(10.00 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Ten systém, který se vytvořil tím způsobem, jak jsem řekl, pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu, který tady byl schvalován velmi hekticky v roce 2007, byl špatný a Státní ústav pro kontrolu léčiv je dneska jeden z mála úřadů, v Evropě myslím je to možná druhý úřad, který má tak vysokou koncentraci pravomocí a kompetencí, to znamená, který shrnuje hodnocení léčiv, jejich kategorizaci, cenotvorbu a úhradotvorbu. A navíc se mu teď navrhuje svěřit kompetence k regulaci zdravotnických prostředků, čili objemu, který se svým rozsahem, jak říkal pan poslanec Heger, blíží 50 mld. korun. Je to prostě na zvážení, jestli je dobré, aby takový superúřad u nás vlastně měl všechny možné kompetence k veškerým dodávkám do zdravotnictví.
Bylo by dobré, kdyby pan ministr tady řekl, kolik lidí se dneska zabývá zdravotnickými prostředky na Ministerstvu zdravotnictví. Podle mých informací je to osm lidí. Když se podíváte na strukturu pracovníků Státního ústavu pro kontrolu léčiv, tak tam byl počet někdy v roce 2011 nebo na začátku roku 2012 asi 312 lidí. K dnešnímu datu by počet měl být 468. A já se ptám: Vytvořil se nejdříve potřebný počet pracovníků na SÚKLu, nebo se teď hledá kompetence a vytížení těchto pracovníků? Chtěl bych vědět, co je vlastně na začátku. Jestli je na začátku záměr, nebo je na začátku zvýšení počtu lidí a teď se hledá vytížení pro lidi.
Tady kolega se ptal, jestli nedojde k nějakému způsobu řekněme šikanování lékařů, jestli s tím lékaři souhlasí. Myslím, že dneska mnoho lékařů vám řekne: Státní ústav pro kontrolu léčiv když přijde, tak vám kontroluje všechno možné. A není to jenom o bezpečnosti. Jsou to často i formální kontroly, kdy po vás chtějí i záznamy teploty z ledničky. Takže lékař si potom vymyslí nějaký program nebo požádá firmu, aby mu zpracovala program, který potom vytvoří nějaká náhodná čísla v nějakém rozmezí, aby splnil požadavek Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Protože pokud by to ten lékař měl fyzicky kontrolovat, nebo jeho sestra, tak nebude moct léčit. A myslím si, že to je velmi vážná věc a není možné donekonečna zbytňovat státní úřady, které budou způsobovat komplikace poskytovatelům a stávat se nástrojem konkurenčního boje.
Je tady jedna velmi vážná věc. Tady v tom zákoně se navrhuje, že každých pět let se musí registrovat konkrétní zdravotnický prostředek nebo výrobce. A to je další nástroj k tomu, aby tady byla korupce, aby byla systémová korupce. Protože každý výrobce zdravotnických prostředků bude chtít být registrovaný, aby mohl dodávat, aby se mohl ohánět certifikátem, který má. A to je samozřejmě nástroj k tomu, že může existovat ovlivňování.
Ano, jsou dneska na trhu šmejdy. Včera jsem dostal informace od českých biochemiků, kteří hodnotili glukometry. Jsou tady asijské šmejdy, které špatně měří a podobně. To je v celé řadě oblastí. Ale jestliže chceme dělat zákon, tak se musí udělat pořádně a nesmí se udělat jenom kompetence pro jeden superúřad bez kontroly nad tímto úřadem.
V zákoně se navrhují etické komise. Každý poskytovatel, tedy každý lékař, každé zdravotnické zařízení by mělo mít etickou komisi. Zase další formální povinnosti!
Dále kompetence k Evropské unii. Nemyslím si, že by tyto kompetence měly být svěřeny Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, že by spíše měly zůstat na Ministerstvu zdravotnictví. A jestliže až dosud mohlo pár lidí na Ministerstvu zdravotnictví dělat určitou kategorizaci nebo regulaci zdravotnických prostředků, nevím, proč by tomu nemohlo být i nadále. Existují určité speciální zdravotnické prostředky jako prsní implantáty a podobně, tam si myslím, že dohled je na místě. Ale je celá řada zdravotnických prostředků, kde myslím, že by nemuselo docházet k tomu, že by se tím museli zabývat lidé se specializací na léčiva a podobně na Státním ústavu pro kontrolu léčiv.
Domnívám se, že tento zákon byl připraven velmi narychlo. Nedomnívám se, že je zpracován dobře, a pokud se tato vláda hlásí k transparentnosti a průhlednosti a chce šetřit finanční prostředky, tak se domnívám, že zákon by měl být připraven kvalitně, dobře, a proto navrhuji vrácení tohoto zákona k dopracování.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KDU-ČSL.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Heger a má přednost. Takže pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Dovolil bych si reagovat na pana kolegu Hovorku. Jestliže majitelé automobilů musejí chodit na technické kontroly po dvou letech, po čtyřech letech, jsou-li nové, tak potom u přístrojů, které jsou rizikové z hlediska možného poškození pacienta - jenom připomenu, kolik afér jsme za posledních 20 let slyšeli o popálení pacienta ze špatného elektrokauteru -, tak není to nic podivného. Jsem přesvědčen, že zdravotnické prostředky typu leukoplasti nebudou muset být takovýmhle způsobem recertifikovány.
Pokud jde o ustavování etických komisí, tak se to týká klinických hodnocení. A klinické hodnocení, které kontroluje účinnost a efektivitu nového léku a nového zdravotnického prostředku, je záležitost, která může ohrozit zdraví pacienta. Je to běžný režim, který je v rozvojovém světě porušován a je za to často - zdravotnictví nebo zdravotnické prostředky a léky přivážené z daleké Asie - napadán, a patří také do moderního světa.
O kompetencích SÚKLu lze samozřejmě diskutovat. SÚKL je úřad, který se zabývá těmito věcmi profesionálně. A objemy lidí, které jsou na tyto složité agendy potřeba, není vhodné mít na Ministerstvu zdravotnictví, které by mělo stanovovat hlavně pravidla, a ne vykonávat aktivně některé agendy.
Zákon nebyl připraven narychlo, zákon byl připravován dva roky. A můžeme být kritizováni spíše za to, že ještě není. A ještě si dovolím využít posledních vteřin a říci na konto připomínky -
Předseda PSP Jan Hamáček: Už žádné nemáte, pane poslanče, omlouvám se. Dvě minuty uplynuly.
Poslanec Leoš Heger: Omlouvám se. Přihlásím se ještě jednou s odpovědí na situaci České lékařské komory.
Předseda PSP Jan Hamáček: Faktická poznámka pan poslanec Plzák.
Poslanec Pavel Plzák: Děkuji za slovo. Už naposledy zareaguji na svého předřečníka. Všichni lékaři, kteří jsou tady ve Sněmovně, vědí, kam svými dotazy míříme. Nám jde o to, protože lékařská praxe nám dává signály tím směrem, kam se vydává, aby když uvedu civilní příměr, abychom za chvilku nepotřebovali technický průkaz na sekyrku a nemuseli s ní chodit každé dva roky na nějakou kontrolu. O to se jedná. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: A ještě jednou fakticky pan poslanec Heger. Prosím.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji. Vracím se ještě k dotazu ohledně České lékařské komory. Česká lékařská komora, přestože v důvodové zprávě není zmíněna, byla součástí připomínkového řízení. Může to býti doloženo lidmi, kteří ten zákon připravovali a diskutovali. Všechny jejich připomínky byly standardní cestou vypořádány vesměs kladně a žádné zásadní připomínky ze strany České lékařské komory nebyly. Že by mělo být něco jako technická kontrola běžných záležitostí, jsem říkal, že nepadá v úvahu. Ale věci, které jsou nebezpečné, ať to jsou rentgenové přístroje nebo ať to jsou přístroje, které ohrožují pacienta elektrickým proudem, tak tam prosím tato agenda potřeba je. Tak jako nikdo ji nezpochybňuje u těch již zmíněných automobilů, které jsem použil jako příklad. Děkuji. ***