(12.00 hodin)
(pokračuje Nováková)
Dovolila bych si říci ještě jedno. Studenti připomněli, že první republika, tzv. první republika, deklarovala, že nejdůležitějšími hodnotami jsou svoboda a demokracie. V roce 1968 jsme se dočasně neúspěšně vydali touto cestou, v roce 1989 jsme se velmi klopýtavě zase za tímto ideálem vydali, ale protože někteří z nás ještě stále v tyto ideály věří, dovoluji si, stejně jako paní zpravodajka, navrhnout, abychom pro den státního svátku 17. listopadu zůstali při názvu Den boje za svobodu a demokracii a nedávali tak přednost připomínání, které stejně v mezinárodních kontextech připomenuto je, a to je připomínání jedné sociální skupiny. Dovoluji si tedy navrhnout, aby návrh již v prvním čtení byl zamítnut. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Nině Novákové. Slova se ujme pan poslanec Miroslav Grebeníček, připraví se pan poslanec Josef Šenfeld. Ještě se zeptám: pan kolega Simeon Karamazov se hlásí s faktickou poznámkou? Pokud ne...
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Každá společenskoekonomická formace vytváří svoje kolektivní hodnoty, které pak určují chování jednotlivce i celé společnosti. Jde například o kolektivní paměť, která zahrnuje mnohem víc než souhrn skutků a událostí. Oživuje i jejich ducha, jejich příčiny. Ne, není to jen nějaký strohý seznam, je to živoucí tkáň prozářená ušlechtilými myšlenkami a ještě tepající vírou těch, kteří usilovali o spravedlivější budoucnost.
V České republice však nyní zaznamenáváme očividnou ztrátu kolektivní paměti. Ta ovšem není přirozená, nebo dílem náhody. Je to cíleně vysílaná tendence přímo propojená s politickou mocí. Dokonce i obrazy nacistické okupace a boje za národní osvobození Čechů a Slováků z nacistické nadvlády podivně blednou.
Likvidaci a okupaci bývalého Československa odůvodnil Hitler nutností zabezpečit ve střední Evropě klid a mír, a tak 28. října 1939 jednotky SS za pomocí ostré střelby nemilosrdně rozehnaly shromáždění pražských vysokoškoláků, kteří si dovolili provolávat slávu symbolu naší svobody a samostatnosti. Vpodvečer klesl na křižovatce ulice Žitné a Mezibranské na dlažbu už vzpomínaný medik Jan Opletal. Přes všechnu péči lékařů - a vy to, dámy a pánové, nepochybně velmi dobře víte - svému zranění o několik dní později podlehl. Jeho pohřeb se stal tichou žalující manifestací studenstva. Po rozloučení s Janem Opletalem studenti na Karlově a na Václavském náměstí zpívali celou československou hymnu, nikoli jen povolenou část Kde domov můj. Provolávali slávu prezidentům Masarykovi a Benešovi, hanbu Adolfu Hitlerovi.
Den po pohřbu Hitler rozhodl následovně: Uzavřít české vysoké školy na tři roky. Jakékoli demonstrace ihned potlačit. Neostýchat se do ulic postavit třeba i děla. Do každého hloučku střílet kulomety. Bude-li ještě nějaká demonstrace, bude Praha srovnána se zemí.
17. listopadu 1939 obsadilo gestapo a muži SS několik vysokoškolských kolejí. Stříleli do dveří, rozbíjeli je pažbami, studenty vyvlékali za vlasy a kopali je cestou k nákladním autům. 1200 vysokoškoláků bylo o něco později transportováno do koncentračních táborů v Sachsenhausenu a Oranienburgu. Před odjezdem jim bylo oznámeno, že jejich vůdcové byli zastřeleni pro údajné spojení s židem Benešem. Ano, skutečně probíhala poprava devíti funkcionářů studentských spolků. Bez viny, bez soudu, jen pro zastrašení ostatních.
Perzekuce českého vysokoškolského studenstva, a bylo to zde již připomenuto, vyvolala v celém světě mimořádný, mimořádný ohlas. "My, studenti Velké Británie, všech jejích dominií a Indie, Severní a Jižní Ameriky, Sovětského svazu, Belgie, Československa, Francie, Řecka, Číny, Nizozemska, Norska, Polska, Jugoslávie a všech svobodných zemí," cituji z prohlášení Mezinárodní studenské rady z roku 1941, "abychom uctili památku popravených a umučených studentů, kteří jako první zvedli svůj hlas na znamení odporu proti nacistickým utlačovatelům roku 1939, prohlašujeme 17. listopad Mezinárodním dnem studenstva."
Když nastoupil na Pražský hrad Reinhard Heydrich, oznámil českým představitelům, že české vysoké školy zůstanou uzavřeny již navždy. Vše, co bylo cenné - sbírky, přístroje, knihovny, laboratoře -, bylo konfiskováno pro německé školy a instituce. Zmizely i drahé kovy, insignie a zakládací listiny. Také nejvzácnější umělecké památky byly dílem zničeny, dílem se ztratily. Popraveno bylo nebo útrapám věznění podlehlo 62 univerzitních profesorů a docentů.
Ne, smrt Jana Opletala není věc jednoho medika. Není to ani věc jen všeho studenstva. Je to věc celého národa. A to je hlavní důvod, proč jsem připojil svůj podpis nejen k petici Českého svazu bojovníků za svobodu, ale i k návrhu zákona, kterým by se Mezinárodní den studenstva opět vrátil do našeho kalendáře. Ne, nejde mi jen o pohled do tzv. mrtvé minulosti. Nelze přece žít, jako bychom neměli žádné závazky vůči těm, kteří už nejsou mezi námi, ani vůči těm, kteří přijdou po nás. Chci věřit, že můj přístup k dané věci nejenom pochopíte, ale i podpoříte.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Grebeníčkovi za vystoupení. Mám tady před řádně přihlášenými poslanci tři faktické poznámky. První faktická poznámka pan poslanec Simeon Karamazov, připraví se pan poslanec Ivan Pilný. Prosím pane poslanče, máte slovo. ***