(12.50 hodin)
(pokračuje Bendl)
Vítám ta kladná slova, která zde padají, protože opravdu zjednodušujeme - nebo tento návrh předpokládá zjednodušení potravinové legislativy. Potravináři budou moci snižovat některé své zbytné náklady, které měli s byrokracií, která vycházela z dvojkolejnosti prokazování některých věcí, protože ty dva resorty, Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo zemědělství, se ne vždy byly schopny dohodnout, jak to vlastně udělat. Dopláceli na to potravináři. Směr, který naznačuje zákon o potravinách, myslím, je dobrý, protože bude snižovat náklady a duplicitní platby potravinářů. Dílem zvyšuje náklady zpracovatelů masa, ale to na úkor, řeknu, kvality. Ten návrh zákona vždycky myslel prvotně na kvalitu, padni komu padni. Bez ohledu na to, jestli je ta potravina odkudkoli. To, co nás má zajímat primárně, je, aby státní organizace měly dostatek nástrojů na to, aby ohlídaly kvalitu.
Samozřejmě zákazník má mít šanci se lépe orientovat v tom, co nakupuje a odkud to je. I toto ten zákon přináší. Byť dopředu tady říkám, že i když je tam povinnost jednou za dvanáct měsíců pro toho, kdo má nad pět miliard obrat, říci, odkud, kolik procent zboží bere, prosím, vezměte v úvahu, že to s kvalitou nemá vůbec nic společného. Že to není o kvalitě, ale je to spíš taková možná trošku snaha ukázat to domácí. Já v tom vidím - nemám s tím zásadní problém, jenom chci tady zdůraznit, že to nemá s kvalitou zboží nic společného. Na kvalitu zboží se obracejí jiné paragrafy a jsem rád, že se tam zvyšuje zejména šance lidí v tom zákoně něco se dozvědět o potravině, kterou kupují.
Posilují se kompetence Státní veterinární správy, tak jak zde bylo řečeno, protože statistika ukazuje, že zejména u zvěřiny, přestože odloveno je jí čím dál tím více, kompetentních osob oprávněných k tomu, aby zvěřinu kontrolovaly - prokazuje, že těch kontrol probíhá čím dál tím méně. Zvěřina je velkým problémem a naši veterináři už dlouhou dobu upozorňují na to, že v jisté fázi, řeknu, toho potravinového řetězce prodeje zvěřiny té kontroly není dostatek a mohlo by to znamenat nepříjemné věci spojené s ohrožením zdraví lidí. Proto je potřeba, aby naši veterináři získali kompetence v oblasti kontroly zvěřiny.
A ještě jedna, poslední poznámka. Ano, pan zpravodaj měl absolutní pravdu, že naše státní orgány a organizace v resortu zemědělství svoji roli tady plnily dobře a v podstatě žádné kauzy nebyly, až na jednu, a to bych připomněl, to byl ten metylalkohol. Ale tam si nemyslím, nebo dlouhodobě si nemyslím, že to byla chyba resortu zemědělství, ale celní správy. Tam já si myslím, že byl hlavní zdroj toho problému, který dneska bohužel dodatečně řešíme.
Jinak děkuji za předložení tohoto návrhu zákona a věřím, že ho pustíme do druhého čtení.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní zatím poslední přihlášený do rozpravy pan poslanec Michal Hašek. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nemějte obavy, nebudu příliš prodlužovat jednání Sněmovny krátce před polední pauzou, ale přesto si dovolím ještě několik fakt k tomuto návrhu zákona.
Za prvé chci vystoupit také na jeho podporu. Zákon o potravinách máme patnáct let. Je to velmi citlivé téma, o kterém málokdo před rokem věřil, že bude třeba hýbat i volební kampaní a následně volebními výsledky. Realitu známe všichni. Já jsem velmi rád, že se tady podařilo prosadit předložení tohoto vládního návrhu zákona Poslanecké sněmovně. Nebudu rozebírat jednotlivá ustanovení, o těch hovořil pan ministr, pan zpravodaj, ale dovolím si několik čísel jako širší kontext.
Novela má reagovat na otázky zajištění kvality a bezpečnosti potravin, a jsem přesvědčen, také pomoci otevřít možnosti dodávky českých kvalitních potravin na náš trh. Takže v přeneseném slova smyslu to může být určitý nástroj podpory naší potravinové soběstačnosti a českého zemědělství jako takového.
Bohužel z Výroční zprávy o stavu českého zemědělství za rok 2012 vyplývá, že i nadále pokračuje spíše jeho pokles. Pro vaši představu, z hlediska odhadu produkce naše zemědělství, dámy a pánové, je na 65 procentech stavu ze začátku transformace našeho zemědělství. Z hlediska nasazení pracovní síly dnes pracuje v agropotravinářském komplexu ve srovnání s rokem 1990 asi 25 % lidí. Jednou z příčin tohoto stavu jsou také masivní dovozy potravin do České republiky, které se od roku 2000 ztrojnásobily. Zatímco schodek obchodu s potravinami a živými zvířaty se pohyboval v letech 1999 až 2001 vždy zhruba pod 20 miliardami Kč, tak v letech 2009 až 2012, tedy o deset let později, překonával tento schodek už 33 miliard Kč ročně. K prohlubování tohoto deficitu vedly zejména silné dovozy zeleniny, ovoce, masa a masných výrobků. V roce 2003 činila hodnota dovozu masa a masných výrobků 4 miliardy, v roce 2012 už obrovských 26 miliard Kč. Fakticky to jsou také věci, které vedou k postupnému útlumu a likvidaci živočišné výroby v České republice, která významným způsobem podporuje také zaměstnanost v našem zemědělství. Celkově se dovoz potravin za posledních několik let ztrojnásobil, z 53 miliard v roce 2000 na zhruba 145 miliard Kč v roce 2012.
Už jsme tady slyšeli z úst mých předřečnic to, jakým způsobem si vybírají potraviny naši spotřebitelé. Zda jsou preferovány, ať už jimi, nebo obchodními řetězci, značky domácí, nebo zahraniční a jakou roli při tom hraje otázka ceny.
Když se podíváme ještě jednou na dovozy potravin, je zarážející, že jsou dováženy dříve typicky české plodiny a komodity, jablka, zelenina, vepřové maso. Jsou dováženy za poměrně nízkou cenu, je otázka v jaké kvalitě, a zda ze zahraničí nedochází také k dovozům za takzvaných skrytých dotací. To samozřejmě vedlo k tomu, že v minulých letech české a moravské podniky končily s pěstováním ovoce a zeleniny, s chovem prasat, a návrat k původnímu stavu je velmi obtížný, prakticky nemožný.
Díky svému monopolnímu postavení jsou obchodní řetězce schopny si zajišťovat poměrně nadstandardní výhody. Není to jenom problém České republiky. Zájemce o tuto problematiku chci odkázat na takzvanou Zelenou knihu o nekalých praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží. Tento dokument vydala Evropská komise v roce 2013.
Samostatnou otázkou by byla také záležitost marží u obchodních řetězců. Tyto marže značně omezují v některých případech pro spotřebitele možnost výběru, protože kvalitní a specializované výrobky jsou díky takové obchodní politice pro zákazníky cenově méně dostupné, dá se říci, v některých případech možná i nevýhodné. To je samozřejmě alarmující fakt s ohledem na bohužel se snižující kupní sílu českého obyvatelstva ve srovnání s populací v Evropě, a rozhodujícím kritériem při výběru zboží minimálně pro třetinu českých spotřebitelů je pak, dámy a pánové, pouze a jenom cena.
Já jsem rád, že se do této novely dostalo povinné zveřejňování údajů o zemi původu všech nebalených potravin, údaje o výrobci, hlavní složce také v případě pultového prodeje a také to, že obchodní řetězce budou mít za zákonem stanovených okolností povinnost zveřejnit procentuální podíl dovozu potravin, aby se u každé významné komodity zákazník dozvěděl, že v takovém obchodě se prodává takové či jiné procento domácích produktů a takové či jiné procento produktů dovozových.
Také já vítám zvýšení sankcí, například maximální pokuty za nedodržení požadavku na označování potravin nebo kvalitativní parametry, kde pokuta narůstá více než trojnásobně na 10 milionů Kč. ***