(12.20 hodin)
Poslanec Josef Šenfeld: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážení kolegové, komunisté ani Český svaz bojovníků za svobodu nechtějí odvádět pozornost od událostí roku 1989, jak někdy v souvislosti s návrhem na rozšíření názvu státního svátku 17. listopadu je podsouváno, ale vnímají potřebu nezapomínat a připomínat události roku 1939. Přihlásili se k tomu mnozí občané, kteří podepsali internetovou petici Mezinárodní den studentstva do kalendáře patří, i diskutující čtenáři u internetových novinových článků.
V deníku Referendum 9. ledna 2014 napsal jeden čtenář z Litoměřic - cituji: "Za svobodu a demokracii bojovali studenti v roce 1939 i v roce 1989. Ti v roce 1939 nadto nasazovali a často i obětovali své životy. Ten, kdo to neví, je hloupý, nebo nevzdělaný, anebo má jiný záměr. Antikomunistická hloupost je podobná té komunistické, tedy odsuzovat něco jen proto, že se k tomu hlásí ti druzí." Jeho slova patřila reakci na článek, v němž Jana Časnochová Vrzalová reagovala na vyjádření spisovatele Jiřího Stránského, který v návrhu na obnovení státního svátku 17. listopadu Mezinárodního dne studentstva vidí pokus o odstranění toho, co se stalo v listopadu 1989.
Těch, kteří nevidí v návrhu komunistický záměr snížit či upozadit události roku 1989 a chápou skutečné důvody, je víc. Uvedu alespoň jedno vyjádření z dopisu zveřejněného na webu www.zasvobodu.cz, zaslaného v lednu letošního roku na Ústřední výbor Českého svazu bojovníků za svobodu. Cituji: "Jsme zneklidněni, že původní význam 17. listopadu 1939 je v dnešní době často opomíjen a do popředí se dostává 17. listopad 1989, i když nijak nesnižujeme jeho význam v boji za svobodu a demokracii. Tím dochází k znesvěcení obětí studentů z roku 1939 a k hrubému zásahu do českých dějin. Proto důrazně žádáme o opětovné zařazení Mezinárodního dne studentstva do kalendáře."
Jsem rád, že mnoho lidí chápe projednávaný návrh novely zákona nikoliv z hlediska politické příslušnosti jeho předkladatelů, ale jejich zorný úhel vychází z obsahu návrhu. Možná že podobný postoj zaujmou i mnozí z vás, když budou o návrhu hlasovat. Děkuji vám za jeho podporu. (Potlesk z lavic KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Josefu Šenfeldovi. S faktickou poznámkou paní poslankyně Nina Nováková. Potom se vrátíme do rozpravy. Prosím.
Poslankyně Nina Nováková: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, 17. listopad jako Mezinárodní den studentstva existuje. Podívejte se prosím na významné dny a svátky mezinárodní, evropské, celostátní. Čili nikdo ho nijak nevygumoval, tento den tam je. Nic nebrání ani ve školách, ani médiím, ani subjektům občanské společnosti, aby tento den jako Mezinárodní den studentstva připomínali. Ale v charakteristice českého kalendáře, nebo řekněme svátků v českém kalendáři, které jsou zároveň státními svátky, není žádný státní svátek, který by byl vlastně mezinárodním dnem něčeho. Čili vůbec nejde bojovat o to, aby zůstal Mezinárodní den studentstva, ten tam je. Nedomnívám se, že těmito přesuny zvýšíme identifikaci mladé generace s tímto státem.
Ve svém příspěvku jsem na začátku chtěla říct, že nechci předpokládat, že je snaha, aby zmizely jaksi některé akcenty sametové revoluce. Dnes jsem o tom po této debatě přesvědčena. (Potlesk poslanců z lavic úplně napravo.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Nině Novákové i za dodržení času. Nyní pan poslanec Martin Novotný, zatím poslední, a paní zástupkyně navrhovatelů v rozpravě. Poté pan poslanec Zbyněk Stanjura. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Novotný: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, na úvod bych chtěl vytknout před závorku, že jako představitel jednoho ze statutárních měst v této zemi a shodou okolností zároveň města, které se nachází v regionu, v kterém student Jan Opletal strávil své mládí, studoval na střední škole apod., při každé příležitosti tohoto státního svátku připomínám obě důležitá období, která jsou s nimi spojená, to jest jak rok 1939 a následující uzavření českých vysokých škol, tak i listopad roku 1989. Zároveň musím říct na úvod, že mám jisté porozumění pro to, že někteří představitelé Svazu bojovníků za svobodu v tom kontextu, který v době druhé světové války ono mezinárodní uznání v souvislosti s bojem o mezinárodní uznání české státnosti a českého odboje to mezinárodní uznání tehdy mělo, že přemýšlejí nad touto záležitostí vztahu k dnešku.
Chci vám ale jednoduše říct, proč pro tento návrh nebudu hlasovat. Souvisí to s paradoxy 20. století. Souvisí to také s tím, jaké schizma nastalo v mezinárodním studentském hnutí právě ve 20. století v souvislosti se vznikem Mezinárodního svazu studentstva, který - jak možná někteří v tomto sále vědí - měl léta a myslím, že má snad i dodnes své sídlo právě v České republice, v Praze, a v době komunistického režimu to byla organizace pozoruhodná, organizace, která velmi často sloužila ke krycím manévrům a k podpoře nejrůznějších gerilových režimů v zahraničí zároveň, podobně jako podobné organizace novinářů atd. atd. To byla organizace výrazně prorežimní, čehož symbolem možná nejflagrantnějším může být to, že v 70. a 80. letech v čele této organizace Mezinárodního svazu studentstva stál třeba pan Miroslav Štěpán, jehož jméno si mnozí ještě velmi dobře pamatujeme. Myslím, že tahle situace v tom studentském hnutí mezinárodním platí i dodnes. Dodnes jsou jeho levicové odnože velmi často organizující nejrůznější antiamerikanistické kampaně a podobně. A zároveň jsou i studenti, kteří mají jiné představy. Já bych byl nerad, aby se to, že se Mezinárodní den studentstva stane součástí názvu našeho státního svátku, stalo předmětem těchto levo-pravých politických her v budoucnosti, třeba i v tom mezinárodním studentském hnutí.
Pro mě je 17. listopad svátek, který je rovnocenný ve svém významu s 28. říjnem. A důležité jsou pro mě tři základní hodnoty, se kterými je spojen. Svoboda v podobě státní samostatnosti. V roce '18 to byla státní samostatnost, v roce '89 poté odchod sovětských vojsk, vnitřní svoboda, to jest občanské svobody a demokracie jako politický režim. Obávám se, že kdyby ten název tam byl, tak bychom mohli být v budoucnosti předmětem politických her s tímto názvem právě v souvislosti s těmi paradoxními dějinami mezinárodního studentského hnutí ve 20. století, které jsem tady chtěl připomenout. (Potlesk z několika lavic úplně napravo.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Novotnému. S faktickou poznámkou pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Pro nás bude to hlasování velmi důležité, chtěli bychom se ho účastnit v plném počtu. Proto bych vás poprosil, kdybyste mohl vyhlásit přestávku ve 12.50, je to pouhých dvacet minut, je to opravdu jenom z organizačních důvodů. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, ptám se: Po skončení rozpravy mohu?
Poslanec Zbyněk Stanjura: Ano, po skončení rozpravy určitě. Není žádný problém, aby další ještě debatovali. Jenom se chceme účastnit toho hlasování. A bude nám stačit, když začneme hlasovat ve 12.50. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Měl jsem to v úmyslu. Vyhlásím přestávku po skončení rozpravy. Nyní tedy paní poslankyně Kateřina konečná a potom se hlásím do rozpravy já. Požádám paní místopředsedkyni Jermanovou, aby na chviličku převzala schůzi.
Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Ještě jednou, pane místopředsedo, odůvodním stanovisko vlády České republiky k tomuto návrhu, se kterým vás zčásti seznámila už paní zpravodajka.
Ale dovolte mi na začátek říct: Tohle není návrh, kromě toho, že ho podepsali poslanci za KSČM, který by vymysleli komunisté. Stejně jako paní Němcová, stejně jako v příštím roce pan Hamáček, stejně jako předsedové Senátu, předsedové vlády budou všichni 17. listopadu stát a uctívat památku Jana Opletala a budou tam stát lidi, kteří přežili fašistický režim a kteří budou žádat, aby tento svátek do kalendáře zařadili. ***