(9.40 hodin)
(pokračuje Vácha)
Pro mne je ale důležitý jiný argument, který bych vám chtěl představit a který se možná někomu z akademické obce nebude líbit. Vidím prezidenta jako pojistku s dostatečnou, a troufnu si říct nejvyšší autoritou, která může poukázat na špatná nebo pochybná rozhodnutí akademických senátů a vznést námitky proti jmenování. Nemysleme si, že by v akademické obci nebyli lidé, kteří dosáhli titul profesor, aniž by si to aspoň podle mého názoru skutečně zasloužili. Že se neděje praxe, kdy pokud neprojdete jmenovacím řízením na jedné univerzitě, nezkusíte to na jiné, která je možná benevolentnější, nebo odjedete do nějakého zahraničí. Možná že bychom takové příklady našli i v naší Sněmovně. A nakonec ti lidé ten svůj ušmudlaný titul získají. I z těchto důvodů jsem hluboce přesvědčen, že by konečně jmenování mělo zůstat v rukách a v pravomoci prezidenta republiky. Myslím si, že je i dobře, že se možná někdy ohradí proti jmenování některých kandidátů. Upřímně řečeno, kdo z vás by si všiml remcání předsedy Senátu a kdo z vás si všimne protestů prezidenta republiky. A pokud by pan prezident s kritikou nebo odmítnutím přestřelil, pak je tu veřejnost a akademická obec, která se jistě zastane adepta před případnou nespravedlivou zlovůlí hlavy státu tak, jak jsme toho byli svědky třeba v nedávné době.
Proto vás chci poprosit, vyslyšte volání akademické obce, nepřijímejte tento návrh. A proto bych chtěl poprosit pana prezidenta, aby si rozmyslel svůj postoj. Na tomto místě navrhuji zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, takže se přidáváte k návrhu pana poslance Kalouska, který toto navrhl také v rozpravě. Ano, děkuji, to byla zatím poslední... Nebyla to poslední. Pan předseda Mihola. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, už tady na to téma bylo řečeno mnohé, tak přidám pár slov ještě za klub KDU-ČSL. Mimo jiné i z toho důvodu, že jsem 15 let působil, nebo do této doby posledních 15 let působil ve vysokoškolském prostředí a tato problematika mě velmi zaujala a je mi blízká. Slyšeli jsme zde již vyjádření kolegů, kteří jsou problematice vůbec nejblíže a jsou k ní nejkompetentnější. Mám na mysli především exrektora profesora Zlatušku a dvojnásobného exrektora profesora Fialu. Byť se jejich úhly pohledu na věc lišily, co se týká řešení do budoucna, tak v podstatě společným jmenovatelem bylo sjednocení se na zamítnutí návrhu této novely vysokoškolského zákona.
Já jako zástupce konzervativní strany asi nepřekvapím tím že mě rozhodně není proti mysli zachovat stávající formu jmenování vysokoškolských profesorů, byť se může zdát někomu archaická. Titul vysokoškolského profesora je nejvyšší akademickou hodností, a přijde mi proto logické a správné, že pokud chceme zůstat u symbolů, tradic a nějakého slavnostnějšího předávání, tak je správné, aby pocházel od hlavy tohoto státu, nikoliv aby se to předávalo na další ústavní činitele. Mohlo by časem dojít také k nespokojenosti nebo by měl někdo problém s někým a předávalo by se to dál jako štafeta. Určitě by to nepůsobilo dobře. (V sále je velmi rušno.)
To už se kloním spíše k názoru, který tady také zazněl, diskutovat o případné změně, protože tak jak sleduji vývoj v některých dalších evropských zemích, skutečně v těch, které jsou nám historicky nejblíže, ke změnám došlo. Byla tady řeč o Německu. Tam se to liší v různých spolkových zemích, a dokonce předávání vysokoškolského diplomu se často obejde bez jakéhokoliv slavnostního aktu a profesorovi se jmenování pošle poštou, nebo ve dvou spolkových zemích dokonce tuto záležitost vyřizuje sama vysoká škola bez toho, že by do toho vůbec vstupoval ministr školství. Změnilo se to i v Rakousku, ke kterému jsme měli historicky asi vůbec nejblíže, kde od roku 2002 profesoři nejsou již spolkovými státními zaměstnanci, ale pouze zaměstnanci univerzity, a tudíž tam přestalo existovat to, co nám bylo podobné, to, co tam fungovalo dříve, že profesory jmenoval spolkový prezident. V tuto chvíli spolkový prezident může obdařit vysokoškolského učitele titulem profesora, ale pak se to vnímá pouze jako jeho -
Předseda PSP Jan Hamáček: Pane poslanče, já se velmi omlouvám, ale já prosím všechny, kteří tady vedou soukromé rozhovory, aby tak činili mimo tento sál, protože hladina hluku je opravdu nesnesitelná. Děkuji.
Poslanec Jiří Mihola: Takže shrnuji. Diskusi se do budoucna nebráním, ale byl bych rád, aby k tomu nedocházelo tak spontánně, svévolně. Koneckonců se to vlastně celé tak trošku minulo účinkem, protože zaseklo se to na jmenování pana profesora M. C. Putny, který je možná teď vůbec nejznámějším českým profesorem, asi aniž by o to stál. A je i otázka, jestli je to tak správné, nebo jestli si zaslouží takovouto popularitu.
Takže chtěl bych na závěr říci, že KDU-ČSL je pro zamítnutí předložené novely vysokoškolského zákona. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Dalším přihlášeným je pan poslanec Jiří Pospíšil.
Poslanec Jiří Pospíšil: Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi několik replik a několik postřehů k debatě, která zde probíhá. Zatím zde vystupují v zásadě experti na vysoké školství, specialisté, kteří pracují ve školském výboru. Ten jejich pohled na návrh je zamítavý. Můj pohled je obdobný. A dovolte mi několik slov právníka, protože vedle jaksi odborných nebo věcných důvodů, které zde byly řečeny, například ten, že s tím nesouhlasí akademická obec, že s tím nesouhlasí Rada vysokých škol, Konference rektorů a tak dále, je dobré zdůraznit i právní důvody. Dovolte mi jenom tři čtyři poznámky. Velmi stručně.
Za prvé. Měníme-li právní předpis, pak by zde měl být nějaký zjevný důvod. To znamená, že ten právní předpis nefunguje. Pořád všichni zde permanentně si stěžujeme na právní džungli, na přehršel právních předpisů, na permanentní novely některých zákonů, na zbytečné právní předpisy typu zákona o zoologických zahradách. Ale toto, dámy a pánové, co zde dneska projednáváme, je typicky zbytečná novela, kdy není žádný zřejmý důvod, proč je třeba novelizovat zákon o vysokých školách. Není zde žádný zřejmý důvod, proč současná právní úprava nefunguje. Takže prosím, ti z vás, kteří kandidovali pod volebními programy, pojďme se zabývat kvalitou právních předpisů, pojďme přijímat jen takové změny, které jsou nutné, které jsou v rámci společnosti potřebné; tak ti by pro tento právní předpis dnes zde neměli hlasovat.
Druhý důvod z pohledu právního, proč by ten zákon neměl být přijat, je to, že se jedná pouze o dílčí novelu. Pokud zde někdo chce vést debatu o tom, jaká má být pozice prezidenta republiky v ústavním a právním systému České republiky, jaké má mít pravomoci, pak se domnívám, že taková změna by byla seriózní pouze po celkové komplexní debatě o tom, jaké jmenovací pravomoci prezidentu republiky mají zůstat. ***