(12.10 hodin)
Poslanec Simeon Karamazov: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi několik věc, ve kterých bych chtěl zdůraznit, že snaha o změnu názvu Dne boje za svobodu a demokracii není nějakým technickým vylepšením tohoto názvu, nebo není to ani otázka toho, jak si pamatujeme nebo nepamatujeme historii, ale je to pouhá snaha komunistů o relativizaci komunistické historie. O relativizaci, o upozadění, o zmenšení povědomí, o tom, jak devastující byl jejich režim na naši společnost a na svobodu a demokracii v ní. Nakonec včera jsme byli svědky při rozsáhlé debatě o lustračním zákonu přesně této snahy.
Ponechme tedy slova svoboda a demokracie jako první v názvu tohoto státního svátku, protože i naše příští generace si musí připomínat, že za demokracii a za svobodu, ať už proti komunistům, nebo proti komukoliv jinému, je třeba bojovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný, potom pan poslanec Zdeněk Bezecný a pak paní Kateřina Konečná. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Pilný: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl poděkovat prostřednictvím pana předsedajícího panu poslanci Grebeníčkovi za barvité vylíčení událostí z roku 1939. Nebudu tady říkat, jak vypadaly popravy na Pankráci nevinných lidí v padesátých letech ani jak vypadají interiéry lágrů nucených prací. Pro mě je totalitní ideologie, totalitní režim založený na jakékoliv ideologii, naprosto stejný. Proto si myslím, že název, který máme v současné době v tom státním svátku, je naprosto oprávněný, a budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Zdeněk Bezecný k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Bezecný: Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, tady zaznělo slovo - nebo spojení - kolektivní paměť. To je termín, se kterým historie samozřejmě pracuje, a místa paměti mají velký význam ve vytváření kolektivní identity a přihlášení se ke společným hodnotám.
Zazněla tady také připomínka oslavy 28. října 1939 v Praze, té demonstrace, která potom vyústila ve smrt Jana Opletala a v následující perzekuci vysokoškoláků. Já bych tady jenom připomněl, jak se s kolektivní pamětí zacházelo v padesátých letech a v letech následujících, v letech komunistické totality. Ten 28. říjen totiž od roku 1952 jako Den samostatnosti, jako vzniku samostatné republiky, slaven nebyl. Místo toho byl slaven Den znárodnění, a dokonce v roce 1975 i Den znárodnění byl vyškrtnut jako státní svátek, protože bylo nebezpečí, že si občané budou připomínat toho 28. října - vznik samostatné Československé republiky, která stála na hodnotách svobody a demokracie, kterou si připomínáme tím svátkem 17. listopadu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Bezecnému i za dodržení času a s faktickou poznámkou paní Kateřina Konečná. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi jenom krátkou faktickou. Možná snad abychom se vrátili do reality pro pana kolegu Karamazova prostřednictvím předsedajícího. Prosím, než budete tento tisk komentovat, přečtěte si ho. My neměníme název, my ho doplňujeme. To je podstatný rozdíl. Nikdo ho nechce změnit, nikdo nechce zrušit ty věci, které tam dneska jsou. A navíc, pokud je to vaše výsostné přání a tento návrh podpoříte, věřte, že to klidně obrátíme a dáme první Den boje za svobodu a demokracii a poté Mezinárodní den studenstva. Jestli je to pro vás tak důležité, pro nás je důležitý ten Mezinárodní den studenstva.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Kateřině Konečné za faktickou poznámku a nyní s faktickou poznámkou ještě paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Když už tady byly exkurzy do historie, tak bych chtěla jenom připomenout, že 16. listopadu 1941 se uskutečnila mezinárodní studentská manifestace v Londýně, kde došlo ke slavnostnímu okamžiku, který se zapsal do českých dějin. V Town Hallu byly vzpomínkové akce, na kterých mluvil i ředitel Hlávkovy koleje, který mluvil o Opletalovi, o jeho pohřbu, přepadení vysokoškolských kolejí. Ve většině anglických univerzit přerušili 17. listopadu 1941 přednášky a konaly se tam vzpomínkové akce za účasti českých studentů. A za několik dnů se do Anglie dostaly zprávy, že na 17. listopad 1939 se vzpomínalo v řadě zemí - v Ekvádoru, na Novém Zélandu, v Uruguayi, Indii, Palestině, v Kanadě, v Číně, v USA i ve Švýcarsku, Mexiku, Švédsku a mnoha dalších zemích. Byly mezi nimi země, kterých se bytostně nedotkla válka, přesto se události z roku 1938 odrazily v povědomí široké veřejnosti.
Já bych chtěla říci, že to, že byl Mezinárodní den studentstva v roce 1941 v Londýně vyhlášen, tak bychom na to měli být hrdi, a ne abychom se jako země, kde se tyto události konaly, za tento svátek, za tento název styděli.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Martě Semelové i za dodržení času. Nyní pan poslanec Leoš Heger s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já k těmto ideologickým sporům moc rád nevystupuji, ale myslím si, že toto je věc, která je opravdu principiální, a po včerejší diskusi nad lustračním zákonem že je tady potřeba opravdu říci, kdo si co myslí.
Já nepochybuji o tom, že v klubu KSČM je mnoho schopných lidí, mnoho lidí, kteří mají k současnému dění někdy rozumné názory, někdy ne, ale to se děje v každém klubu. Ale to, co dneska KSČM předkládá jako návrh, který zasahuje hluboko do historie, je trošku facka všem lidem, kteří komunistickou ideologii neměli rádi a trpěli jí. Kdyby chtěla KSČM napravovat historii, tak by začala především u sebe a u svého názvu, který ji dodneška hendikepuje na politické scéně. Bez toho tento návrh, zasahující do principiálních pilířů našeho národa, je opravdu velmi nevěrohodný.
Zakončím jenom konkrétní vzpomínkou na jednoho svého kamaráda, jehož otec byl mezi těmi studenty, které tady tak pateticky citoval pan kolega Grebeníček. Byl to skvělý muž, vynikající technik, přežil koncentrační tábor, přežil události říjnové v roce 1939, vrátil se, založil technickou skupinu, založil továrnu (upozornění na čas), potom mu ji komunisti sebrali. Tak to jenom... (Mluví oba řečníci najednou.) Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já se omlouvám, ale přihlásil jste se k faktické poznámce. Nijak neomezuji všechny ostatní, kdo se hlásili, ale čas pro technickou poznámku vypršel.
S faktickou poznámkou ještě pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení kolegové, kolegyně, máte před sebou notebooky. Najděte si ten tisk, je krátký, má jenom pár vět. To, co zde zaznívá o nějaké ideologii komunistické, to je úplně falešné. Vy jste ještě pořád v zajetí diskuse o lustračním zákonu. Tady se bavíme úplně o něčem jiném - o historii, kdy komunistická strana - tehdy Československa - ještě nevládla v této republice. Chceme se vrátit k tomu, k čemu se hlásí celý svět. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Opálkovi a nyní se vrátíme do rozpravy. Pan poslanec Josef Šenfeld je řádně přihlášen a poté faktická poznámka paní Niny Novákové. Prosím, pane poslanče, máte slovo. ***