(16.20 hodin)
(pokračuje Semelová)
Mohou sice svobodně cestovat, ale většina rodin na to nemá. Mohou si říkat, co chtějí, ale je jim to houby platné, nikde nemají dovolání. Mohou si studovat, co chtějí, dokonce si studium zaplatit, ale po jeho absolvování mnozí z nich rozšiřují řady nezaměstnaných na úřadech práce. A to nemluvím o důchodcích, kteří nemají z čeho vyjít, a vytrhnout je má 40 korun, které dostali v průměru přidáno. Bezdomovectví, chudoba, zadlužení a následná exekuce, rostoucí počet sebevražd z důvodů ekonomických, kdy lidé už nemají z čeho vyžít. Myslíte si, že takhle si lidé představují tu proklamovanou demokracii?
Pan poslanec Fiala zde zaníceně odsuzoval předlistopadový režim. Jenže kdo má paměť, tak ví, že v té podle jeho slov komunistické diktatuře - mimochodem, překvapuje mě jeho neznalost pojmů - tedy v tehdejší době se hospodařilo tak, že na všechno bylo a lidé nežili ve strachu, že přijdou o práci či střechu nad hlavou. Jestli si myslíte, že nejen tuto skutečnost, ale především to, kam jste tuto zemi za těch zhruba 24 let dovedli, zakryjete neustálým obhajováním diskriminačního lustračního zákona, pak žijete úplně mimo realitu. Ostatně volební výsledky politických stran bývalé pravicové koalice tomu plně odpovídají.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně. K faktické poznámce mám přihlášeného pana poslance Svobodu. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji, paní předsedající. Žiji v naprostém úžasu, pravděpodobně jsem žil v jiné zemi než paní poslankyně. Je to možná vysvětlitelné tím, že je příliš mladá na to, aby si to mohla pamatovat. Můj dědeček, když ho předčasně komunisté penzionovali z této Poslanecké sněmovny, dostal 380 korun důchodu. Za to se nedalo vůbec nic. Nikoho nevystěhovali? Nám sebrali dům, ve kterém jsme bydleli, kde jsme měli ordinaci, a byli jsme vystěhováni.
Všechny ty věty, proklamace o tom, jaká jsou lidská práva - jak může říkat někdo, kdo je ve všech složkách absolutně porušoval! Já vám řeknu jenom jeden příklad, který je málo známý, o tom, jak se separovala elitní třída. V minulé době, když byly zahájeny dialýzy, tak to byla velmi drahá léčba - a platilo pravidlo, že komu je více než 50 let, že nemá na dialýzu nárok. Musel zemřít. Pro významné členy komunistické strany toto pravidlo neplatilo!
Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím s faktickou pana poslance Blažka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já jsem nechtěl reagovat, ale musím. Víte, tady nejde o to, co říká Fiala, Blažek a nevím kdo o předchozím režimu. Ono stačí číst vaše bývalé soudruhy, co o tom režimu říkají ve svých pamětech. Takže bych například doporučil paní poslankyni od Mlynáře Mráz přichází z Kremlu, od Hochmana, který sepsal paměti Dubčeka, doporučuji přečíst, tam se také dočtete, jak to tehdy opravdu bylo, Vzestupy a pády Gustáva Husáka od historika Plevzy anebo koneckonců i nedávno vydané paměti Lubomíra Štrougala. A já se nepotřebuji jako člověk, který nikdy nebyl v KSČ, k tomuto režimu vyjadřovat, protože tito soudruzi, byť bývalí, ale někteří dnes i žijící, režim popsali naprosto přesně, jak to fungovalo. A ty debaty tohoto smyslu jsou vlastně úsměvné, kdyby to nebylo tak vážné. (Slabý potlesk z pravé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S faktickou prosím paní poslankyni Semelovou. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Já bych vaším prostřednictvím, paní předsedající, chtěla poděkovat panu poslanci Svobodovi, který tady o mně tvrdil, že jsem tak mladá. Děkuji. Nicméně přes můj věk si pamatuji. Pamatuje se většina lidí této země, což ostatně dokazují i průzkumy, které tvrdí to, co jsem tady říkala já. Tenkrát prostě lidi práci měli, měli bydlení, měli zdravotnictví - a není pravda, že by si to mohli dovolit jenom prominenti. Teď holt si to mohou dovolit ti, kteří mají na léky, kteří si to zaplatí, kteří si zaplatí studium, pokud na to mají, pokud nejsou zrovna vyhozeni z práce. Jak pan Svoboda, tak pan Blažek si myslím, že pokud je lidé poslouchají, tak si utvoří své vlastní mínění.
Jinak co se týká četby, já bych vám doporučila také řadu velmi objektivních historických knih, které bohužel ovšem mizí jak z pultů, tak ze škol, aby se jak mládež, tak děti a budoucí dospělí pravdu nedozvěděli. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Poprosím pana poslance Blažka, aby počkal, je druhý v pořadí. Prosím pana poslance Bohuslava Svobodu s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Bohuslav Svoboda: V první chvíli jsem se lekl, že mi chce paní poslankyně poděkovat za tu ordinaci a dům, který získala KSČ, když nám ho zabavili.
Fakticky jenom připomínám. Tady existovala organizace a zdravotnické zařízení, které se jmenovalo SANOPZ. Prostřednictvím paní předsedkyně se ptám, jestli ví paní poslankyně, co to zařízení bylo a kdo tam směl. Ptám se jí svým jménem, proč jsem nebyl přijat na lékařskou fakultu s odůvodněním, že jsem syn lékaře a zakládá se tím rodinné povolání. To nebyla žádná diskriminace? Já vám věřím, že si to nepamatujete, ale my si to musíme pamatovat! (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. S faktickou pan poslanec Blažek.
Poslanec Pavel Blažek: Děkuji. Vaším prostřednictvím, nevím odkud začít, ale tvrzení o tom, že nějaké knihy mizí a podobně, je naprosto mylné. Já vás, paní poslankyně, pokud byste s třídním nepřítelem, se mnou, prošla antikvariáty, nebo chcete-li knihkupectví, tak uvidíte, kolik klasiků, o kterých vy tady hovoříte, a kolik různých knih je naprosto dostupných a dají se normálně sehnat a koupit. Tento režim opravdu nikomu nebrání například si přečíst sebrané spisy Josifa Stalina. Je to dostupné. Opravdu. A když tak vás pozvu i ke mně domů. Všecko tam je. (Veselost napříč sálem.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S faktickou prosím pana poslance Petra Fialu.
Poslanec Petr Fiala: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nebudu zatěžovat Sněmovnu vysvětlováním politologických pojmů, ale kolegům z komunistické strany prostřednictvím paní předsedající bych sdělil, že komunistický režim byl samozřejmě diktaturou. A to nejenom diktaturou autoritativní, ale diktaturou, která splňovala všechny znaky totalitní diktatury. Pokud budete mít zájem, mohu vám to doložit na konkrétních příkladech a faktech a tuto skutečnost v žádném případě neoslabíte tím, že budete zpochybňovat moji politologickou kompetenci. To je myslím to jediné, co se vám opravdu nepodaří.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím k mikrofonu pana poslance Laudáta, který je přihlášen do řádné rozpravy. Prosím, aby se připravil pan poslanec Grebeníček. Prosím, pane poslanče. (V sále je neklid!)
Poslanec František Laudát: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já tady spíš chci zareagovat na diskusi, která tady byla už při předchozím projednávání.
Pan místopředseda Filip řekl, k čemu ještě dneska ten zákon slouží. Já si myslím, že trošku s vizí do budoucna je to pojmenování zla. Samozřejmě základní zákon o pojmenování zločinů komunismu a lustrační zákon - já si myslím, že bychom na to měli nahlížet, neotevírat tuto Pandořinu skříňku a říci, a je mi líto, že se k tomu KSČM nehlásí nebo nemlčí, pojmenování zla. Přece nebylo normální, jestli uprostřed Evropy rozhodovali prostě nějací kádrováci, nějaké domovnice -
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, já se omlouvám. Prosím kolegy vlevo, aby zachovali klid, abychom se slyšeli navzájem. Děkuji. Omlouvám se, pane poslanče.
Poslanec František Laudát: Rozumím, že to soudruhy nezajímá. Pojmenování skutečnosti, že není přece normální, že jestliže někdo přijde a na hodinu vyhodí lidí z majetků, které si poctivě generace nadřely, že není normální, jestli o vás rozhoduje nějaká domovní důvěrnice a sepisuje spisky, jestli můžete, nebo nemůžeme jít studovat, jestli je normální, že někdo střílel po lidech na hranici, zastřelil je nebo je zmrzačil nebo pak je dorazil někde v lágrech jenom proto, že chtěli za svými příbuznými, za svými rodinnými příslušníky a nebo prostě ze socialistického ráje, kde každý šmíroval každého, a těch udavačů jsou zástupy a jejich pomahačů ještě větší zástupy, tak prostě jestli tohle je normální. A mohli bychom takhle pokračovat. ***