(16.20 hodin)
(pokračuje Zlatuška)
Značná část z toho, s čím pracovala takzvaná Bílá kniha, byla v důsledku tlaku akademické i obecné veřejnosti odsunuta do pozadí, nicméně snaha prosadit aspoň části z takzvaných reformních novel zbyla. Snahu to udělat je dobré vidět v souvislosti i se snahou změnit způsob jmenování profesorů na vysokých školách.
Co se týká právního ukotvení jmenování profesorů, tak jak vypadá v současné době, často se říká, že vysokým školám se nelíbí změna postavení profesorů prostě proto, že si profesoři nebo docenti chtějí psát to prof. nebo doc. před jméno jako titul. Tady bych upozornil na to, že v českém právním řádu neexistuje na rozdíl od akademických titulů, se kterými se ukončuje vzdělávání, to jsou takové ty JUDr., Mgr. apod., tak u profesorů, docentů, u těch zkratek prof. a doc., neexistuje žádné vymezení těchto titulů, které by jejich používání regulovalo. Jinými slovy, pokud se na to podíváme z ústavního hlediska, občanům není zakázáno nic, co zákon výslovně nezakazuje. Psát si prof. nebo doc. před jméno může kterýkoliv občan a nenajdete zákon, který by tady tohle to omezoval.
Je to zvláštní stav, kde pouze upozorňuji na to, že v této oblasti existuje nejen to pozitivní právní vymezení, ale i řada tradic, která je fakticky tím prostředím respektována. Do části těch tradic se návrh snaží vlamovat, nicméně část z nich nechává zcela mimo.
Stávající zákon o vysokých školách obsahuje 57 výskytů slova profesor, ale pokud si přečtete, jak se s tímto termínem v zákoně zachází, tak pouze v jednom jediném případě, a to v databázi, která se vede pro účely akreditačního řízení, se jedná o pracovní místo. V okamžiku tedy, kdy se spojuje třeba způsob jmenování profesorů s těmi tzv. funkčními místy, je to neexistující problém. Jmenování profesorem je uznání kvalifikace, která byla dosažena na základě velmi přesně stanovené procedury, která je v zákoně o vysokých školách obsažena v paragrafech 73, 74 a 75. Je to převážně záležitost, která se týká kvalifikačního ocenění těchto osobností.
Co se týká označování pracovních míst, ta jsou označována stejným termínem, přesto se jedná fakticky o termín, který je jiný. Na vysokých školách v minulosti bylo zcela běžné, v tuto chvíli to není tak běžné, ale nic tomu nebrání, aby pracovní místa byla označována tímto stejným termínem bez ohledu na to, aby tam byla nějaká přímá kauzální vazba. Tato dvojakost používání slova profesor byla obsažena v jednom z návrhů, které byly projednávány touto Poslaneckou sněmovnou, a bylo to v období, které končilo pádem vlády, pokud si dobře vzpomínám, ODS a ustavením úřednické vlády. Tehdy 30. dubna 1997 byl předložen tisk 189, který podepsalo 56 sociálně demokratických poslanců. Jedním z nich byl tehdejší poslanec Miloš Zeman, dnešní prezident České republiky. V tomto návrhu bylo obsaženo jak jmenování profesorů prezidentem republiky, čili současný prezident tento návrh svého času sám podepsal, ale kromě toho tam byla zakotvena i normativně praxe, kterou důvodová zpráva tohoto legislativního návrhu označovala za stávající praxi. Bylo tam doslova napsáno "zachovávají se dosavadní tituly, navrhuje se je označovat jako akademické hodnosti docent a profesor, jejich právní význam". A je tam poznámka "nejde o označení pracovního zařazení na určité vysoké škole".
Čili to, že se tato věc spojuje s procesem debaty o tom, jaká má být povaha akademických pracovníků na vysokých školách, to je spojení, které je z podstaty věci mylné. Vysokým školám dnes nebrání nic tohoto rozdělení používat. Vysoké školy mají dostatečné kompetence pracovat s pracovními místy profesor, respektive docent, aby to odpovídalo jejich vnitřním mzdovým předpisům nebo aby to odpovídalo mezinárodním závazkům, které například prostřednictvím Evropské univerzitní asociace přijímají pro otevírání míst zahraniční konkurenci, kde by bylo mnohem užitečnější od Ministerstva školství, kdyby se postaralo o dodržování třeba deklarací Evropské komise a Evropské univerzitní asociace o povinném zveřejňování všech výběrových řízeních na vědecká místa na příslušném serveru Evropské komise, nikoliv měnilo tímhle tím způsobem stávající právní stav, na kterém není žádný podstatný problém.
V rámci studia toho, co vláda předložila ještě za minulého ne příliš legitimního působení a teď to zopakovala, jsem se věnoval několika aspektům, které mi na tom návrhu připadaly formálně problematické.
Ptal jsem se ministra na to, jak vypadal konkrétně podnět, který podle důvodové zprávy předložil prezident republiky 22. května 2013. V důvodové zprávě je konkrétně psáno: "Vládní návrh zákona je předkládán na základě podnětu prezidenta republiky ze dne 22. května 2013, kterým prezident republiky doporučil úpravu působnosti v oblasti jmenování profesorů podle zákona o vysokých školách." Zde je problém, že prezident republiky nemá zákonodárnou iniciativu, takže formálně vzato je tento krok zvláštní. Ještě zvláštnější je nicméně odpověď, protože ta konstatuje, že podnět byl vznesen pouze ústně prezidentem republiky na jednání s dřívějším ministrem školstvím. Dostal jsem odkaz na veřejnou prezentaci z 22. května na tiskovém brífinku. Rozhodně z hlediska veškerých náležitostí toho, jak se připravuje legislativa, je to postup, který je krajně nestandardní.
Návrh na změnu toho, kdo jmenuje profesory, byl schválen v podobě jmenování předsedou Senátu na vládou bez důvěry a v demisi premiéra Rusnoka na svém jednání 8. ledna. Ptal jsem se, kdy a kým byl vznesen návrh na to, aby tam byl uveden předseda Senátu, nikoliv tak jak se předtím v debatách s předchozími ministry jednalo o ministru školství. Tento návrh podle informace ministra školství byl vznesen na opět zřejmě ústním jednání s prezidentem republiky dne 7. ledna 2014. Čili 7. ledna je ústně vznesen návrh, 8. ledna tento návrh projednává vláda. Z toho si lze udělat obrázek o tom, jakým způsobem probíhá proces, který upravuje něco, co má poměrně velké důsledky potom jak pro činnost vysokých škol, tak třeba pro naše postavení z hlediska mezinárodních smluv o vzájemném uznávání jmenování profesorů, třeba se Slovenskem.
Návrh neprošel standardním legislativním řízením podle legislativních pravidel vlády. Díky tomu ani nebyla provedena příslušná analýza právního a skutkového stavu a zhodnocení nezbytnosti změn právního stavu, tak jak legislativní pravidla vlády pro legislativu předkládanou vládou předpokládají. Dostal jsem na dotaz, jak tady tohle probíhalo, obecnou odpověď, že pro takovéto věci zřejmě legislativní pravidla vlády neplatí a není potřeba zpracovávat příslušné přípravné kroky.***