(16.10 hodin)
(pokračuje Seďa)
Podle předkladatelů má být jedním z důvodů i skutečnost, že původní zákon č. 279/1992 Sb. měl pozbýt účinnosti koncem roku 1996, ale zároveň zákonem č. 256/1995 Sb. byla jeho platnost prodloužena do 31. 12. 2000 a v témže roce došlo zákonem č. 424/2000 Sb. ke zrušení omezení účinnosti zákona bez dalšího omezení.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, zákony, jejichž zrušení je nyní navrhováno, jsou součástí širšího a logicky provázaného celku, do nějž by podle názoru vlády nemělo být zasahováno bez náležité rozvahy o důvodech takového kroku ani bez pečlivého rozboru jeho možných důsledků. Příkladem je možno uvést zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, podle jehož § 3 odst. 2 je podmínkou pro pověření určeného strážníka plněním některých úkolů při řízení obecní policie předložení negativního lustračního osvědčení, nebo také zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, kde je výčet osob, které jsou zařazeny, za bezpečnostní riziko.
Podle mého názoru však existují další důvody pro zachování zákona. Možná si vzpomenete, jak se po listopadu 1989 hovořilo a čas od času se stále vynořují informace o zvláštním fondu operativního archivu Státní bezpečnosti. Mluvilo se tehdy o zálibě bývalého ministra vnitra Sachra manipulovat se spisy StB tak, že vytvořil fond, do kterého soustředil politicky výbušné spisy. Stále ještě nejsou odkryty archivy KGB, která v řadě případů úkolovala československou Státní bezpečnost.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, byl jsem členem Stálé komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství v době, kdy byly nalezeny papírové pytle skrývající dokumenty vojenské kontrarozvědky. Bylo to prosím v roce 2004, tedy čtyři roky po zrušení omezení platnosti lustračního zákona - pokud by k tomu došlo. Ptám se: Opravdu jsme si jisti, že stále neexistují podobné pytle dokumentů bývalé Státní bezpečnosti? Nezvratná fakta vycházející z rozhovorů s tehdejšími pamětníky ukazují, že již v roce 1990 byly kompromitující dokumenty vojenské kontrarozvědky přesunuty z Ministerstva vnitra na Ministerstvo obrany. Tyto materiály byly uloženy ve dvou stovkách pytlů v archivech Ministerstva obrany s tím, že původně měly být připraveny ke skartaci. Dokonce se později kdosi pokoušel podstrčit jednomu z ministrů, aby tuto skartaci svým podpisem stvrdil, což se ovšem nepodařilo. Proto se ptám nás všech: Opravdu jsme si jisti, že se v blízké budoucnosti nemohou objevit další, doposud skryté materiály Státní bezpečnosti a možná nejen jí? Přiznám se, že já si po zkušenostech z roku 2004 jist nejsem.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, na závěr musím zdůraznit, že to byla Česká strana sociálně demokratická, která požadovala a stále požaduje po svých kandidátech negativní lustrační osvědčení, a to nad rámec volebního zákona.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do rozpravy je paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, minulý týden při projednávání tohoto návrhu zde pan poslanec Stanjura citoval, a tak dovolte i mně citaci některých pasáží jistého dokumentu.
Cituji: Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Každý má všechna práva a všechny svobody bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo sociálního původu, majetku nebo jiného postavení. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci a proti podněcování k takové diskriminaci. Každý má právo vstoupit za rovných podmínek do veřejných služeb své země. Každý člověk má právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla zajištěna ekonomická, sociální a kulturní práva nezbytná k jeho důstojnosti a k svobodnému rozvoji jeho osobnosti. Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu (proti) nezaměstnanosti. Každý, bez jakéhokoli rozlišování, má nárok na stejný plat za stejnou práci. Každý pracující člověk má právo na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samotnému a jeho rodině živobytí odpovídající lidské důstojnosti. Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt, a to i jeho rodiny, zejména výživu, oblečení, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění a ve stáří.
Dokument, z něhož jsem citovala předcházející věty, má název Všeobecná deklarace lidských práv. Pochybuji, že by si někdo dovolil veřejně odmítnout jednotlivé body tohoto mezinárodního dokumentu. Druhá věc je ovšem jeho naplňování. A právě obsah jednotlivých odstavců a článků je v naší zemi denně porušován. Byl porušen už přijetím lustračního zákona a je dál porušován jeho platností. Jedná se o zákon výrazně diskriminující, který je v rozporu s články deklarace, v nichž je zdůrazněna rovnost lidí, právo na ochranu před jakoukoli diskriminací, právo pracovat ve veřejných službách země za rovných podmínek či právo na svobodnou volbu zaměstnání. Je v rozporu i se základním ústavním principem občanské rovnosti, s Listinou základních práv a svobod a řadou dalších mezinárodních smluv. Ne náhodou Českou republiku kritizovala Rada Evropy i Mezinárodní organizace práce. To je jedna stránka věci.
Druhá souvisí s obsahem této kritiky. Naše země je za posledních více jak 20 let zadlužena, bývalý vyspělý průmysl zdevastovaný, soběstačné zemědělství nahradily zahraniční produkty, nezaměstnanost dosáhla rekordní úrovně, vesnice se vybydlují, protože tam člověk o práci nezavadí už vůbec, nemluvě o vzdělávání, jehož kvalita šla prudce dolů, či o pokleslé kultuře a morálce. Jediné, co tady bude zřejmě vzkvétat, bude církev s darovanými miliardami, pozemky a majetkem. Česká republika je v tak špatném stavu, že odbornost těch, kteří by mohli řešit současnou situaci, by měla být pro každého normálního člověka na prvním místě. Ostatně bylo to opakovaně zdůrazňováno v předvolební kampani kandidáty většiny politických stran. Mnozí otevřeně kritizovali lustrační zákon a hlásili se k jeho zrušení. Ovšem předvolební kampaň skončila - voliči, zapomeňte.
Na prvním místě nesmí být podle odpůrců zrušení lustračního zákona odbornost, ale ideologická zaslepenost. A tak při projednávání našeho návrhu na zrušení tohoto zákona slyšíme demagogická srovnávání údajné komunistické diktatury se současnou úžasnou demokracií a falešná tvrzení o nezbytnosti chránit tuto demokracii a získaná lidská práva. Jenže ta demokracie, svoboda a lidská práva jsou tady pouze pro někoho. Fakta to jasně dokazují. Právo na práci, na spravedlivou mzdu či penzi, právo na bydlení, na důstojný život je pro velké množství občanů a jejich rodin nedostižitelné. ***