(11.50 hodin)
(pokračuje Berdychová)
Státní svátek 17. listopadu tak završil řadu státních svátků, milníků naší historie, o Svátek boje za svobodu a demokracii, tedy boje proti totalitním režimům, a oceňuje tak přínos mladé generace, který spojuje obě výročí, která se k tomuto dni váží. Státní svátek tedy spojuje obě výročí - výročí boje proti totalitnímu nacismu 17. listopadu 1939 a boje proti totalitnímu komunismu 17. listopadu 1989.
Přijetím zákona o státních svátcích číslo 245/2000 Sb. byla sjednocena i terminologie názvů sedmi státních svátků, které jsou označovány prvním slovem den, tedy například Den české státnosti, Den obnovy, Den vzniku, Den vítězství.
Předkladatelé, poslanci klubu KSČM, zdůvodňují svůj návrh změny názvu státního svátku tím, že se vytrácí povědomí o událostech 17. listopadu 1939, a tím i role studentů v těchto zlomových událostech našich dějin. Vláda ke sněmovnímu tisku č. 59 uvádí, že naopak právě současné označení státního svátku jako Dne boje za svobodu a demokracii se vztahuje k událostem 17. listopadu 1939 i k událostem 17. listopadu 1989. V obou případech se jedná o boj proti totalitním režimům, které měly za následek rozvrat a destrukci české společnosti, a právě tato skutečnost odůvodňuje stávající název předmětného státního svátku. Navrhovaná změna poslanců klubu KSČM by naopak mohla vyvolat dojem, že se 17. listopadem jsou spojováni především studenti a až na druhém místě hodnoty, jakými jsou svoboda a demokracie. Navrhované nové označení je navíc zbytečně rozsáhlé a nepřehledné. Vláda dále upozorňuje, že název Mezinárodní den studentstva nelze v právním řádu ČR pokládat za tradiční.
Jako zpravodajka projednávaného sněmovního tisku s předkládaným návrhem nesouhlasím. Stávající označení státního svátku 17. listopadu jako Dne boje za svobodu a demokracii je dostatečné a plně vystihuje události z roku 1939 i z roku 1989.
Zdůvodnění předkládaného návrhu změny zákona o státních svátcích nepovažuji za opodstatněné. Je jistě smutné, že neznáme svoji historii a státním svátkům nepřikládáme mnohdy důležitost a významnost, jakou by si zasloužily. K povědomí o naší historii však rozhodně nepřispěje pouze změna názvu svátku v kalendáři. Je na každém z nás, na rodičích, učitelích, médiích, jak naučíme naše děti znát historii země, význam klíčových událostí našich dějin. Je to také o tom, jak budeme podporovat vzdělání a kulturu.
Organizační výbor Poslanecké sněmovny navrhuje přikázání k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Jako zpravodajka navrhované změny zákona budu v rozpravě navrhovat zamítnutí. (Potlesk poslanců ANO a v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce za její zpravodajskou zprávu a otevírám rozpravu k tomuto tisku. Jako první přihlášená do rozpravy je paní poslankyně Nina Nováková, připraví se kolega Grebeníček, ale samozřejmě s přednostním právem... Pardon, jenom zpravodaj má přednostní právo, navrhovatel je v pořadí. (K poslankyni K. Konečné.) Takže prosím paní Ninu Novákovou. (O slovo se hlásí posl. Mihola.) Já vám musím dát znovu poučení o tom, že písemné přihlášky do rozpravy jsou přednostní před přihláškou z místa. (Hlásí se s přednostním právem.) Já se omlouvám panu předsedovi klubu, že jsem to hned nezaregistroval, ale prosím. Předseda klubu KDU-ČSL. Prosím, pojďte. Omlouvám se. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážení kolegové, nejsem úplně malé postavy, ale doufám, že mě příště pan kolega Filip nepřehlédne.
Já bych nejdříve poděkoval paní kolegyni Konečné za historický exkurz, který byl koneckonců součástí návrhu, který jste si mohli přečíst a připomenout si tím historii, kterou tolik pozapomínáme, přestože říkáme často historia magistra vitae.
Nyní dovolte, abych se krátce vyjádřil ke komunistickému návrhu, kterým by se měnil zákon o státních svátcích, ostatních svátcích a významných dnech.
Souhlasím s tím, že je špatně, pokud se z povědomí veřejnosti vytrácejí znalosti, historické vědomí a povědomí, které by lidé v naší zemi o svátcích či významných dnech měli mít. Někdy se právě jako učitel historie doslova lekám, když vidím různé ankety ať už v novinách, televizi nebo slyším z rozhlasu. Odpovědi bývají často přímo hrůzostrašné. Na druhé straně už tady bylo částečně naznačeno, že žádné přejmenování tuto záležitost, která je tam takto podtržena, určitě nevyřeší. Tady vidím především úkol škol, ale také rodin a další osvěty, podpory k vlastenectví, kterého se tolik dnes ostýcháme, abychom si prostě to historické vědomí a povědomí daleko více pěstovali.
Osobně nevidím žádný důvod ke změně názvu státního svátku. 17. listopad se stal v našich dějinách mezníkem, svátek nazvaný v současnosti Den boje za svobodu a demokracii si myslím, že je adekvátní, a z historického hlediska se hlásí jak k roku 1939, tak k roku 1989. Svoboda a demokracie totiž byla narušena jak nacistickou, tak nepoměrně déle v našich končinách komunistickou totalitou.
Na závěr bych chtěl konstatovat, že je obecně dobře, že se tady touto problematikou na půdě Poslanecké sněmovny zabýváme. Možná bychom se měli trošku poohlédnout po sousedních a dalších evropských zemích, jak to tam mají se svátky, zdali nám některé z těchto významných svátků, které úzce souvisejí s křesťanskou kulturou, která je základem evropské civilizace, v kalendáři náhodou nechybějí.
Za poslanecký klub KDU-ČSL bych chtěl konstatovat, že tento návrh nepodpoříme. Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji předsedovi klubu KDU-ČSL Jiřímu Miholovi za jeho vystoupení. Nyní tedy paní poslankyně Nina Nováková, připraví se pan kolega Miroslav Grebeníček. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. To je nevýhoda řadových poslanců.
Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já se mohu jen ztotožnit s tím, co jsme tady slyšeli od paní zpravodajky i od předsedy klubu KDU-ČSL. Když jsem si tak zvažovala, co všechno mohu vyškrtnout, tedy vyškrtávám ze svého připraveného příspěvku vše, co říkala paní zpravodajka i pan předseda klubu, jen bych ještě chtěla dodat, že když se diskutovalo v roce 2000 o charakteristice, verbální charakteristice, ale samozřejmě také myšlenkové charakteristice dvou nových státních svátků, tak - reaguji na pana předřečníka - se nezdůrazňovalo, že Den české státnosti je ve skutečnosti také svátkem našeho patrona svatého knížete Václava. A můžeme se jistě ztotožnit s tím, že důležité je to, co nám odkázal, a to je řada kladných rysů našich ideálů naší státnosti. Stejně tak se přistupovalo k datu 17. listopad, tedy zase se zdůraznily hodnoty před sociální skupinou, byť je velmi důležité, že právě mladí lidé umožnili, aby pro nás byly spojeny dva pojmy, a to jsou studenti a statečnost.
Já bych si dovolila říci, že jestliže 17. listopad je Dnem boje za svobodu a demokracii a zároveň ale v rámci mezinárodně uznávaných svátků je to tentýž den, kdy je Mezinárodní den studentstva, umožňuje nám to spojit pro naše dějiny hned tři momenty, a to je nejen jméno Opletala, které symbolizuje události října až listopadu 1939, ale dokonce také jméno člověka, dalšího studenta, a to je studenta Palacha, který sice sám sebe obětoval v lednu 1969, ale ve jménu stejných hodnot. A když potom k tomu přidáme události na Národní třídě, tak opět máme spojnici, a tou je - všichni tito mladí lidé dali příklad nám dospělým, že hodnoty demokracie a svobody nejsou mrtvé. ***