(9.30 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Ústavní právníci navíc upozorňují na to, že návrh zmíněnou pravomoc svěřit předsedovi Senátu nemá žádnou ústavní logiku. Pokud prý parlamentní komory rozhodují v omezených případech o nějakých personálních návrzích, pak tak činí jako celek. Předsedové komor nejsou tedy ústavní orgány, které by mohly či měly mít takovou pravomoc.
Ano, v demokratickém právním státě, kde platí dělba moci a činnosti, je rozhodování o jmenování profesorů zásadně věcí moci výkonné. A prezident, vy to pochopitelně velmi dobře víte, jako hlava státu je její součástí. Pamatoval na to zákon číslo 35/1920 Sb., jímž se prováděl zákon o služebním poměru vysokoškolských učitelů, kde v § 1 stálo: "Návrh sboru profesorského na jmenování profesora vysokoškolského předloží se ministerstvu školství a národní osvěty, jež zařídí další kroky za účelem provedení jmenování prezidentem republiky." A pamatuje na to i zákon číslo 111/1998 Sb., o vysokých školách, kde stojí, že "v řízení ke jmenování profesorem se prokazuje pedagogická a vědecká nebo umělecká kvalifikace uchazeče, který je význačnou a uznávanou vědeckou nebo uměleckou osobností ve svém oboru. Profesora pro určitý obor," cituji z uvedeného zákona, "jmenuje prezident republiky na návrh vědecké rady vysoké školy, podaný prostřednictvím ministra."
Tomu rozumím, to má logiku a neposiluje to vliv politiků na chod vysokých škol.
Prezident Zeman si ovšem nechce připustit, že hořčice bez rostbífu nestojí za nic. Konstatoval, že předjednal s částí parlamentních stran zrychlené projednání novely zákona o vysokých školách. Nevím, kde prezident bere tu jistotu. Není přece vůbec jisté, zda se většina z nás shodne na přechodu jmenovací pravomoci z prezidenta na šéfa horní komory, případně na příslušného ministra. Jistě, někdo rozumí své věci sám od sebe, druhý dovede posoudit, čemu jiní rozumí.
Začalo to odmítnutím, jmenovat Martina Putnu profesorem a pokračovalo to sporem Miloše Zemana s rektorem Masarykovy univerzity Mikulášem Bekem v říjnu loňského roku, kdy tato univerzita nepříliš šťastně odmítla před volbami dát prostor prezidentovi k přednášce na akademické půdě. Miloš Zeman pak kvůli tomu nepozval Mikuláše Beka na udělování státních vyznamenání, což rovněž vzbudilo jisté rozpaky. Snaha rektora brněnské univerzity o reparát nevyšla. "Pozval jsem pana prezidenta a on mi řekl," cituji jeho slova, "že pozvání Masarykovy univerzity nikdy nepřijme." Ne, tohle nehodlám komentovat, mimo jiné i proto, že exministr školství Dalibor Štys veřejně prohlásil, že prezident Zeman je ochoten s akademiky dál debatovat o tom, že by se jmenovací pravomoc časem opět vrátila na hlavu státu.
Ne, prezident Zeman by neměl ustupovat od osvědčené tradice. Pokud zachová platnou úpravu, jsem připraven veřejně prohlásit: bůh nám zachovej našeho pána, jiný by mohl být ještě větší rána. V dané chvíli však patřím k těm poslancům, kteří nenašli jediný důvod, proč by posuzovanou předlohu podporovali.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk KSČM)
Předseda PSP Jan Hamáček: To byl pan poslanec Grebeníček. Slovo má paní poslankyně Anna Putnová.
Poslankyně Anna Putnová: Dobré ráno, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Od poloviny loňského roku se vede v politických i odborných kruzích debata o formě jmenování vysokoškolských pedagogů profesory. TOP 09 od začátku tohoto sporu zastává jednoznačné negativní stanovisko. Považujeme materiál, novelu, která přichází dnes k projednání, za zcela účelovou, a proto nebudeme podporovat její postoupení do druhého čtení. Argumenty, které nás k tomuto vedly, vám teď stručně představím.
Dosavadní právní stav považujeme za právně nezávadný, vyhovující a změnu kompetencí považujeme za nevhodnou. Jsem přesvědčena také, že je třeba zachovat kontinuitu zavedených zvyklostí, která v tomto případě je doplněna také tím, že jmenování profesorů prezidentem výrazným, byť mimoprávním způsobem zvyšuje vážnost této akademické hodnosti. Jmenování prezidentem jako osobou politicky nezávislou a nadstranickou nelze nahradit jmenováním jiným ústavním činitelem, který je vždy reprezentantem své politické strany.
Nesouhlasím také s možností, aby předseda Senátu jakkoli přezkoumával a posuzoval proces navržení osob na profesory na vysokých školách. Považuji to za nepřípustný zásah do autonomie vysokých škol.
S tímto návrhem nesouhlasí ani reprezentace vysokých škol. Není pravda, jak je uvedeno v důvodové zprávě, že s orgány reprezentace vysokých škol nebylo dosaženo jednoznačné shody, a to proto, že nebylo dosaženo žádné shody. Česká konference rektorů jednoznačně s návrhem nesouhlasí, jak vyplývá z usnesení předsednictva České konference rektorů z 22. 1. tohoto roku.
Celkově je důvodová zpráva velmi nepřesvědčivá. Uvádí se v ní například, že jmenování profesorů v současné době zatěžuje administrativu prezidenta. Stejně tak sdělení, která zdůrazňují symbolický a formální charakter postupu předsedy Senátu, neodpovídají navrženému textu zákona. Chtěla bych připomenout, že v zemích, kde se státní moc podílí na jmenování profesorů prostřednictvím svých ústavních činitelů, je to právě prezident, kdo je jmenuje. Není to jenom Maďarsko, Polsko, ale je to také například Francie.
Z těchto důvodů nebudeme podporovat postoupení navržené novely do dalšího čtení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Dalším přihlášeným je pan poslanec Vácha.
Poslanec František Vácha: Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, předstupuji před vás v naší Poslanecké sněmovně nejspíš jako nejvyšší aktivní praktikující akademický funkcionář, nebo hodnostář, a tak mě můžete brát jako zástupce akademické obce, vysokoškolských pedagogů a vědeckých pracovníků.
Připomeňme si, a bylo to už zmíněno, že s úpravou vysokoškolského zákona nesouhlasí jak konference rektorů, a je to usnesení z 8. a potom z 22. ledna 2014, tak i Rada vysokých škol z usnesení 23. ledna 2014. Co je ale možná ještě důležitější, je fakt, že s úpravou nesouhlasí většina akademické obce, profesorů, docentů, asistentů, pedagogů, výzkumníků, jak říkám, dělníků vysokých škol a naší vědy. Právě těch jsem se v poslední době ptal na jejich názor na předkládanou změnu a mohu vám s čistým svědomím oznámit, že snad kromě předkladatele, nebo možná minulého předkladatele, s touto změnou nesouhlasí nikdo. Jediné, co celou touto kauzou zaznívalo, byla myšlenka, aby profesory dále jmenoval pan prezident.
Důvodů a argumentů je mnoho, slyšeli jsme jich plno od pana zpravodaje, například o tradici, o majestátu prezidenta. Další argumenty, že se panu prezidentovi možná nechce pracovat, nebo že měníme zákon jenom kvůli jednomu člověku. Pan poslanec Kalousek zmiňoval, co se stane, když pan prezident za pět, sedm, osm let bude zvolen do Senátu, bude zvolen předsedou Senátu - pak budeme znova měnit zákon kvůli němu? ***