ten význam je jednoduchý. My si myslíme, že vládní sliby jsou hodny pozornosti, ale bohužel se obáváme, že ty sliby nemusí být naplněny. A nejsme přitom žádná poloopozice, která strká do vládních dveří nohu, i když ji tam nechtějí. My neodejdeme z hlasování a nesnížíme tím kvorum, byť si myslím, že 111 hlasů by bohatě stačilo. Takováhle gesta nemáme zapotřebí dělat. My se snažíme věcně vysvětlit, co nám v programu vlády chybí a co je tam nedostatečně vysvětleno, jak to vláda chce realizovat. Zkrátka opozice může být i věcná. Nemusí dělat takovou tu tchoří politiku, že když nejsem ve vládě, nemohu uškodit, tak aspoň zasmradím. Já si myslím, že věcnost opoziční politiky je velmi důležitá, protože svým způsobem - a poslouchejte, pánové a dámy v koalici - opoziční kritika může být i rozumem zadarmo, kdy vám třeba z nějaké stranické či jiné loajality někdy schází artikulovat dostatečně tyto problémy.
A nyní se vracím k problému ekonomického jádra vládního programu, či chcete-li, nové ekonomické politiky, jak to tady nazval pan premiér Sobotka, čímž nenarážím na jinou novou ekonomickou politiku, spíš se chci dostat k závěru, že ona zase až tak nová není. Je tady dost problém ujasnit si, jestli to, co je předloženo, je pouze určitou korekcí stavu, kdy země byla, jak říkal pan ministr zahraničí, jak jsem pozorně poslouchal, zasažena entropií, chaosem a turbulencí, a tedy vláda vnese do toho chaosu určitý řád, zda je to korekcí chyb předcházejících vlád pánů Nečase, Topolánka atd., anebo zda je to skutečnou podstatnou změnou, což slibovali před volbami voličům.
Mně z toho vychází, že změny skutečně jsou velmi dílčí, že se jedná jenom o korekci, a že tudíž na hlubší změnu si budeme muset počkat. Přesto si myslím, že dílčí cíle v oblasti ekonomiky mohou být některé zajímavé, ale to ekonomické nebo finanční zabezpečení jaksi se nedá vyčíst z programu a samozřejmě že je jasné, že tam nemohou být detailní rozbory, analýzy, čísla; to není funkcí vládního programu, ale mělo by být aspoň z toho zřejmé, kde a jak na to chceme vzít. A já se obávám, že seberychlejší Kobra nevybere během jednoho roku tolik peněz navíc, aby zbilancovala některé věci, které budou požadovány v návrhu rozpočtu na rok 2015. Já se obávám, že dokonce vize nových, nejmodernějších registračních pokladen nevynese takový balík peněz do rozpočtu, aby podobně zafungovala a pánové ve vládě se nemuseli bát, že na jejich požadavky a volební sliby nebudou peníze.
Naopak některé systémové věci se řeší polovičatě. Tady bych zmínil chronickou záležitost této Sněmovny, skoro prakticky 20 let se tady objevující, a to je majetkové přiznání. Nakonec z majetkového přiznání zbyl jakýsi polovičatý tvar, a tedy přiznání pouze osob veřejných, a to ještě v režimu, který, zdá se, že to, oč především šlo, tedy o plošnost a postih osob, které se neoprávněně dostaly k majetku, ať už momentálně, aktuálně v politice jsou, či nejsou, tak to tam řešeno nebude. ***