(19.00 hodin)
(pokračuje Votava)
Kolegové, měli jste na to sedm let, abyste přišli s takovým zákonem. Přišli jste až ke konci minulého volebního období, dá se říci. Asi jste věděli, proč jste to tehdy předkládali. A asi ví pan Kalousek, pan poslanec Kalousek, omlouvám se, určitě ví, proč to předkládá teď.
Za druhé jsme přesvědčeni, že návrh ústavního zákona se nedá prosazovat sám od sebe, a to bez jasného a zřetelného ukotvení v současné realitě vývoje veřejných financí a státního dluhu. V takové realitě, ke které jste přivedli vy Českou republiku. Ne sociální demokracie. Ne současná koalice, protože zbývající dvě strany tady tehdy nebyly. Takže jste to byli vy, kteří jste nás přivedly do tohoto stavu, který je třeba nějakým způsobem řešit.
A ta situace je velice špatná. Po završení sedmi let vlády rozpočtově zodpovědných, v uvozovkách, pravicových koalic dosáhl státní dluh České republiky téměř dvojnásobku výchozí hodnoty. Dneska jsme na hodnotě 1,7 bil. korun. To znamená, že jste ho, přátelé, zdvojnásobili, ten dluh. Vy jste ho zdvojnásobili!
V oblasti veřejných financí dokázala pravice jen jedno. Bezezbytku vyčerpat rozpočtové rezervy. Těch bylo 180 mld. Ty se vám také podařilo vyčerpat. Ty jste dostali do vínku od předchozích vlád, ve které byla účastna sociální demokracie.
Stále zřetelněji se ukazuje fakt, že rozpočtový proces v České republice byl a je nekvalitně řízen, plánován a také kontrolován. Sestavuje stále fiktivnější rozpočty postavené na fiktivnějších příjmech. Na tom jste se také, kolegové, podíleli vy. Místo koncepční dlouhodobé rozpočtové politiky se pak řídily veřejné finance České republiky ze dne na den ad hoc nějakými rozpočtovými balíčky kombinovanými s průběžnými škrty na výdajové straně státního rozpočtu. O těch a jen také o nich hovoří předkládaná tzv. finanční ústava.
Škrty, které neznamenají nic jiného než výrazný nárůst skrytých dluhů. Těmi je dnes poznamenána celá infrastruktura českého státu, obranou a bezpečností počínaje přes zdravotnictví, školství, kulturu, ochranu životního prostředí až například po dopravu. Vytvářejí se však dluhy i na životní úrovni většiny českých občanů. Veřejné finance se při mizivém potlačení všeobjímající korupce a při zjevně nekvalitním plánování a řízení procesů v oblasti veřejných financí, především v klíčovém státním rozpočtu, opět, v uvozovkách, napravují nejjednodušším způsobem, a to snižováním životní úrovně českých občanů, zaměstnanců především z rozpočtové a příspěvkové sféry, důchodců, nezaměstnaných, nemocných, nízkopříjmově sociálně potřebných rodin.
Na to, aby dvě vlády pravicových koalic dokázaly svůj opravdový zájem o nápravu veřejných financí, na zavedení pořádku a na výdajovou a příjmovou stranu veřejných rozpočtů měly dost času. To jsem také říkal. Měli jste na to sedm let. Měly dost času na to, aby zásadním způsobem zasáhly proti rozbujelým daňovým únikům, korupci, práci načerno, praní špinavých peněz a dalším negativním jevům. Měly také dost času na to, aby odstranily z našeho daňového systému privilegia určená pro nejrůznější zájmové skupiny a jednotlivce, privilegia být zdaněn méně než ostatní. Měly také dost času na to, aby provedly podrobný audit veřejných rozpočtů, veřejných výdajů, nastolily ve veřejných výdajích elementární pravidla efektivnosti. V některých částech dokonce jen pouhý pořádek. To se týká také mzdových výdajů placených z veřejných zdrojů včetně auditu přiměřenosti odměňování některých úředníků. Na žádné z těchto podle nás zásadních opatření vláda nepotřebovala ani tak finanční ústavu ani tak rozpočtovou národní radu.
A za třetí. Se znalostí vývoje v oblasti veřejných rozpočtů a se znalostí zásadního rozporu mezi deklarovanými cíli předchozích koalic a realitou se nezbytně vynořuje otázka, jakému účelu má vůbec sloužit finanční ústava. Nejde zde jenom o jakousi licoměrnou hru? Nemá svatý boj za finanční ústavu za účel přesvědčit opět obyvatelstvo o tom, že to jsou jenom pravicové strany, které to myslí s veřejnými financemi dobře, když už je nemohla přesvědčit skutečnými úspěchy? Když i s jejich návrhy na tzv. finanční ústavu nebude nově nastupující vláda souhlasit, tak je proti konsolidaci veřejných rozpočtů? Určitě ne. Není to spíše tak, že si exponenti předchozí neúspěšné hospodářské politiky státu, která českou ekonomiku přivedla do vleklé krize, vleklé sociální a ekonomické krize, připravují předpolí pro to, aby z opozičních lavic prostřednictvím dodržování ústavy pouze používali jakýsi klacek na koalici? Já myslím, že to k smíchu není.
Otázkou, a to velice citlivou, je navrhovaná regulace hospodaření územně samosprávných celků. Už tady o tom byla řeč. Je to velice citlivá záležitost. Tato regulace může být dokonce na hraně ústavnosti. Může omezovat jistou suverenitu samosprávných celků. Pokud veřejné finance jsou v problémech, tak územně samosprávné celky budou nuceny k vyrovnanému hospodaření, což samozřejmě může působit řadu problémů. A je třeba opravdu tyto věci řádně prodiskutovat s Asociací krajů, se Svazem měst a obcí, prostě provést širokou diskusi s těmito zainteresovanými.
My jsme také kritizovali vytvoření Národní rozpočtové rady. Tak jak je v návrhu, je prostě pro nás nepřijatelná. Je zde snaha vytvořit jakýsi superdozor, či lépe řečeno kuratelu nad rozhodováním vlády, nepřímo i parlamentu. A na tom nic nemění, že tuto radu by měl také volit parlament. Komu vlastně bude Národní rozpočtová rada zodpovědná? Parlamentu? Ponese nějaké důsledky za své chybné rozhodování, nebo tu bude jen od toho, aby prohlásila, že podíl dluhu na HDP je xy? Prostě zavádí se tu institut jakýchsi neomylných soudců, pomazaných hlav, které vědí vše a těm dole nařizují, co také mají dělat.
Nelze se prostě zbavit pocitu, že takto napsaným zákonem se snaží strany, které byly součástí předchozích dvou neúspěšných pravicových koalic, jak jsem říkal, opravdu vytvářet určitý klacek na nově vzniklou koalici.
Chtěl bych jasně deklarovat, že sociální demokracie má opravdu zájem, a je to obsažené i v koaliční smlouvě, aby naše země nepřekročila v příštích letech 60procentní limit zadlužení, vztaženo k hrubému domácímu produktu. To jsme vždy deklarovali, deklarovali jsme to i v koaliční smlouvě a určitě to bude i ve vládním prohlášení, tento závazek. Chceme se prostě chovat rozpočtově odpovědně, jsme připraveni hledat věcná, rozumná řešení. Nikoliv však přistupovat na návrhy, které nereflektují současnou realitu, realitu, kterou jste zavinili vy, přátelé, a které mají sloužit, a opět to opakuji, jako klacek na současnou politickou garnituru.
Současná vláda deklaruje přistoupení k evropské rozpočtové smlouvě, k fiskálnímu paktu. Bylo tady o tom již hovořeno. Ten také zavazuje země Evropské unie k přísnější rozpočtové disciplíně, k nízkým schodkům rozpočtu, ke snižování státního dluhu, pokud je větší než 60 % hrubého domácího produktu. A já si myslím, že pokud vláda přistoupí k tomuto paktu, že také bude z tohoto paktu vycházet, byť nejsme v současné době v eurozóně.
Chci připomenout, že minulá Nečasova vláda se vehementně bránila přistoupení k fiskálpaktu, a tak jsme byli takoví exoti v Evropské unii, kdy společně s Velkou Británií jsme byli jediní, kteří jsme k tomuto fiskálnímu kompaktu nepřistoupili. A myslím si, že nelze se stavět mimo evropský integrační proud. Jedním dechem hovořit, možná to nedělá Občanská demokratická strana, ale hovořit o tom, že chceme jít v tomto proudu, a na druhé straně dělat všechno proti proudu. To si myslím, že vůbec nejde. ***