(10.50 hodin)
(pokračuje Zlatuška)
Zejména na veřejných vysokých školách jsou dostatečné prostředky pro to, aby bylo možné potřebným studentům pomáhat z těch prostředků, které se tam dnes akumulují, z těch prostředků, které jsou někdy zmiňovány, že pocházejí od problémových studentů, kteří jsou třeba zámožnější, nevěnují se příliš studiu, prodlužují si je. Toto jsou přesně ti, od kterých jsou ty poplatky vybírány, a mohou být tímto způsobem použity.
V okamžiku, kdy by Ministerstvu školství opravdu záleželo na tom, aby se dostalo sociální pomoci potřebným studentům, tak by bylo vhodnější zavést nějaké vhodné indikátory sledující podíl sociálně slabých mezi studujícími a těch, kteří úspěšně dokončují studium na vysoké škole, a zabudovat tento parametr například do rozpočtových parametrů financování vysokých škol. V zahraničí se takovéto parametry financování používají poměrně běžně. Právě ukazatel toho, nakolik vysoké školy plní úkol zvyšovat vzdělání i sociálně slabším vrstvám a zprostředkovávat tady takhle sociální mobilitu, je významným parametrem, který vstupuje do cílů, které si ministerstva kladou, a cílů, podle kterých se vysoké školy financují. Pokud by tam takovýto parametr byl, tak je to přirozená zpětná vazba pro vysoké školy, aby využívaly těchto možností a překonávaly i to, co zase - jak už zde bylo konstatováno - může být jistou dávkou ostychu u některých studentů si o ta stipendia požádat. Vysoké školy by byly samy zainteresovány na tom, aby takové studenty vyhledávaly a pomoc dávaly, a veškeré nástroje mají ve svých rukou.
Další důvod, který je možná ještě významnější, je ten, že debata o takto symbolické pomoci sociálně potřebným na úrovni vysokých škol odvádí pozornost od toho, že pravý důvod sociální selektivity českého vysokého školství neleží na vysokých školách, neleží v procesu přijímání, neleží ani v podmínkách studia. Ten je níž, v místech, kde se provádějí selekce na střední školy, přijímací zkoušky na střední školy, přístupnost středních škol, způsob, kterým děti mají možnost využívat lepší nebo horší základní školy pro přípravu dalšího postupu vzdělávacím systémem. Tam je potřeba koncentrovat pozornost z hlediska sociální pomoci, tam je to věc, která by měla skutečný účel. Tady se tím spíš odvádí pozornost. Odvádí se tím pozornost zhruba tím způsobem, kterým byla kdysi tato položka do rozpočtu Ministerstva školství zavedena. Bylo to čistě populistické heslo, které mělo ukázat, že se vláda snaží pomáhat. Nicméně dělá to způsobem, který faktickou pomocí není.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. Nyní paní poslankyně Kateřina Konečná jako poslední přihlášená v obecné rozpravě. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi jako jedné z předkladatelek také zareagovat na debatu, kterou jsme tu slyšeli.
Já bych chtěla - možná prostřednictvím vás, pane místopředsedo - vzkázat panu kolegovi Zlatuškovi, že neodvádíme pozornost. My si neděláme ambici v tom, že vytvoříme nový, dokonalý vysokoškolský zákon, který nám postihne to, aby studenti, kteří jsou nadaní, opravdu studovat mohli. My reagujeme na aktuální situaci, tak jak je dnes v České republice, na aktuální čísla, kdy dnes 1,5 mil. lidí máme na hranici chudoby, 600 tis. nezaměstnaných, a já ze svého regionu, z Moravskoslezského kraje, opravdu mluvím s rodiči, a oni přemýšlejí, které z dětí je nadanější a které prostě studovat půjde a které půjde do práce a pak si možná někdy vysokou školu bude moci dodělat. To je realita dnešních dní. Netroufnu si říci, jak je to v jiných částech republiky, ale já tyhle případy znám zcela konkrétně. Stejně tak jsme si nekladli ambici toho, že navýšení o necelou pětistovku vyřeší vše.
Jsem ale moc ráda, že tady nepadl návrh na zamítnutí a že tu opravdu podrobnou debatu, kdy se samozřejmě nebráníme jakémukoliv dalšímu navýšení koeficientu či jakémukoliv jinému řešení, kdy by se těm studentům mohlo pomoci, povedeme tam, kde ta debata patří, to znamená ve výboru pro mládež, školství a tělovýchovu v této Poslanecké sněmovně. My se určitě nebudeme bránit žádnému dalšímu navýšení či jakékoliv změně ve chvíli, kdy to bude ve prospěch studentů.
Dovolte mi jenom podotknout k panu zpravodaji, že my jsme ten návrh neopsali. To byl náš návrh v minulém volebním období. A že mi tam chybí čísla z roku 2013... My jsme ten návrh podávali v prosinci 2013 - omlouvám se, tak dokonalí nejsme, abychom je z ministerstva dostali ještě před celou uzávěrkou a před závěrečným účtem. Ale ten návrh byl náš a nepovažuji to za opsání. Prostě jsme si jenom osvojili návrh, který už tady jednou byl. (V sále je velmi rušno.)
Já jsem moc ráda, že tato Poslanecká sněmovna se změnila v tom, že tento návrh a priori neodmítá a že opravdu debatu povedeme. Věřte, že nám opravdu šlo o to, abychom otevřeli problém, který lidi trápí, a možná ho otevíráme právě v době, kdy se hlásí studenti na vysoké školy a kdy bychom měli ukázat, že tenhle stát má zájem na tom, aby mladí lidé mohli studovat a aby ve chvíli, kdy jsou nadaní, jim stát studium umožnil. Asi se všichni shodneme na tom, že nám to ti lidé nakonec v tom, co dělají a jak jsou prospěšní pro naši společnost, vrátí mnohonásobně víc než to, kolik za ně stát musí vydat.
Samozřejmě se nebráníme ani tomu, abychom ošetřili ty, kteří, jak tady uváděl pan předkladatel, studují na úkor systému, to znamená studují dlouhodobě a studium si prodlužují, byť dneska už to ošetřeno v zákoně je, protože nemůžete -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně, já vás přeruším a požádám Sněmovnu o klid. Mám ambici to sice ukončit do dalšího bodu, ale pravděpodobně se této ambice budu muset vzdát. Prosím tedy, abychom v klidu nechali domluvit toho, kdo má slovo. Prosím, paní poslankyně, pokračujte.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Protože nemůžete studovat víc jak rok, navíc bezplatně. To samé platí pro sociální stipendia.
Já také budu mít ambici to ukončit. Pevně doufám, že to stihneme ještě do 11 hodin odhlasovat, a moc se těším na debatu, kterou s vámi odborníky povedeme, ať už z praxe vysokoškolského zákona, nebo se studenty, právě ve výboru pro školství, mládež a tělovýchovu, kam to jistě patří. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Zlatuška. Eviduji ještě další přihlášky k faktické. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Zlatuška: Přidám ještě jeden argument. V okamžiku, kdy se zvyšuje tento typ stipendií, tak se tím fakticky mírně posiluje státní financování směrem k soukromým školám, čili k tomu segmentu, o kterém se říká, že je předimenzovaný. Nejsou to významné peníze, ale stojí to za zdůraznění. Formálně bych navrhl zamítnutí.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Padl návrh na zamítnutí. Pan kolega František Laudát se hlásil k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Já se omlouvám, pane místopředsedo, dámy a pánové. Já to vnímám, že to problémem je, tudíž já mám jiný postoj. Já bych tomu přece jenom dal šanci do druhého čtení, akorát vzhledem k tomu, že zřejmě to bude potřebovat zcela zásadně upravit, tak bych navrhoval prodloužit lhůtu o 30 dnů na projednání ve výborech.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nikoho dalšího do rozpravy nevidím, rozpravu končím. Pan zástupce navrhovatelů ohlásil, že nemá zájem o závěrečné slovo, pan zpravodaj ano. Prosím, pane zpravodaji. Závěrečné slovo zpravodaje.
Poslanec František Vácha: Já bych chtěl jenom říci, že není pravda, že vysoké školy mají dostatek prostředků na stipendia. To je možná pohled rektorů, ale pohled děkanů je možná trochu jiný.
Já bych doporučil, abychom tento zákon pustili do druhého čtení. Konstatuji, že pan poslanec Zlatuška navrhuje zamítnutí, pan poslanec Laudát navrhuje druhé čtení a prodloužení lhůty o 30 dní.
Závěrem bych chtěl říct, že tento návrh podpořím, a všem vám bych chtěl říct jenom toto: Otázka zní, jestli chcete pomoct sociálně potřebným studentům, nebo ne. Děkuji. ***