(9.50 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Protože se brzo můžeme dočkat toho, že se prezident republiky rozhodne, že nebude jmenovat generály, že nebude jmenovat soudce, že nebude jmenovat předsedy soudů atd., a takováhle novela zde opět může být na stole. Proč odjímáme prezidentovi republiky právo jmenovat profesory, resp. proč prezident republiky nechce jmenovat profesory? A proč mu současně nevadí, že jmenuje - zdůrazňuji v uvozovkách - řadové soudce? To přece není žádná logika. Takže prosím, já odmítám podporovat takovéto dílčí novely.
Třetí důvod, který zde zazněl a který je podle mého názoru zcela klíčový, je vůbec přístup k předložené novele a její vznik. Dámy a pánové, já tady jako už zkušený letitý poslanec velmi varuji před tím, abychom přijímali novely a měnili pravomoci orgánů veřejné moci jenom proto, že ten konkrétní nositel veřejné moci, ten konkrétní vykonavatel, odmítne svoji pravomoci realizovat. Já si myslím, že to je největší nebezpečí této novely, a proto i ti, kteří by třeba věcně uvažovali o tom, že by předseda Senátu takovouto pravomoc mohl vykonávat, by tuto novelu měli odmítnout. Já před tím tady varuji, a to je také hlavní důvod, proč jsem zde vystoupil jako člověk, který se léta zabývá právem a Ústavou České republiky.
Dojdeme-li k závěru, že si orgány veřejné moci mohou svévolně vykládat své pravomoci, mohou je odmítat a chtít po suverénu veřejné moci v České republice, po Parlamentu České republiky, aby kvůli nim měnil zákony, pak je toto, dámy a pánové, destrukce demokratického právního státu. Já jsem kvůli tomu vystoupil, chtěl jsem to tady takto tvrdě asi říci. Pokud přistoupíme na filozofii této novely, dámy a pánové, zakládáme destrukci demokratického právního státu, který je postaven na dělbě moci, je postaven na tom, že zde máme jednotlivé ústavní a zákonné orgány, které mají rozdělené pravomoci, je zde systém brzd a vah a tyto orgány a jejich pravomoci a kontrola jsou vzájemně vybalancovány. Není možné, aby jeden orgán, kterýkoliv, nemusí to být prezident republiky, si svévolně řekl, že on svoji pozici v ústavním a právním systému odmítá a chce mít jiné pravomoci. To je opravdu v zásadě právní revoluce, byť v tomto případě negativní, kdy orgán veřejné moci - prezident republiky - odmítá určitou pravomoci. Ale může se stát příště, dámy a pánové, že on bude chtít takovýto nějaký orgán svévolně nějakou pravomoc přidat. A principiálně to bude stejné a stejně nebezpečné. Takže já před tím velmi varuji a prosím, pro všechny z nás by tím hlavním důvodem mělo být to, že tímto ohrožujeme principy demokratického právního státu.
A na úplný závěr poslední právní argument, který také tady zazněl v debatě, je samotný obsah novely. Já se domnívám, že není vhodné v parlamentní republice přenášet takovouto jmenovací pravomoc na hlavu jedné z komor dvoukomorového parlamentu. Už to tady také zaznělo, říkal to myslím pan poslanec Grebeníček, že toto ústavní právníci vidí jako nevhodné. Hlava komory parlamentu je vnímána jako reprezentant kolektivního tělesa a měla by mít minimálně, nebo pokud možno žádné exekutivní samostatné pravomoci. Tímto zkrátka posouváme význam hlavy komory parlamentu a vytváříme z ní speciální orgán, který má své výkonné pravomoci, a opět měníme charakter a princip demokratického právního státu, který je zakotven v české ústavě.
Takže dámy a pánové, tolik stručně několik mých poznámek. Já jsem vystoupil proto, aby zde bylo zřejmé, že ty argumenty nejsou jenom odborné, že to nejsou jenom argumenty specialistů na vysoké školy, ale jsou to i argumenty ryze právní. Argumenty, které souvisí s bazální podstatou našeho demokratického právního státu. Takže podporuji také zamítnutí tohoto návrhu.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Schwarzenberg je dalším přihlášeným do diskuse.
Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, kdyby kdokoli z nás vzal někoho za rukojmí a vydíral by tím úřady nebo jiné instituce, tak by právem byl obžalován, odsouzen a s pomocí boží dokonce zavřen. Když však někdo bere naše vysokoškolské učitele, jejich kariérní postup a jejich pokrok na univerzitách jako rukojmí pro prosazení svých cílů, pro dosažení změny pravomocí a postavení prezidenta, tak zde o tom vedeme vážnou debatu, místo abychom řekli, že na vydírání nepřistoupíme a dotyčný by měl být obžalován přesně za to, za co každý normální občan mezi námi je odsouzen, totiž za vydírání. Děkuji mnohokrát. (Potlesk v lavicích TOP 09.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Další přihlášky do rozpravy nemám, obecnou rozpravu končím. Zeptám se pana zpravodaje a pana ministra, zda si přejí závěrečná slova. Pan zpravodaj? Přejete si vystoupit, pane zpravodaji? Tak prosím.
Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, musím konstatovat, že z těch jedenácti vystupujících kromě pana ministra, jehož pozice jako předkladatele je pochopitelná, zde zazníval jednoznačný souhlas s odmítnutím této novely v prvním čtení. Myslím, že to dobře charakterizuje i obecný souhlas v akademické obci a ve vysokoškolské komunitě, který je jednoznačně pro to, nedělat takovéto účelové, resp. nezdůvodněné změny.
Zazněla celá řada argumentů. Já bych si zde dovolil jenom faktickou korekci dvou tvrzení, která zazněla v debatě. Pan poslanec Grebeníček zmínil nápad nového šéfa školství. Je dokumentováno, že toto bylo předkládáno minulým ministrem. A pan poslanec Vácha, když mluvil o tom, že prezident má možnost korigovat praxi senátů, je to praxe akademických rad. Ale toto jsou nepodstatné věci z hlediska toho celkového.
Jsem rád, že zazněly návrhy na zamítnutí, plně je podporuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan ministr se závěrečným slovem. Prosím.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji. Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych se zastavil u některých bodů, které tady byly řečeny, protože tady bylo vyřčeno několik polopravd, možná i nepravd.
První - usnesení ČKR. Není pravdou, že v tom usnesení je napsáno, že nesouhlasí s touto novelou, tak jak je předložena. Tam jsou napsané dvě věty: že nesouhlasí s tím, že to předkládá vláda bez důvěry, a že s tím nesouhlasí z toho důvodu, že to nebylo projednáno s vysokými školami. O tomto problému jsme se zde bavili včera.
Druhá záležitost - věcné posouzení. Já jsem tady přece včera proklamoval, že tuto pasáž, pokud to propustíte do druhého čtení, budu chtít vyjmout. Ano, je pravdou, že vysoké školy s tímto nesouhlasí a nechtějí, aby předseda Senátu posuzoval jmenování profesorů po věcné stránce. O tom jsme se bavili včera.
Obecný souhlas vysokých škol - no, já jsem jednal s celou řadou rektorů vysokých škol k tomuto konkrétnímu tématu, namátkou s rektorem Karlovy univerzity, s rektorem ČVUT a i s dalšími. Pravdou je, že preferovaná varianta rektorů je jmenování profesorů prezidentem. Ale pravdou zároveň také je, že rektoři říkají: než prodlužování téhle situace, tak jsme ochotni debatovat i o jiné variantě. ***