(20.30 hodin)
Ministr kultury ČR Daniel Herman Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já usem byl donedávna členem mandátového a imunitního výboru. Měl jsem možnost se podrobně seznámit s celým případem a se všemi okolnostmi. Nechci tady opakovat argumenty, které zde zazněly několikrát, a myslím, že byly velmi dobře předloženy.
Rozhodně nemůžeme suplovat rozhodnutí nezávislého soudu, ale máme zcela specifickou možnost rozhodovat se na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí. A právě na tomto základě chci říci, tak jak už zde zaznělo z úst pana předsedy našeho klubu, že já budu hlasovat proti vydání pana docenta.
Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Jaroslav Lobkowicz. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Jaroslav Lobkowicz: Dobrý večer, vážené dámy, vážení pánové. V listopadu jsme zde všichni slíbili a přísahali, že budeme vždy jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Dnes zde vystoupila jedna dáma a řekla, že by jednala jinak, ale že její strana si to nepřeje, proto bude hlasovat pro. Je to podle nejlepšího vědomí a svědomí? To je jenom otázka.
Děkuji. Přemýšlíme o tom. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Nyní s právem přednosti se přihlásil zpravodaj pan poslanec Polčák s řádnou přihláškou. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji. Já již nebudu vystupovat potom v závěrečném slovu, pouze aby bylo možno reagovat na to, co zde řeknu, tak si dovolím ještě vystoupit opakovaně v této rozpravě.
Velmi krátce. Já se skutečně musím zeptat, co se stane, když pan docent Svoboda nebude vydán. Protože to není žádné poskytnutí doživotní imunity, jak ta úprava byla předtím. Já si myslím, že se v zásadě stane pouze to, že ta obviněná skupina docílí toho, že u soudu bude zproštěna viny a pan docent Svoboda prostě tohoto řízení bude ušetřen.
Já chci říci, že jsem byl docela horlivý zastánce zrušení imunity. My jsme dokonce na to organizovali petici ve Zlínském kraji, já jsem sbíral podpisy občanů. Ale poté, když se člověk uvnitř toho orgánu seznámí s různými možnostmi, jak některé kauzy byly vyvolány, tak musí tedy změnit názor, a já se k tomu tedy takto veřejně hlásím.
Chci říci, že můj názor se změnil u jiné kauzy, u kauzy bývalého poslance Otto Chaloupky. Ten byl obviněn, byl touto Sněmovnou vydán, já jsem pro jeho vydání nehlasoval - tím nechci jakkoli přidávat na vážnosti, že už jsem tehdy předpokládal, že bude zproštěn, ale on si prošel žumpou. On prostě musel čelit obvinění, byl všude citován jako ten stíhaný poslanec. Samozřejmě, potom to zproštění, nevím, do jaké míry bylo satisfakcí, ale všichni, kdo znají to pozadí, vědí, že nebýt toho, že byl poslancem, tak ta kauza nikdy nevznikla.
Chci říci a do jisté míry položit dvě otázky. Nebudu ani na ně hledat žádnou odpověď. Skutečně si klaďme otázku, co je tedy tou suverenitou parlamentu, když tedy má rozhodovat o vydání svého člena. Já bych na to chtěl znát názor svých kolegů, ale nikoliv v této diskusi, pokud to nebude nezbytně nutné.
Za druhé chci říci, kde se vyvinul institut imunity. Možná, kolegové, víte - přece jen si dovolím říci, že tento institut vznikl v Anglii, když poslanci cestovali na jednání parlamentu, aby na ně nemohl takzvaně král, jinými slovy, aby byl dán průchod poslancům pro jednání parlamentu, kteří do jisté míry samozřejmě už tehdy kontrolovali svého krále. V takovéto kolébce demokracie vznikl institut, který my považujeme za úplně nedemokratický.
Je to asi trochu zvláštní, ale my jsme i v minulém období byli zrovna ve Velké Británii s ústavněprávním výborem, kde jsme byli přítomni školení nebo semináře právě o tom, kdy se uplatňuje imunita v Anglii dnes. A já nechci říkat se stoprocentní jistotou, ale jsem přesvědčen, že tento případ pana docenta Svobody by nebyl důvodem ani pro anglický parlament, aby takovéhoto svého kolegu vydal.
Závěrem chci pouze říci jednu otázku, už možná poslední. Já jsem zpravodaj v této věci. Strávil jsem nad tou kauzou desítky hodin, ale pokud tedy bude uplatňováno pouze hledisko jakéhosi řekněme volebního programu v té záležitosti, kterou někteří kolegové zde prezentovali, tak bych prosil, aby propříště zpravodaje v této věci dělali kolegové z hnutí ANO, a to nemyslím nikterak ironicky. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Teď tu mám tři řádné přihlášky. Nejprve se s řádnou přihláškou přihlásil pan poslanec Jan Bartošek. Prosím, pane poslanče.
Poprosím kolegy na levici o klid.
Poslanec Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkný večer. Myslím si, že řešíme kauzu, která byla až ex post - Opencard. Je potřeba si připomenout, že na začátku tohoto průšvihového projektu jsou dvě jména a ta nesouvisí s panem docentem Svobodou. Je to pan náměstek Blažek a bývalý primátor Bém. Jen tak abychom si připomněli - s kým že si pan primátor Bém telefonoval a ví o tom celý národ? Je to pan Janoušek? Říkám to dobře? A přestože policie o tom ví, tak v tento moment - jestli mám dobré informace - nekoná. A přesto mi připadá tato záležitost samotného začátku Opencard mnohem důležitější a podstatnější k vyšetření než to, co řešíme teď.
Z mého pohledu není dobré vydat docenta Svobodu - a budu hlasovat proti jeho vydání -, protože z informací, které mám, se jednalo o velmi důležité manažerské rozhodnutí k eliminaci mnohem horších ekonomických ztrát a současně ochránění statisíců uživatelů Opencard. Můžete si o tom myslet cokoli, každopádně ten zakopaný pes a problém leží u náměstka Blažka a Béma, a nikoliv v tom rozhodnutí, které muselo následovat k ošetření investic města. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Další řádně přihlášený je pan poslanec Ivan Gabal. Připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, já budu velmi stručný. Nechtěl jsem vystupovat, ale protože se tady hrnou emoce a zapomíná se na fakta, tak jich připomenu jenom pár.
V prosinci 2009 podala zastupitelka pražského zastupitelstva Ryšlinková žalobu na podkladě auditu společnosti A.T. KEARNEY, který jasně indikoval přinejmenším pět kategorií trestných činů, z toho jeden byl organizovaný podvod. Podala to na ÚOKFK. Rozběhlo se vyšetřování a v následujícím roce postupně odpadávali policisté, kteří to vyšetřovali, a nedařilo se, až odpadli skoro všichni. Posléze dokonce byl obviněn i člověk, který poskytl policii informace v pozici utajeného svědka, a ty informace k ničemu nebyly. V roce 2013 policie všech těch pět skutků odložila. Znovu říkám, na podkladě auditu A.T. KEARNEY, z něhož to bylo jasné, a šlo jenom o to - nikoliv prokázat trestný čin a najít jeho původce. Myslím si, že kdyby tehdy se ty trestné činy vyšetřily, tak bychom dnes neměli co řešit. Řešíme důsledky tehdejší nečinnosti.
To znamená, otázka, do jaké míry může, nebo nemůže rozhodovat soud správně, když řeší důsledky nečinnosti, je pro mne důvodem toho, proč nebudu chtít kolegu Svobodu vydat. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další řádnou přihláškou pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já jsem se v podstatě přihlásil v reakci na pana kolegu Komárka, kterého si jinak velmi vážím, protože mám pocit, že se tady něčemu nerozumí. Imunita přece není žádné osobní privilegium tohoto sboru. To není žádné osobní privilegium nikoho z nás. To je ochrana těch voličů, kteří nás sem zvolili, aby tito voliči byli zastupováni. Pan docent Svoboda měl v Praze cca 15 tisíc preferenčních hlasů. A všechny tyto hlasy, říkáme, že nějakým rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení mohou být zahozeny. ***