(12.30 hodin)
(pokračuje Konečná)
Pevně věřím, protože to možná budete i někteří vy, naši noví kolegové, že jim to alespoň neodkýváte tak, jak to dělali ti představitelé předtím, kdy se jim dívali do očí a říkali "jasně, chápeme vás", ale tady ve Sněmovně potom prostě předvádějí úplně něco jiného. Tak to jenom úplně na začátek. Není to návrh KSČM jako takové, je to prosba bojovníků, kteří za námi přišli, kteří přišli za všemi parlamentními stranami a jejichž prosbu nikdo jiný nevyslyšel.
Stejně tak to, omlouvám se prostřednictvím pana předsedajícího panu kolegu Hegerovi, fakt není ideologický spor. To si tady hrajete něco, co si asi odehrát potřebujete pro vaše voliče, ale jestli už tu ideologii hledáte opravdu úplně všude, tak se docela máme v provedení TOP 09 a její takzvaně opoziční role na co těšit.
Ale já teď se krátce... Dovolte mi se vyjádřit jako předkladatelce ke stanovisku vlády, které nám bylo rozesláno jako sněmovní tisk 59/1 a obsahuje tři body.
Za prvé. Vláda konstatuje, že stávající označení předmětného státního svátku - cituji - "jako Den boje za svobodu a demokracii je možné vztahovat k událostem, které se váží jak k roku 1939, tak k roku 1989, a v těchto souvislostech je také pravidelně připomínán. Obě významná data, jak 17. listopad 1939, tak 17. listopad 1989, spojuje boj za svobodu a demokracii, na němž se podstatnou měrou podílely osoby z řad studentstva."
Tento názor, jak už jsem zde uvedla, nesdílí Český svaz bojovníků za svobodu, jehož členy jsou dosud žijící studenti ze 1200 těch, kteří byli internování v koncentračním táboře. Už po tři roky opakovaně, a předpokládám, že to bude dělat i nadále, proto jsem vás varovala, že vás to čeká, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička při vzpomínkovém aktu před Hlávkovou kolejí v Praze v den výročí 17. listopadu 1939 žádá přítomné ústavní činitele, aby podpořili návrh Českého svazu bojovníků za svobodu vrátit zpět do českého kalendáře Mezinárodní den studentstva. Na podporu tohoto návrhu vznikla na podzim loňského roku dokonce petice Mezinárodní den studentstva do kalendáře patří, v níž se uvádí: Pomozte k oživení jeho odkazu, jenž v posledních dvaceti letech překrývá 17. listopad 1989. Naše společnost to aktérům z roku 1939 dluží. Pamětníků totiž ubývá a povědomí mladých lidí o událostech roku 1939 je nedostačující.
A možná pro ty z vás, kteří tvrdili, jak vše vyřeší škola a rodina, tak jenom taková krátká vsuvka. Po besedě s jedním z pamětníků listopadových událostí roku 1939 to správně oktavánka Tereza vystihla takto - cituji: Výsledkem besedy pro nás bylo zjištění, že dějiny 17. listopadu nezačínají rokem 1989, nýbrž osudovým rokem 1939. Oktavánka. Škola prostě nevyřeší vše, a můžeme si to všichni myslet, ale pokud o tom nebudeme veřejně mluvit, tak se to nezlepší.
Za druhé. Vláda odmítá nové označení státního svátku jako zbytečně rozsáhlé a nepřehledné, které by vyvolalo dojem - cituji opět -, "že se 17. listopadem jsou spojováni především studenti a že až na druhém místě hodnoty, jakými jsou svoboda a demokracie".
K tomu mi dovolte použít slova profesora ústavního práva a státovědy Václava Pavlíčka, kterými se vyjádřil k návrhu Českého svazu bojovníků za svobodu vrátit zpět do českého kalendáře označení Mezinárodní den studentstva se spojením, že jde o boj studentů za svobodu a demokracii. Cituji pana profesora Pavlíčka. "Domnívám se, že je to zcela oprávněný návrh a požadavek. My jsme - myslím tím Hlávkovu nadaci, jejímž jsem předsedou - takto ten den také vždy označovali na pozvánce před Hlávkovu kolej v den výročí 17. listopadu 1939. Jsme totiž přesvědčeni o tom, že to odpovídá historické pravdě a také potřebě mít úctu k odkazu těch studentů, kteří v době, kdy Německo na všech frontách války vítězilo, se dokázali postavit na odpor."
A za třetí. Vláda konstatuje, že státní svátek je právními předpisy České republiky upraven až od roku 1990, kdy byl novelou zákona přidán mezi významné dny jako Den boje studentstva za svobodu a demokracii. Závěr stanoviska zní: "Vláda proto v této souvislosti upozorňuje, že název Mezinárodní den studentstva nelze v právním řádu České republiky pokládat za tradiční." Toto vyjádření bohužel považuji spíš za úsměvné, protože podle mých zkušeností v Poslanecké sněmovně v uplynulých téměř dvanácti letech byly přijaty desítky zákonů, které zaváděly pojmy a názvy netradiční v právních předpisech České republiky, která po roce 1992 zachovávala právní kontinuitu s právem československým, a tudíž i tradici názvu Mezinárodní den studentstva. Smutné pro mě je, že jediný mezinárodní svátek mající původ v českých zemích byl přejmenován právě u nás. A to má náš návrh napravit.
Své vystoupení mi dovolte uzavřít slovy tiskové mluvčí Českého svazu bojovníků za svobodu Jany Časnochové: "Kolik mladých lidí v České republice si uvědomuje, že existují země, v nichž děti a mládež nemohou svobodně chodit do škol a učit se, že existují státy, v nichž čelí diskriminaci, zastrašování, politickému násilí a diktátu? Mezinárodní den studentstva je jedinečnou příležitostí poukázat na to, že svoboda a respekt k lidským právům skutečně nejsou samozřejmostí."
Dovolte mi úplně na závěr krátkou vsuvku, kolegyně a kolegové, abych potom nemusela vystupovat v té úplně závěrečné zprávě. Možná i díky tomu, že chcete návrh zamítnout, a možná snad i poděkuji některým kolegům z TOP 09, ODS či KDU-ČSL, kteří tak vehementně za to zamítnutí bojují, si náš přenos v Poslanecké sněmovně pustí mladí lidé a možná se dozvědí něco víc o tom, co byl 17. listopad 1939. Nebudeme se tady tak cvičit celé čtyři roky, abychom jim to v pravidelných intervalech zdůrazňovali. Ale prosím věřte, že ten návrh není ani ideologický, ani komunistický. Ten návrh měl uctít ty, kterých bychom měli vážit, protože díky nim tady dneska sedíme. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni a nyní s přednostním právem pan místopředseda Sněmovny, pan poslanec Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, členové vlády, paní a pánové. Velmi krátce, protože to paní zástupkyně předkladatelů řekla.
Víte, my se někdy utápíme ve vlastních věcech České republiky, přitom se hrdíme, jak jsme vstoupili do té nebo oné mezinárodní organizace. A jediný svátek, státní svátek České republiky, který má původ v tom mezinárodním dění a také z České republiky vychází, a to je Mezinárodní den studentstva, v podstatě opomíjíme. Já bych prosil, aby ti, kteří tak vehementně mluví o Evropě, tak vehementně mluví o ostatních věcech, připomněli a byli hrdí na to, že to, co udělali občané tehdejší Československé republiky v boji proti fašismu a stalo se od roku 1941 tím vyhlášením v Londýně Mezinárodním dnem studentstva, abychom to neškrtali z kalendáře, abychom na to byli hrdí. Samozřejmě můžeme připomínat mistra Jana Husa, můžeme připomínat příchod Cyrila a Metoděje, to jsme si oslavili minulém roce. Devátý květen jsme vyměnili za osmý květen, takže v tomto ohledu jde skutečně i o jediný mezinárodní den, který je slaven na podnět událostí v bývalém Československu, potažmo v České republice. Prosím, berte to takto, nikoliv z pohledu jakéhosi ideologického náhledu na věc. Děkuji vám. (Potlesk zleva).
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dalším přihlášeným je paní zpravodajka, potom pan předseda klubu KDU-ČSL pan Mihola a pan ministr kultury.
Poslankyně Martina Berdychová: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já bych jenom doplnila, že se určitě za Mezinárodní den studentstva nestydíme. Sedmnáctý listopad je Mezinárodní den studentstva stále a nic jsme z kalendáře nevyškrtli. Do roku 1990 nebyl státním svátkem 17. listopad, 17. listopad nebyl ani významným dnem. To se stalo teprve v roce 1990, a v roce 2000 byl 17. listopad vyhlášen státním svátkem. Označení státního svátku jako Den boje za svobodu a demokracii je plně vystihující obě dvě události, které se k tomuto datu vážou, a já proto navrhuji zamítnutí předkládaného sněmovního tisku. ***