(20.40 hodin)
(pokračuje Benda)
Naše rozhodování - a bylo to mnohokrát v minulosti, zažili jsme tu příběh pana kolegy Humla, kterého tato Sněmovna přes jeho žádost nevydala, druhého obviněného z té kauzy po dvou letech naprosto v plném rozsahu zprostili viny, nikdo se samozřejmě panu kolegu Humlovi neomluvil, ale nikdo v jeho trestním stíhání nepokračuje, protože se pochopilo, že to je úplná pitomost. A jestli dneska rozhodneme, že vydáváme dotyčného poslance, tak říkáme, že kdykoliv může být vzat do vazby, že kdykoliv může přijít orgán činný v trestním řízení a vyzvat ho tu na podání vysvětlení, tu předvolat k soudu, a třeba v té chvíli budeme ve Sněmovně rozhodovat něco důležitého, kde hlas může chybět. Proto je přece naše úvaha, jestli hlasy, kterými jsme daného poslance zvolili, mají být chráněny. Není to vůbec žádná ochrana daného poslance, někoho z nás, je to ochrana voličů, kteří ho sem za sebe poslali a kteří chtějí, aby je tady zastupoval. V okamžiku, kdy tuto ochranu sebereme - proto ta imunita v Poslanecké sněmovně.
Druhá věc. Paní profesorka Válková, dnes ministryně spravedlnosti, řekla: "Nemáme nahrazovat soud." Ano, nemáme nahrazovat soud, proto se v minulém volebním období změnila Ústava a řeklo se: "Pokud Sněmovna odmítne vydat, je trestní stíhání vyloučeno po dobu konání mandátu." Pak je samozřejmě možné, aby poslanec byl nadále trestně stíhán. Já jsem naštěstí už nemusel být členem mandátového a imunitního výboru a nemusel jsem ten děsivý spis Policie ČR číst, četl jsem jen to obvinění, dokážu si tak představit, co bych se v něm dočetl. Jestli se tu většina auditoria domnívá, že to je nesmyslné, a já myslím, že se to tak domnívá, a domnívají se to i zastánci imunity, pak je přece správné a férové říct: "Nenecháme 15 tisíc hlasů voličů tady obtěžovat jenom proto, abychom si potvrdili nějaké své, nevím jestli stanovisko nebo zásadu, když víme, že to všechno skončí do ztracena." Jestli jsou členové rady vinni, pak nepochybně budou v následujících letech uznáni vinnými a pak nepochybně za tři roky může být pan docent Svoboda stíhán. Jestli se ukáže, že vinni nejsou, což se podle mého nejhlubšího názoru ukáže, pak překvapivě za tři roky žádné trestní stíhání nepoběží.
A poslední věta. Pan kolega Komárek řekl: "Vytvořit podmínky, aby se to nestalo nikomu." Teď tady za mnou sedí sedmnáct ctihodných mužů a žen, kteří právě na sebe převzali před asi pěti dny zodpovědnost za to, že až jeden z nich přinese do vlády materiál, který se po měsíci, po pěti letech znelíbí někomu z policejních orgánů, a ten řekne, že ten materiál měl vypadat jinak, mám tu nový posudek, tak všichni z nich budou postaveni možná na základě zločinného spolčení také před soud. Jestli máme pocit, že toto je špatně, že to obviňování celých zastupitelstev, celých rad za věci připravené úřady, ve kterých není zbla pochybnosti o tom, že tam někdo z obviněných udělal něco špatného, jestli máme pocit, že to je špatně a že tomu chceme bránit do budoucna, a možná je naše chyba, že jsme tomu nedokázali zabránit v minulosti, tak mám pocit, že nejlepší signál, který můžeme vyslat, že řekneme v tuto chvíli: nevydáváme, protože to je věc, kterou se my všichni chceme zabývat, protože ji pokládáme za špatnou a devastující pro tuto zemi.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendovi. Posledním přihlášeným do všeobecné rozpravy je pan poslanec František Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vzhledem ke svému zdravotnímu hendikepu jsem nechtěl vystupovat, nicméně přece jen k té diskusi. Jednak tu vidím jakýsi rozpor mezi tím, že noví poslanci mají jasno v tom, že pan docent Svoboda není vinný, ale zároveň budou hlasovat pro vydání, tzn. říkáte, že neděláte politiku, ale vlastně tu předvádíte, že jste nalajnovaní partajní linií. Nicméně o tom jsem mluvit nechtěl.
Chci říci, že jsem přesvědčen o tom, že žádný z městské rady, který hlasoval, vinen není. V minulém období, a je mi líto, že paní ministryně zřejmě buď o tom nechtěla mluvit, nebo si ještě neuvědomuje dosah toho, co se v této zemi děje. Pro ilustraci, když tak bych poprosil, aby mě doplnili kolegové, kteří u toho byli...
Měli jsme ke konci minulého volebního období, které skončilo dříve, výjezdní zasedání kontrolního výboru. Možná si vzpomínáte, bylo to i v médiích, kauzu pozemky pod sportovním areálem Sparty. Tehdy vysoký úředník zastupující stát ve věcech majetkových nám vykládal příběh, že vlastně tam ta dáma byla nepravomocně, nevím, jak dneska situace aktuální, odsouzena, tehdy vysoká úřednice Ministerstva financí, za to, že prodala pozemky levně. V rámci soudního řízení bylo zpracováno, myslím, že asi osm znaleckých posudků, ani jeden ze znaleckých posudků se neshodl na ceně. Všechny posudky byly s kulatým razítkem, tzn. od soudních znalců, kteří mají na to oprávnění. Stát by měl svým způsobem ručit za to, že když tito lidé něco podepíší, tak že to tak má být a minimálně že někdo se má podle toho chovat, natož političtí činitelé. Skončilo to tak, že soudkyně v první instanci vzala nejvyšší posudek, od toho odečetla cenu, za kterou to ředitelka podepsala, že se to prodá, a rozdíl byl vyhlášen, že tím způsobila státu škodu, a za tu částku byla odsouzena. Myslím, že tam padaly částky, že nejnižší posudek byl asi 35 milionů a nejvyšší v řádu nějak 150 nebo možná ještě více.
Myslím, že jsme se dostali do toho, že v této zemi nelze předjímat právní rozhodnutí, sílu zákonů. Já se domnívám, že dnes tu nebudeme hlasovat jen o konkrétním člověku, i když já vždy za těmi rozhodnutími vidím konkrétního člověka, ale i o tom, zda vyšleme signál, že s tou situací, s tou nejednoznačností, co se děje, nejsme spokojeni. Myslím si, že za velkou úvahu stojí to, co tu navrhoval zatím ne formou nějakého usnesení předseda našeho klubu Miroslav Kalousek - zřídit vyšetřovací komisi. Ona by na tom totiž demonstrovala nejen tento konkrétní případ, ale možná by to byla modelová situace, které zákony je třeba změnit, které zákony je třeba upravovat.
Velké téma je zákon o zadávání veřejných zakázek. Já jsem si odnesl z vystoupení vašeho pana předsedy Babiše teď v neděli v televizi jedno. On říkal: Není možné, aby dodavatelé pro veřejný sektor - on to řekl trochu jinak - se báli. Dnes je např. v tomto sektoru obrovský strach. Domníváte se, že do této země přivábíte investory, kde se někdo rozhodne, že to zkusí a že prostě napíše nějaké obvinění, protože ono se to samozřejmě netýká jen veřejného sektoru, to je jen jeden z výseků, ale ono se to týká celé společnosti. Myslíte si, že sem půjde někdo investovat? Do země, kde začínají být vážné obavy? A nezní to jen ode mne, jsou předčasně zahajovány trestní úkony, trestní stíhání. Slyšel jsem, a je to taková velice už dnes populární aféra paní Nagyové, když státní zástupce říkal: Potřebujeme tak dva měsíce na to, abychom vám předložili jasná, zničující, šokující fakta. Pak se mluvilo o září, pak do konce roku, dnes máme začátek února následujícího roku - a pořád ještě tu síť těch mafiánů, ta zásadní fakta a tak nikde nevidím. Přitom to byla kauza, která položila vládu. Této země.***