(16.40 hodin)
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji a pouze na faktickou poznámku, která se týká toho procesu. Ano je pravda, že předchozí ministr školství porušil tento proces. A já jsem již říkal při tom projednávání předtím, že minulý týden jsem již poslal dopisem tento návrh zákona jak České konferenci rektorů, tak Radě vysokých škol.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy s přednostním právem je pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážení členové vlády, dámy a pánové, bývá takovým ustáleným zvykem, že když opoziční klub nesouhlasí s předlohou a připojuje se k návrhu na zamítnutí, tak při té příležitosti také velmi zkritizuje předkladatele. Já bych se chtěl v tomto případě chovat opačně. Já se naopak domnívám, že bychom jako Poslanecká sněmovna měli pana ministra Chládka jako ministra vlády, která se zodpovídá Poslanecké sněmovně, vzít tak trochu pod ochranu, protože ten problém, který on se snaží řešit v rámci svých možností, není problém na spor ministr školství - prezident republiky, ale je to otázka důstojnosti a kompetencí Parlamentu České republiky a odpovědnosti a povinností a kompetencí pana prezidenta.
To, co tady máme předloženo, je zoufalá snaha nějakým způsobem zprůchodnit téměř stovku dosud nejmenovaných profesorů, kteří budou stále dále přibývat, protože jedna ústavní instituce - v tomto případě pan prezident republiky - dostala individuální vrtoch a říká ne, prostě některé své kompetence já jsem připraven napínat až na samou hranici ústavních zvyklostí a na jiné své povinnosti já vám, milý parlamente, milá veřejnosti, kašlu, neboť jsem byl zvolen přímo a jenom já mám právo rozhodovat o tom, které povinnosti vykonávat budu a které nebudu. Kdyby Parlament České republiky na tento přístup reagoval tak, že řekne zajisté, ovšem, jistě, pane prezidente, v takovém případě my změníme zákon, přesuneme to na toho druhého nejvyššího ústavního činitele, kdybyste se nedejbože někdy v budoucnosti třeba vy zase stal předsedou Senátu, tak to posuneme zase někam jinam, tak bychom zcela principiálně ztratili veškerou svoji důstojnost. My jsme sice kolektivní orgán, ale jsme instituce ústavního systému úplně stejně jako individuální instituce prezident republiky. A tak jako z nás nikdo nesejme naše ústavní povinnosti, tak je ze sebe nemůže sejmou jiná instituce, byť je z božího dopuštění prezidentem republiky. Prostě jsou to jeho povinnosti z Ústavy a my mu nemáme usnadnit, aby bylo vyhověno jeho vrtochům. My mu máme jeho povinnosti připomenout.
Proto velmi prosím, nikoliv v zájmu teď vysokoškolského zákona, předpokládám, že někdy v budoucnu se bude novelou vysokoškolského zákona - mnohem komplexnější, nikoliv účelovou, nikoliv napsanou pro jednoho jediného člověka - parlament zabývat, ale aby teď v tuto chvíli Poslanecká sněmovna tento návrh zamítla - což je můj návrh v rámci rozpravy -, velmi zdvořile řekla panu prezidentovi: pane prezidente, buď konejte své povinnosti, a pokud se vám je konat nechce, jste svobodný člověk, rezignujte na svou funkci, jedno nebo druhé, žádná třetí možnost neexistuje, a abychom v tomto přístupu vzali pod ochranu pana ministra školství, neboť je to problém rozhovoru nás, Poslanecké sněmovny, s prezidentem republiky - nikoliv problém ministra školství a jeho komunikace s prezidentem.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a dříve než pozvu k mikrofonu pana poslance Petra Fialu, prosím s faktickou pana poslance Fiedlera. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Fiedler: Dobrý den ještě jednou, vážení kolegové a kolegyně. Já bych chtěl jenom krátce zareagovat na slova, která tady zazněla. Také budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu, ale chtěl bych zareagovat hlavně na slova poslance Karla Schwarzenberga, která tady zazněla, že zde v Poslanecké sněmovně zastupujeme zájmy lidu. Bylo to součástí nebo obsahem poslaneckého slibu nás poslanců zde v parlamentu a já doufám, že poslanec Karel Schwarzenberg bude stejně konzistentní názor zastávat, až dojde na sněmovní tisk 28, referendum o majetkovém vyrovnání s církvemi, a že bude zastávat stejný názor a opět při tomto hlasování zastávat názor občanů této země. Děkuji. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a prosím vás, pane poslanče, abyste se příště na své kolegy obracel mým prostřednictvím. Děkuji.
Dalším s přednostním právem přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Petr Fiala. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Fiala: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, několik slov na vysvětlenou, protože u počátku toho případu, na základě kterého dnes tady rozhodujeme, jsem v roli ministra školství stál já.
Já jsem byl na jaře minulého roku konfrontován se situací, která neměla v České republice žádnou tradici, totiž že prezident republiky se rozhodl nerespektovat proces, který vede k ustavení jmenování profesorem na jednotlivých vysokých školách, a řekl, že některé kandidáty jemu navržené vědeckými radami vysokých škol nebude jmenovat. Nakonec se toto jeho stanovisko omezilo na jedno vám všem známé jméno - pana profesora Martina Putny. Já jsem se snažil najít z této situace řešení, protože jak už jsem řekl, všechny předcházející hlavy státu respektovaly vždy rozhodnutí vysoké školy a to, že proces jmenování profesora je vlastně věcí vysokých škol a přesně popsaného postupu v zákoně o vysokých školách a že to jmenování, které realizuje prezident republiky, je jmenováním symbolickým, ceremoniálním, které dodává tomu všemu jakousi společenskou váhu.
Ve chvíli, kdy se prezident Zeman rozhodl vytvořit novou tradici, bylo na ni potřeba nějak reagovat. Mým klíčovým cílem a podle mě i odpovědností ministra školství bylo, aby nevznikl precedentní případ, že kandidát, který je schválen vědeckou radou vysoké školy, není z vůle prezidenta republiky jmenován. Tohoto cíle jsem dosáhl, prezident Zeman jmenoval všechny navržené kandidáty, ale tohoto cíle jsem dosáhl na základě slibu, že připravím návrh zákona, kterým bude pravomoc jmenování přesunuta z prezidenta republiky na ministra školství. Já jsem s tímto slibem a návrhem neměl žádný problém, protože dlouhodobě i jako reprezentant vysokých škol jsem zastával názor, že způsob, kterým je u nás profesor jmenován prezidentem republiky, je archaický, neodpovídá potřebám vysokého školství ani zvyklostem ve většině vysokoškolských systémů v zahraničí a že je potřeba směřovat k tomu, aby se celé jmenování přesunulo do gesce vysokých škol, a k tomu cesta přes Ministerstvo školství mi připadala vhodná. Navíc pro to existují příklady ze zahraničí, například v Německu na základě návrhu vysokých škol jmenuje profesory příslušný zemský ministr.
Já jsem nicméně neměl možnost vzhledem k pádu vlády Petra Nečase tento návrh připravit a také jsem nemohl předpokládat to, co nastane v dalším období. A to, co nastalo v dalším období, pokládám za naprosto, naprosto nepřijatelné. Stalo se to, že Ministerstvo školství nepředložilo prezidentu republiky návrhy na jmenování lidí, kteří prošli jmenovacím řízením, a že tedy prezident republiky nejmenoval kolegyně a kolegy, kteří se po léta připravovali na to, aby se stali profesory, a kteří splnili všechny podmínky pro to, aby profesory na našich vysokých školách mohli být. Takže se tu více než 80 kandidátů na profesorku a profesora stalo rukojmím politiky, rukojmím vůle či nevůle prezidenta republiky realizovat povinnost, kterou mu ukládá právo. Povinnost, kterou mu ukládá zákon o vysokých školách.***