(18.50 hodin)
(pokračuje Stanjura)
V okamžiku, kdy přijmeme euro, tak si myslím, že logickým spolukrokem je to, abychom jako Česká republika, když se rozhodneme, že euro mít budeme, schválili fiskální pakt. Pokud se do té doby samozřejmě několikrát nezmění, protože v okamžiku, kdy vášnivější podporovatelé Lisabonské smlouvy nás přesvědčovali o výhodách této smlouvy, tak my jsme říkali, to je hrozně výhodné, protože to zaručuje, že jeden stát nebude ručit za dluhy jiného státu. A to bylo v roce 2008 nebo 2009. Tak se jenom podívejme, jak se situace za tři, čtyři nebo pět roků v evropské politice změnila.
Já chci říct, že my samozřejmě jsme pro propuštění do dalšího čtení a pro to, abychom vedli debatu odbornou, ale i politickou, protože tento materiál má ambici ovlivňovat i samosprávu. A není to úplně jednoduché rozhodnutí a mnozí z nás, kteří zasedáme v této Sněmovně, máme zkušenosti se samosprávou, víme, jaké jsou ústavní principy samosprávy, a myslím si, že to patří do celého toho sektoru veřejných rozpočtů. Nicméně si myslím, že ta debata musí být podrobná. Tím, že to zamítneme a hrdě tady příští úterý oznámíte, že vy chcete ten fiskální pakt, tak se ten problém neposune ani milimetr dopředu.
Já bych chtěl slyšet, ale nemusíte mi odpovídat dneska, ale pokud chcete dneska, v čem neodpovídá ten návrh těchto bloků zákonů fiskálnímu paktu, který chcete podepsat. V čem se tak liší, v čem jde proti. Já si myslím, že totiž nenajdeme relevantní odpovědi na tyto otázky. Takže bude platit to, co sami říkáme. Vy to chcete podepsat, ale nechcete se podle toho řídit, a my se chceme podle toho řídit. Podle toho taky dopadne to hlasování. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Nyní s dalším přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové, pan navrhovatel Miroslav Kalousek. Prosím, pan poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Já teď nechci vyvolat zástupný spor s mým předřečníkem o vhodnosti či nevhodnosti přistoupení k fiskálkompaktu a o tom, zda euro přijímat referendem, či nikoliv. Jsem opačného názoru, ale to není předmětem projednávaných materií.
Tím předmětem je návrh ústavního zákona a dvou s ním souvisejících zákonů. A já jsem slyšel v podstatě od zpravodaje jedinou námitku, která by za normálních okolností byla relevantní, že to je legislativa a je to kodex takového rozsahu, že by ho skutečně po vážné diskusi s územně samosprávnými celky, se zdravotními pojišťovnami a s ostatními segmenty veřejných rozpočtů měla předložit vláda.
Kdyby to skutečně bylo tak, že do té doby se tady o tom žádná politická ani odborná diskuse nevedla, kdybychom si jenom po volbách říkali: tak oni se hádají mezi sebou, jak sociální demokracie, tak potom koalice, tři měsíce jim trvá, než slepí nějakou vládu, co my mezitím budeme dělat, napíšeme fiskální ústavu podle toho, jak nás to napadne, tak by ta námitka byla zcela jistě relevantní. Ale tak to není, přátelé. Za námi jsou tři roky usilovné práce. Souhlasím s tím, že ne této vlády, ale tři roky usilovné práce na vládní úrovni, s vládními legislativci, s ostatními politickými kluby, s územně samosprávnými celky, s obcemi, se Svazem měst a obcí. Zdůrazňuji, že se zdravotními pojišťovnami byly obtížné diskuse, protože i zdravotní pojišťovny jsou samozřejmě významným segmentem veřejných rozpočtů, a po této diskusi trvající více než tři roky máme na stole tuto materii, která logicky vznikala na vládní úrovni.
Já si opravdu nemyslím, že jestli to berete vážně a chcete něco takového přijmout a trváte na tom, aby to předložila vláda, že se můžete z vládní úrovně, pokud budete sledovat zájem schválit ústavní zákon, dostat k diametrálně odlišným textům. Protože my jsme s tím samozřejmě museli pracovat tak, abychom pokud možno získali, a vyhověli jsme tam úplně všemu, abychom získali souhlas sociální demokracie, jinak bychom nemohli dosáhnout ústavní většiny. A i vy, jakkoliv jste silní, mocní a většinoví, tak tu ústavní většinu také nemáte. To znamená, myslíte-li to vážně, musíte to projednávání vést tak, abychom dosáhli té ústavní většiny.
Já tady deklaruji naprostou vstřícnost toho, že budou zvláště noví kolegové, kteří se neúčastnili těch dvou až tří let prací na tomto materiálu, deklaruji naprostou vstřícnost k pozměňovacím návrhům, na kterých se budeme schopni dohodnout. Deklaruji vstřícnost prodloužit dobu projednávání na 120 dnů, abychom si byli jisti, že to můžeme řádně projednat. Ale prostě ty tři roky práce zahodit a říct: my to předložíme líp... Já myslím, že tomu sami nevěříte. Protože dokonce i na té technické úrovni to budou samozřejmě psát ti samí lidé, kteří to psali nám. Jiné nemáte. Pokud to na základě této námitky a tohoto argumentu zamítnete, je to samozřejmě vaše právo, já to budu respektovat, ale pak si nutně budu myslet, že to nechcete jinak a líp. Že to prostě nechcete vůbec a hledáte pro to nějaký zástupný důvod, tak jako před volbami hledali naši partneři v opozici, když to nechtěli vůbec a vymýšleli si nové a nové důvody. A pak to dokonce, a já to respektuji, pak to neuměli říct ani na půdě poslaneckého klubu. Prostě to nechali na nejvyšší vedení své strany, tam zasedlo předsednictvo strany a řeklo: Ne. Naše strana nepřistoupí na dohodu. Ale to byla opoziční strana. Teď je to nejsilnější vládní strana a nese tu samou odpovědnost, co jsme nesli my. A já si myslím, že tu odpovědnost za veřejné rozpočty máme společnou. Tak to pojďme zkusit.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Václav Votava. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Votava: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Úvodem je třeba říci, že ten návrh ústavního zákona byl předkládán minulé volební období jako vládní návrh. Byl předkládán bez prováděcího zákona. Ano. My jsme chtěli, aby to jelo, prováděcí zákon. Ovšem ono to nespočívalo pouze v tom nedostatku, že tam není k tomu připojen prováděcí zákon.
Já jsem se účastnil komise, kterou pan kolega Kalousek vzpomenul, komise, kterou on inicioval, když byl ministr financí. Musím říci, že jsme tam vznášeli řadu připomínek, ve finální verzi ovšem také řada připomínek akceptována nebyla. My jsme vždycky říkali: připojme se k fiskálkompaktu, to je také naše podmínka. Ano.
Prostřednictvím pana předsedajícího panu kolegovi Stanjurovi. Je třeba zase ale říci poctivě, že tehdejší pan ministr Kalousek se přikláněl k podpisu fiskálkompaktu. To pravda je. Bohužel to asi nedokázal prosadit ve vládě, nebo to říkal jenom tak bez toho, aniž by to opravdu chtěl. Ale to ví určitě on sám nejlépe.
Není to také poprvé, co se v české politice rodí myšlenka na uzákonění rozpočtové politiky. Byla tady o tom i zmínka. ODS v 90. letech předkládala takový návrh zákona o věčně vyrovnaném státním rozpočtu, jestli si dobře pamatuji. Chtěla to zavést samozřejmě příslušným zákonem, uzákonit to. Tehdy to také ale bylo odmítnuto.
Já bych chtěl za prvé zdůraznit, že bylo naprosto jasně řečeno, že sociální demokracie považuje skutečnou nápravu veřejných financí a jejich dlouhodobou udržitelnost vedle naprosto nezbytné podpory ekonomického růstu, a to zdůrazňuji, za jeden ze základních úkolů hospodářské politiky státu. Máme však zásadní výhrady k politice předchozích pravicových vlád, které pod praporem nápravy veřejných financí situaci ve skutečnosti zhoršovaly. ***