(18.10 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Může to být bráno jako geniální tah. Zahltíme soudy povinností, které nelze dostát, a budeme z obliga. Protože my jsme přece chtěli dobrou věc.
Klíčovou fintou ale může být zaručení beztrestnosti poslanců nebo členů městských zastupitelstev a přenesení odpovědnosti na úředníky. Může to být i v krajských zastupitelstvech. Nyní sice budou případy ohlášené korupce přezkoumávat povinně soudy, ale pokud se najde opačný nález, budou viníci s největší pravděpodobností osvobozeni. Ta finta je skryta ve větě: Důvody hodné zvláštního zřetele... Kterých se určitě najde mnoho. V případě soudců a státních zástupců by dokonce musela být vina nejdříve prokázána kárným nebo trestním řízením.
Je jasné, že ať už by tyto důvody posuzoval kdokoli, postavení úřednictva by se zhoršilo. Na ně tedy bude bič vždycky, protože všechna jejich rozhodnutí může přezkoumávat soud. A mezitím je mohou vyhodit z práce třeba pro ztrátu důvěry.
Je třeba najít skupinu lidí, kterým by navrhovaná novela prospěla. A takovou skupinou mohou být bezpochyby politici. Jim by se stávající prakticky nulová zodpovědnost nezvyšovala, ale zato by jim přibyla páka na neposlušné úředníky. A daňový poplatník by to ještě zaplatil. Přetížené soudy by byly ještě přetíženější a dlouhodobé spory ještě dlouhodobější. Úředníci by se stali rukojmími politiků a vlivných ekonomických skupin mafiánského střihu ještě víc než dnes. Pouhý soud bez ohledu na jeho výsledek dokáže běžného člověka zničit. Miliardář si jej ani nevšimne a skupinu doktorů práv potěší, protože je to jejich způsob obživy.
Ještě k § 34 odst. 1: Nárok státu podle § 16 a § 17 odst. 1 a nárok územního celku v samostatné působnosti podle § 23 a § 24 na regresní úhradu se promlčí za rok - tři roky ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody. Poznámka: Mají to být standardní promlčecí lhůty podle trestního zákoníku. Nevím, jestli toto je kratší, nebo delší, ale v každém případě kauzy TATRA, CASA... Už to státní úředník v žádném případě nezaplatí.
Tak bych chtěl jenom toto vysvětlení. Kdo bude určovat ten rozdílný výklad, kdo určí přesně, co to je rozdílný výklad, a na koho potom tento výklad dopadne. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Dalším přihlášeným je pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, také podpořím tento návrh tak, aby prošel do druhého čtení, abychom se jím zabývali ve výborech.
Rozumím naprosto výhradám, které tady na adresu tohoto návrhu zaznívají, protože ta problematika není černobílá. Není jednoduché rozhodnout v případě, že nad vámi visí hrozba vymáhání škody, kterou ani nechcete způsobit. A to jsou mnohdy případy, které se týkají jak komunálních politiků, tak samozřejmě úředníků na všech úrovních.
Já jsem při přípravě novely služebního zákona navrhl, aby částka, která je vymáhána po vysokých státních úřednících, mohla být vyšší než 4,5násobek platu, který pobírají, 8násobek. Bavíme se, jestli to bude 6násobek, 7násobek, 8násobek, nebo to zůstane 4,5násobek. Ono to totiž není úplně podstatné. Podstatné je skutečně to, zda v tom konkrétním případě vůbec dojde k vymáhání škody. A já jsem přesvědčen, že oproti stavu, který je dnes, skutečně musíme najít takovou úpravu, aby to vymáhání bylo úspěšnější, protože největší problém je v tom, že byť formálně někdo odpovídá do 4,5násobku svého platu, fakticky po něm vymáháno - a už o tom tady bylo hovořeno - obvykle nic není.
Dám příklad, který by mohl být zcela jasný, a to je např. zcela běžné udělování pokut různými úřady, řekněme Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, za to, že určitá zakázka nebyla v souladu se zákonem, a ta konkrétní instituce nakonec dostane pokutu, kterou musí zaplatit. V zásadě ta pokuta nemá úplně dobrý účinek, protože stát platí státu. Jen se přesunou prostředky z jedné rozpočtové kapitoly do druhé. Pokud by následovalo vždy po takovéto chybě, za kterou stojí konkrétní úředník nebo konkrétní politik, vymáhání pokuty, která byla udělena, pak samozřejmě to může mít pozitivní efekt na hospodaření s majetkem státu a na to, aby nevznikalo tolik chyb, které následně jsou trestány úřady, třeba právě Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže.
Naprosto ale rozumím připomínce, která zaznívala a která je tuším i ve stanovisku vlády, a to je otázka třeba rozhodování úředníků na finančních úřadech, kteří než by si udělali problém, než by odpovídali za škodu, kterou by takto mohli způsobit, alibisticky nerozhodnou, a pak škody na majetku státu a na jeho rozpočtu budou větší tím, že tu úpravu zpřísníme.
Takže prosím neberte mé hlasování, kterým podporuji zákon do druhého čtení, jako bianco šek k tomuto návrhu zákona. Já věřím, že najdeme společně, třeba i za účasti odborníků z ministerstev a také těch, kterých by se to mělo týkat, tzn. zástupců i úředníků, takový model, který bude vyvážený. Ale myslím si, že by stálo za to, aby tento návrh do druhého čtení postoupil. A jsem rád, že stávající koaliční strany se nechovají tak, jako tomu bylo obvykle v minulosti, že jednotlivé návrhy posuzují podle obsahu, a podpoří jejich projednávání dál, i když to nejsou návrhy, které jsou předloženy jimi. Myslím si, že jak návrhy v tuto chvíli TOP 09, tak Úsvitu či dalších jsou posuzovány takto. A já jsem za to rád, protože si myslím, že to napomůže lepší atmosféře v této sněmovně pro to, abychom skutečně něco měnili a abychom se na tom dohodli, než abychom se předháněli v tom, kdo který návrh předloží dříve, a blokovali jiné návrhy jenom proto, abychom získali nějaké mediální body.
Takže v tomto smyslu návrh má mou podporu pro to, aby postoupil do druhého čtení. Děkuji za podporu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jeronýmu Tejcovi. Dalším přihlášeným poslancem do rozpravy je pan kolega Blažek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Blažek: Já bych navázal v podobném duchu. Pokusím se to říct velmi krátce. Tam jde o to, abychom nevybudovali svět, kdy zákonem o státní službě v zásadě můžeme způsobit, že vlastně s úředníky se téměř nebude dát hnout, pokud neudělají kdovíjakou chybu, a na straně druhé budeme strašit, že pokud udělají nějakou chybu, tak málem přijdou o veškerý majetek. Výsledkem by totiž mohlo být, že nebude fungovat vůbec nic. To znamená, úředníci se usadí, ale nejlepší bude nikdy nic nerozhodnout, protože by mohla hrozit sankce.
Já si myslím, že naším cílem by měla být fungující státní správa i samospráva. Proto navazuji na kolegu Tejce a také s podmínkou budu hlasovat pro tento zákon. Je ale potřeba ho domyslet, ale možná bych řekl i v souvislosti s jinými zákony, které v současnosti Sněmovna probírá. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Blažkovi. To byl poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, kdo další se hlásí. Nikoho nevidím. Rozpravu končím. Pan zástupce navrhovatelů má zájem o závěrečné slovo? Nevidím. Pan zpravodaj, pokud jde o závěrečné slovo? Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Jan Chvojka: Pan zástupce navrhovatelů odešel, utekl, jako kdyby opustil své dítě. Takže já se ho pokusím zastoupit. Pokusím se odpovědět na některé otázky.
Zopakuji ještě jednou - a v této důvodové zprávě to není, ale bylo to v důvodové zprávě obdobného tisku, který byl ve Sněmovně v minulém funkčním období: Ze 100 % těchto škod, které se stanou na úřednické linii, tzn. buď nějaký nezákonný postup, nebo nesprávné rozhodnutí, jsou vymáhány pouze 4 % případů. Já si myslím, že to není číslo reálné, že určitě ten zbytek není z obdoby nějaké vis maior události nebo rozličného právního posouzení, ale prostě je to tím, že se ta škoda nechce vymáhat. Já znám poměry na některých městech a vím, jak to chodí. Kolikrát je starosta nejlepším kamarádem úředníka a prostě tu škodu po něm nevymáhá z nějaké solidarity nebo přátelství, i když chyba úředníka je jasná. ***