(9.50 hodin)
(pokračuje Heger)
Cenotvorba spočívá v tom, že zákon přímo stanoví klasifikační tabulku o obrovském množství položek, stanoví pro jednotlivé skupiny položek základní ceny, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Zákon stanoví zároveň i indikace k tomu - případná omezení, kdy příslušný prostředek nemá být hrazen, protože není medicínsky zdůvodnitelný.
To je obrovský balík věcí, o kterém bude ještě jistě velká diskuse, přestože byl velmi pracně se zdravotními pojišťovnami i pacientskými pohledy, pohledy výrobců i dovozců konsensuálně dán dohromady, ale samozřejmě je tomu víc než rok a je to potřeba zrevidovat, takže jistě bude chvíli trvat, než se tato cenotvorba dostane do naší legislativy. Velmi bych ale prosil pana ministra, aby si tuto záležitost vzalo ministerstvo jako jeden z nejprioritnějších úkolů. Protože jestliže se podaří vyřešit tuto cenotvorbu, tak jak již byla dost kvalitně předpřipravena, máme posunutý celý problém financování zdravotnictví o další krok. Bude zbývat dopracovat potom ještě zařazování prostředků, kterým se říká zvlášť účtované materiály. To jsou ty prostředky, které se používají u některých závažných výkonů, jako třeba kloubní implantáty nebo různé dlahy, které používají ortopedi apod., a pak už bude zbývat jenom ta poslední třetina, která je ta nejpotřebnější, to je cenotvorba u seznamu výkonů, objektivní cenotvorba na úrovni úhradové vyhlášky a na úrovni tak složitých systémů, jako je platba DRG.
Já jenom znovu upozorňuji na to, že to, co bylo připraveno v tom odloženém zákonu, novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, je krok tím správným, transparentním, férovým směrem, který nám ukládá evropská legislativa, a znovu velmi žádám pana ministra, aby se v těchto pracích pokračovalo.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě než vystoupí pan poslanec Hovorka, je zde faktická poznámka paní poslankyně Soni Markové. Paní poslankyně, máte slovo a své dvě minuty. Prosím.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Já bych chtěla zareagovat jenom na svého předřečníka, který tady hovořil o té části, která byla stažena, to znamená o souvisejících zákonech. Protože on tady mluvil o tom, jako že by to byly nějaké marginálie, které nejsou moc důležité, ale já bych chtěla upozornit na to, že právě to, o čem hovořil, to znamená o těch penězích, o cenotvorbě a o úhradách, tak schválení těchto zákonů, tak jak byly navrženy, by znamenalo navýšení nákladů za zdravotnické prostředky vlastně o půl miliardy. A tím, že by tento zákon zablokoval možnost úsporných opatření ze strany pojišťovny, tak by to zvýšilo opět náklady téměř o půl miliardy. Navíc by se toto dělo ne formou zákona, jak to předpokládá Listina základních práv a svobod, ale bylo by to formou vyhlášek. Takže jenom je potřeba některé věci možná říkat tak, jak jsou, a ne jak někdo by chtěl, aby vypadaly. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Mám zde ještě další dvě faktické poznámky. První je pan poslanec Plzák, po něm s faktickou poznámkou pan poslanec Heger. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Plzák: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl také zareagovat na vystoupení exministra pana doc. Hegera. V jeho vystoupení zaznělo, že celý návrh zákona byl konzultován s pacientskými organizacemi, s výrobci, s dovozci, se zdravotními pojišťovnami. Já jsem přeslechl, jestli byl také konzultován s lékaři. A mě by zajímalo, jestli byl tento návrh konzultován s lékařskou komorou, případně jaké bylo vyjádření lékařské komory. Protože tento návrh zákona může klást velké byrokratické podmínky pro zdravotnická zařízení a soukromé lékaře a mě by zajímalo, jak se k tomu lékařská komora staví. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Další faktická poznámka - pan poslanec Heger.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. K tomu druhému - ten zákon byl velmi široce konzultován se všemi odbornými lékařskými společnostmi a bylo dosaženo konsensu na velmi kvalitní úrovni.
Pokud jde o poznámku paní poslankyně Markové, tak tam musím říci, že naopak tento návrh posunuje situaci v cenotvorbě na úroveň zákona a jasně transparentních rozhodnutí, proti kterým bude odvolání, do kterých kategorií budou zdravotní prostředky zařazovány, případně rozhodování SÚKLu ve stejném režimu, zda budou klasifikovány jako zdravotnické prostředky, nebo nebudou. Naopak musím říct, že současný stav je tak špatný, že není ani to rozhodování na úrovni nějakých rozumných domluvených algoritmů, neřkuli vyhlášek. A připomenu jenom ze začátku loňského roku - v lednu 2013 řešilo Ministerstvo zdravotnictví malou aféru ovlivňující velmi nepříjemně pacienty s kolostomiemi a dalšími potřebnými pacienty pro stomické pomůcky, protože komise na VZP, která se dnes klasifikací zařazování do katalogů a oceňováním zdravotnických prostředků zabývá, postupovala velmi voluntaristicky a k překvapení zdravotnické i pacientské veřejnosti se na jednou objevil návrh, který byl neúnosný a musel být časem změněn. Všechny takovéhle epizody by byly do budoucna tím novým zákonem upravujícím cenotvorbu změněny. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Ještě jedna faktická poznámka, opět pan poslanec Plzák.
Poslanec Pavel Plzák: Já se omlouvám, možná jsem byl přeslechnut. Mě nezajímaly názory odborných společností. Co se týče právní relevance, odborné společnosti jsou něco jako zájmové kluby. To je v podstatě něco jako filatelisté atd. Mě zajímá názor lékařské komory.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Žádnou další faktickou poznámku nemám, takže s řádným vystoupením pan poslanec Hovorka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a vážení kolegové, já mohu souhlasit s panem ministrem a s předřečníky v tom, že je třeba zdravotnické prostředky nějakým způsobem regulovat. To je pravda. Ale způsob, jakým se to navrhuje, s tím se nemohu ztotožnit. Já bych udělal takovou malou exkurzi do historie, protože Státní ústav pro kontrolu léčiv, kterému se navrhuje svěřit regulace zdravotnických prostředků a cenotvorba, ten do roku 2007 se zabýval vlastně kontrolou bezpečnosti léčiv, uváděním léčiva na trh. Pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu k vládnímu návrhu zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů se najednou do návrhu zákona dostala kompetence ke stanovování cen a úhrad léčiv. Ty cenové kompetence do té doby byly na Ministerstvu financí a úhrada, čili to, kolik bude pojišťovna hradit z ceny jednotlivého léku, ta se dělala v kategorizační komisi. Protože existoval nález Ústavního soudu na základě podnětu skupiny senátorů, bylo nutné tento stav změnit, protože zejména výrobci léčiv z Mezinárodní asociace farmaceutických firem protestovali proti tomu, že ten systém je netransparentní. Čili Ústavní soud rozhodl v té době, že systém se musí změnit, musí být průhledný a firmy musí mít možnost nějakým způsobem se odvolat proti rozhodnutí. ***