(16.50 hodin)
(pokračuje Fiala)
To je podle mne neakceptovatelné a tato situace musí být co nejrychleji napravena. A já vůbec nemám problém o tom, diskutovat změnu způsobu jmenování, a jsem dokonce jeden z těch, jak už jsem říkal, kteří jsou dlouhodobě pro. Ale co je nemožné, je, aby pan prezident podmiňoval to, že něco udělá, tím, že Sněmovna přijme nějaký zákon. To prostě není možné, protože je to absolutně neodpovědné vůči těm lidem, kteří čekají na jmenování profesorkou nebo profesorem.
Chápu, že pan ministr Chládek je v tom nevinně, řekl bych zcela nevinně. Snaží se najít řešení. Ale to řešení, které je zde dnes předloženo k našemu rozhodnutí, je řešení, které nemůžeme akceptovat. A já všechny z vás, kteří se třeba tolik nevyznáte v problematice jmenování profesorů a otázkách vysokých škol, prosím, abyste dali na slova těch, bez ohledu na politický tábor, kteří tu zkušenost mají a kteří říkají, že tímto způsobem tento návrh schválen být nemůže.
Dámy a pánové, jsou tři možnosti, které jsou seriózní, rozumné a dobré a o kterých můžeme diskutovat. To je ponechat celý proces tak, jak je, a nechat jmenování na prezidentu republiky. Je to v některých zemích, většinou zemích bývalého Sovětského bloku, praxe, která existuje. Druhá možnost je, aby proces ustanovování byl tedy ještě doplněn tím, že jmenuje, to samotné jmenování provede ministr školství. Je to praxe v zahraničí méně obvyklá, ale jak jsem říkal, například v sousedním Německu je realizována. A třetí možnost je, že profesory na základě přesně stanovených kritérií jmenuje sama vysoká škola. Dámy a pánové, to je praxe nejobvyklejší, je používaná prakticky ve všech rozvinutých vysokoškolských systémech a je to věc, kterou bych já byl připraven podpořit.
Ale co je naprosto neobvyklé, nesystémové a nenajdete to pravděpodobně nikde na světě, je to, že by profesory jmenoval předseda horní komory parlamentu. A nejenom, že to je neobvyklé z hlediska jmenování profesorů, ale nemá to ani logiku v našem ústavním systému, protože to neodpovídá pravomocem, které jinak předseda horní komory má.
Takže dámy a pánové, já vás velice prosím, abyste pod tlakem situace nepodlehli snaze ji příliš překotně řešit a neudělali velkou chybu, která vysokoškolský titul nebo hodnost profesora jenom dehonestuje a vnese do celého systému ještě větší zmatek než tam je. Proto je potřeba tento návrh zamítnout.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S faktickou prosím pana poslance ministra školství Marcela Chládka.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji, paní předsedající. S malou opravou - senátora, ne poslance. (Předsedající: Omlouvám se.) Nic se nestalo.
Já jenom v krátkosti reakci na pana exministra školství. Já jsem ve svém vystoupení jednoznačně řekl, že tento návrh není použitelný a že ho musíme upravit v dalším čtení. A řekl jsem také dvě varianty, které si dovedu připustit. To znamená, jedna varianta je jmenování předsedou Senátu. Na rozdíl od pana Fialy tam vidím logiku. To znamená, prezident jmenuje rektory, druhý nejvyšší ústavní činitel profesory.
Co se týká druhého návrhu, i ten si dovolím osobně připouštět, a to je ministr školství. Podotýkám ale, že proti tomu byla velká nevole ze stran vysokých škol samotných. Já proto, aby se ten proces nezdržoval, protože ovlivňuje celou řadu věcí včetně akreditací některých programů na vysokých školách, proto jsem právě přistoupil k tomu, abychom tuto možnost měli ve druhém čtení na výboru.
Chtěl bych ale jednu faktickou poznámku. Proces nezdržoval prezident republiky. Proces zdržoval exministr školství Štys. Je zapotřebí to tady říci veřejně, protože on poslal návrhy profesorů až 21. či 22. ledna tohoto roku. Profesury ležely kolem půl roku na Ministerstvu školství. A je pravdou, tak jak řekl pan zpravodaj, že pan prezident v době, kdy mu jiná profesura byla předložena ministrem obrany, bez problému tento profesor byl jmenován. Takže není pravdou, že nedodržuje tento proces prezident republiky, ale tento proces nebyl dodržen ze strany exministra Štyse.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a s další faktickou mám přihlášeného pana poslance Stanjuru.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já si myslím, že to takhle prostě dělat nemůžeme, pane ministře. Vy říkáte, tento návrh je k ničemu, ale postupme ho dál a tam ho přepíšeme. To přece není standardní legislativní proces. Ty varianty tady popsal pan předseda Fiala. Můžeme o nich debatovat, můžeme o nich debatovat s akademickou obcí, ale nemůžeme o nich debatovat tím, že máme nějakou lhůtu. Ta debata ještě nezačala a my do 60 dnů máme hlasovat ve druhém čtení o tom, zda tento návrh přijmeme, nebo nepřijmeme. Je to ostuda bývalé vlády a bývalého ministra školství, že to nechal někde v šuplíku. Nevím, čeho se obával. Dobře, tak to nakonec ze šuplíku vyndal a v lednu to poslal na Pražský hrad. Dobře, tak teď uvidíme, jak rychle bude pan prezident konat. Ale není žádný důvod to pouštět do druhého čtení. Žádný. Kromě toho, že se bojíme, že pan prezident konat nebude a tohle dopadne na ty, kteří opravdu všechno splnili a teď čekají a vlastně nevědí, proč čekají.
Protože přece nemůžeme podmiňovat změnu zákona tím, že připravujeme jinou. Tak dobře, dohodneme se, že budou nižší daně. A do té doby je nebudeme platit? To je úplně stejná logika. A mohl bych přidat i jiné příklady. Takže - a potom v té logice, že rektory jmenuje prezident, druhý nejvyšší ústavní činitel, předseda Senátu či předsedkyně Senátu, jmenuje profesory. No to by taky předseda Sněmovny mohl jmenovat děkany. To prostě žádnou logiku nemá, to si jenom vymýšlíme, abychom to nějakým způsobem zdůvodnili, proč ten světový unikát, že předseda horní komory jmenuje profesory, vůbec projednáváme.
Myslím, že nejlepší přístup je zamítnout to. Pokud bude mít nový ministr školství a nová vláda potřebu měnit způsob jmenování, ať vede řádnou debatu s akademickou obcí, ať proběhne řádný legislativní proces, a pak se k tomu můžeme vrátit, až tady bude vládní návrh zákona. Tohle opravdu patří jednoznačně zamítnout a ne že teď během tří, čtyř, pěti týdnů se budeme rychle domlouvat, co s tím vlastně uděláme.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a s faktickou pan poslanec Zlatuška.
Poslanec Jiří Zlatuška: Já bych chtěl jen zdůraznit, že debata o větší změně toho, jak budou jmenováni profesoři a co znamenají, musí být vedena v kontextu celého vyvážení vysokoškolského zákona. Dnes zákon dovoluje jmenovací řízení provádět na jedné škole s působností přes všechny školy. Uznáváme na základě mezistátní smlouvy profesory, kteří jsou jmenováni na Slovensku slovenským prezidentem. Ocitly se i takové názory, že bychom mohli v rámci mezistátních vztahů požádat Slovensko, že by tam mohlo ministerstvo naše návrhy poslat, aby je jmenoval slovenský prezident. To je extrémní záležitost, ale vyhovovalo by to těm smlouvám.
A příklady ze zahraničí jsou velice ošidné. V Německu vysoké školy spadají pod jednotlivé země. Není to federální uspořádání a jsou to systémy, kde Ministerstvo přímo má dokonce občas i pravomoc přímo ustanovovat pracovní pozice na jednotlivých vysokých školách. To není přenositelné. Jediné, k čemu bychom mohli sáhnout z těch velkých změn, by bylo úplné zrušení profesorských titulů jako takových. Toto by byla fakticky situace, která by odpovídala anglosaskému světu. Ale to je krok, který se nedá udělat takovým způsobem, že se někdo špatně vyspí a řekne: mám potíže s tím, jestli prezident podepíše, nebo nepodepíše jmenování, tak se musíme pustit do takových změn.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Na základě dohody předsedů poslaneckých klubů končí dnešní jednání Poslanecké sněmovny v 17 hodin. Proto přerušuji projednávání tohoto bodu v obecné rozpravě. Je to bod 36, senátní tisk 92 v prvním čtení. Zároveň končím dnešní jednací den. Sejdeme se zde zítra v 9 hodin, kdy budeme pokračovat dle schváleného programu.
(Jednání skončilo v 17.00 hodin.) ***