(19.50 hodin)
(pokračuje Laudát)
Bod číslo dvě. Jakmile bude dosaženo rozumné úrovně celkového dluhu země, tato úroveň má být udržována, čehož má být dosaženo tím, že po rozumně dlouhou dobu nemají celkové provozní výdaje země přesáhnout jejich celkové příjmy.
Za třetí. Dosažení a udržení úrovně čisté hodnoty země, která bude poskytovat ochranu před faktory, které mohou působit negativně na čistou hodnotu země v budoucnosti.
Za čtvrté. Opatrné řízení fiskálních rizik, kterým země čelí.
Za páté. Sledování politiky, která je konzistentní s rozumným stupněm předvídatelnosti úrovně a stability daňových sazeb pro budoucí roky.
O toto my jsme se v hrubých rysech snažili i v uplynulém období. Jak předvedl pan předseda rozpočtového výboru, nepochopili jste nic.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic poslanců TOP 09.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi. Nyní se přihlásil o slovo pan navrhovatel pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, v podstatě jsem se přihlásil k závěrečnému slovu, ale protože nechci zneužívat postavení předkladatele, které mi umožňuje mluvit už po uzavření diskuse, tak závěrečné slovo chci říci v rámci rozpravy, abych popřípadě ještě umožnil reakci. Budu velmi stručný, jen na některá vystoupení dovolte krátkou reakci.
Pan poslanec Dolejš, ve vší úctě, nemá pravdu, když říká, že se domnívám, že ten návrh je dokonalý a že nic lepšího už nikdo nevymyslí ani nemůže předložit. Tomu tak skutečně není a domníval jsem se, že jsem to dostatečně vysvětlil ve své úvodní řeči. Kdyby ta předloha měla být taková, jak já bych si ji skutečně přál, tak vypadá úplně jinak. My předkládáme něco, co je výsledkem téměř tříleté práce a usilovné diskuse napříč politickým spektrem, a nejenom napříč politickým spektrem, ale i s těmi ostatními segmenty veřejných rozpočtů, ať už jsou to zdravotní pojišťovny, nebo územně samosprávné celky, nebo Svaz měst a obcí.
Pan předseda rozpočtového výboru říkal, že jsme do toho vládního návrhu, který tenkrát byl projednáván tady ve Sněmovně, některé poznámky sociální demokracie nezapracovali. To je pravda - ale do této předlohy už ano. To jsme právě postoupili o ten krok, že jsme zapracovali všechny připomínky sociální demokracie kromě té připomínky jedné jediné, že to sociální demokracie podle mého názoru nikdy nechtěla, nechce to ani dnes a nebude to chtít po celé volební období. To tam zapracovat neumíme.
Ale zkuste mi říct, pane předsedo, co tam z vašich připomínek tehdejších není zapracováno. Je tam opravdu všechno. Ne že bych s tím souhlasil, ale v zájmu toho konsensu, abychom se dostali k něčemu, co jsme schopni schválit a pro co jsme schopni nalézt ústavní většinu.
To samé se týká připomínek o Národní rozpočtové radě. Přiznám se, že když na ni pohlédnu jako Miroslav Kalousek, tak z Národní rozpočtové rady nejsem opravdu nijak nadšen. Pochopil bych, kdyby ji prudce odmítala ODS, pochopil bych, kdyby ji prudce odmítala KSČM, protože to jsou strany, které jsou velmi zdrženlivé z různých důvodů k přistoupení České republiky k fiskálkompaktu. Ale ty strany, které chtějí přistoupit k fiskálkompaktu, nemůžou neznat směrnici 85 Evropské unie z roku 2011, která signatářům fiskálkompaktu dává jisté směrnice závazné, jak má ta finanční ústava v jejich zemi vypadat. A holt Národní rozpočtová rada je instituce, kterou všichni signatáři do své legislativy zavádějí. Pochopitelně může být jinak financovaná, může být jinak konstituovaná. Ale pokud chceme přistoupit k tomu fiskálkompaktu a myslíme to vážně, že tu směrnici budeme sledovat, no tak nemůžeme říct, že Národní rozpočtovou radu nechceme. To tak prostě je. A jakým způsobem to když tak pozměnit je věcí druhého čtení.
Pan předseda rozpočtového výboru velmi sugestivně a pravděpodobně i velmi nahlas říkal, kam to minulé vlády dovedly se stavem veřejných rozpočtů. Já nepokládám za produktivní, abychom si teď začali vysvětlovat, kdo za co může od roku 1990, ale troufnu si říct, kam to dovedla Nečasova vláda, která přebrala - to jsou prosím čísla ověřitelná z veřejných zdrojů - která přebrala veřejné rozpočty téměř na šesti procentech deficitu. Do roku 2013 je dokázala snížit bezpečně pod tři procenta až na dvě a půl procenta a v roce 2013 poprvé v historii tohoto tisíciletí klesl státní dluh i nominálně. To jsou prostě ověřitelná čísla Ministerstva financí pana ministra Babiše. Tam jsme se dostali v konsolidaci veřejných rozpočtů.
Teď je otázka, jak vy v té konsolidaci každoročního snižování deficitu a snahy zastabilizovat státní dluh budete pokračovat. Kdybych měl brát vážně vaše vyjádření, která říkáte v novinách, tak bych rád věřil tomu, že v něm chcete pokračovat. Je otázka, jakým tempem, a to je legitimní. Jestli prostě tempem jedno procento nebo půl procenta ročně není až tak zásadní, pokud bude zachován ten trend postupného snižování.
Pokud se ale podívám do vašeho programového prohlášení vlády, které vláda bude v pondělí schvalovat, nebo programové části koaliční smlouvy, tak vy v tom trendu nebudete pokračovat. Vy ten trend otočíte. Na programové prohlášení vlády si dejte takhle velkou ceduli (gestikuluje): Strukturální deficit v roce 2015 bude výrazně vyšší než v roce 2014. A to minimálně 3,5. Na to vsadím boty. A to zjistíte, dámy a pánové, už velmi brzy, protože na konci dubna tohoto roku bude muset vaše vláda projednávat konvergenční program, který podle evropského semestru se posílá již ex ante, nikoli ex post - před schvalováním základních parametrů státního rozpočtu. A v tom konvergenčním programu, protože nemůžete lhát - jednak vás z toho nepodezírám, jednak kdybyste lhali, tak ta Evropská komise na to snadno přijde - tak už v tomto konvergenčním programu na konci dubna se seznámíte s tím, jak věrohodné jsou vaše výroky o šetření.
Vy prostě uvidíte na vlastní oči v dokumentech vlastní vlády, jak chcete zvyšovat strukturální deficit tohoto státu. To prostě nemůže jinak dopadnout, pokud váš konvergenční program bude reflektovat programové prohlášení vaší vlády. To prostě jinak nejde. Ten strukturální deficit se zvýší. To znamená po několika letech usilovné konsolidace veřejných rozpočtů dojde nikoliv ke zpomalení trendu, ale k otočení. Otočení trendu, který nám získal obrovskou důvěru na zahraničních trzích, mimořádně levné financování dluhu. A to je ten důvod. Nepřesvědčíte mě o tom, že není. To je ten důvod, proč vy to nechcete. Proč nechcete finanční ústavu, proč říkáte, že to musí předložit vláda.
Já tady deklaruji za TOP 09, že nepochybuji o vašem zamítavém stanovisku, že tento návrh bude zamítnut. Já tady chci deklarovat, že kdybyste to mysleli vážně, a je to velmi nevěrohodné, a opravdu chtěla vláda tohle předložit, tak může počítat s velmi konstruktivním přístupem TOP 09. Ano, budeme jednat ze všech sil, abychom dosáhli schválení finanční ústavy předložené vládou, protože si myslíme, že to je správně bez ohledu na to, kdo to předloží. Problém je, že vy to nechcete. Ledaže by se to tak jmenovalo a bylo by tam něco úplně jiného. Ale skutečnou dluhovou brzdu nechcete, protože si ji vzhledem k tomu, co máte napsáno v programovém prohlášení vlády, nemůžete dovolit. Vy se totiž začnete chovat v trendech vývoje veřejných rozpočtů opačně. To je na tom to smutné.
Poslední poznámka. Když hovořil pan předseda rozpočtového výboru o tom, jak jsme se chovali, tak také říkal, že jsme spotřebovali 180 miliard rozpočtových rezerv. To je prosím pěkně blud. Žádných 180 miliard rozpočtových rezerv, to bylo takové časté téma pana bývalého premiéra Paroubka, nikdy nebylo. Mluvíme o účetní metodice, za které nebyla jedna jediná koruna cash. To znamená, nikdo žádné rezervy nespotřeboval, protože nikdy žádné nebyly.
Já dobře vím, pane předsedo Votavo prostřednictvím pana předsedajícího, že to jako dlouholetý člen rozpočtového výboru dobře víte, že jsme mě pouze šibalsky zkoušel. Ale neříkejte to nikde nahlas, někdo by tomu mohl uvěřit. Je to skutečně výrok, který je s to, aby soutěžil o nesmysl roku s jiným slavným výrokem o těch 350 miliardách, co se válí na účtech České národní banky a je možné o ně snížit státní dluh. Nemaťme veřejnost takovýmito výroky zcela nepravdivými. ***