(20.10 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Proto to vnímám jako útok na politiky a politické rozhodnutí. Nepřál bych to nikomu z nás, aby za rozhodování v dobré víře byl stíhán, protože opravdu v profesi politika to limituje. Navíc, jak jsem zmínil nějaký minulý případ, i časové hledisko je velmi důležité. Takže bohužel nemohu souhlasit. Pro mě je to poměrně, ať se kolegyně a kolegové nezlobí, alibistické vyjádření: ať to posoudí soud, my to nemáme posuzovat. My máme posuzovat, zda případ má, či nemá politické souvislosti. Já tvrdím, že pokud je někdo obžalován za to, jak hlasoval v souladu s doporučením expertních odborů a útvarů, že to má politické pozadí.
Pokud vážně myslíme, že otázku samosprávy převedeme pouze na ekonomický efekt a budeme každé rozhodnutí samospráv posuzovat, zda ekonomicky pomohlo, či nepomohlo obci, tak si myslím, že jsou ohroženy tisíce či desetitisíce zastupitelů, protože reálně pouze z ekonomického pohledu města a obce přišly o desítky miliard korun českých v okamžiku, kdy privatizovaly bytový fond. Takřka žádné město či obec neprivatizovaly bytový fond podle tržních hledisek a neprodávaly domy a byty za tržní ceny. Já to nekritizuji. Já si myslím, že každé zastupitelstvo má plné právo se rozhodnout, jak se v jejich městě či obci bude privatizovat. Jenom říkám, že pokud na to uplatníme tenhle jednoduchý ekonomický pohled, tak městu stoprocentně vznikla ekonomická škoda. Stejně tak jsou to případy, a kolegové to tady zmínili, o tom, kdy za nápadně nevýhodných, za nápadně netržních podmínek pronajímáte školní tělocvičny, hřiště, ať už tělovýchovným jednotám, jiným neziskovým organizacím. Ale o tom je přece politika. O tom je přece správa věcí veřejných. S tím lidé kandidují do svých zastupitelstev nebo sem, nabízejí nějaký program, nabízejí, co budou prosazovat, a podle toho taky hlasují a rozhodují.
Já bych byl rád, abychom ten případ posuzovali nejenom pohledem, že se jedná o Prahu a pana docenta Svobodu. Já ho posuzuji taky jako obranu komunálních politiků, aby věděli, že se jich případně může někdo zastat. A může to být i vstup do debaty o tom, jestli nebudeme měnit nějaké zákony. Tak dalece to teď nechci předjímat a slibovat, protože myslím, že to chce podrobnou, klidnou, věcnou debatu.
To je hlavní důvod, proč budu hlasovat proti. Aby se lidé, kteří chtějí kandidovat v komunální politice, nemuseli obávat, že budou posléze za svá rozhodnutí, která učinili, ať už dobře, nebo špatně, ale v dobré víře v souladu s odbornými doporučeními, kriminalizováni, obžalováni a pak případně možná osvobozeni u soudu. Všimněme si, i kolegové to tady říkali, a já po tom nevolám: my víme, kdo byl obžalován, my víme, kdo byl osvobozen. A co víme o těch lidech, kteří ty obžaloby podali a u soudu neuspěli? Jsou to pořád ti samí, nebo pokaždé jiní? Nesli nějakou odpovědnost za to, že těm lidem vědomě nebo nevědomě, ale svou profesní chybou, když byli osvobozeni, způsobili, že jim ztížili rodinný život, profesní život a kariéru?
Souhlasím s panem zpravodajem, že to je obrovský zásah státu do práv jednotlivce. A podle mě dneska můžeme svým hlasováním svým kolegům, kteří sedí v obecních nebo v krajských zastupitelstvech říct: pokud rozhodujete čestně podle svého vlastního uvážení, tak se možná spletete, každý člověk dělá chyby, ale my nedovolíme, abyste byli za toto své rozhodnutí kriminalizováni. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Stanjurovi. Teď tady máme tři faktické poznámky. S první faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Matěj Fichtner. Prosím, pane poslanče, máte slovo, své dvě minuty.
Poslanec Matěj Fichtner: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, opět pouze v rychlosti. Pan předseda Stanjura zde říkal, že se chce zastat komunálních politiků. Já si myslím, že propast mezi posuzováním trestní odpovědnosti komunálních politiků a těch, kteří požívají výsad a imunit, se tímto ještě prohloubí. Protože vedle pana docenta Svobody je tam dalších tuším deset lidí, možná víc, kteří jsou obviněni, a k těm se bude přistupovat jinak.
Pouze dvě rychlá upřesnění. Pan předseda Stanjura se ptal, zdali je znám případ, kdy byl nějaký politik jaksi obviněn a následně soud konstatoval, že jeho jednání bylo v pořádku a že v podstatě je očištěn. Ten případ je opravdu znám. Je to případ dnešní ministryně paní Věry Jourová, která se očistila u soudu. Pokud jde o to, pan předseda Stanjura se ještě možná řečnicky, to já nevím, ptal, zdali je známo něco o těch, kteří jednotlivá obvinění konkrétních politiků způsobili a co o nich víme. Víme minimálně o panu tehdy plukovníkovi Kubicemu, že se později stal ministrem za ODS. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou paní ministryně Věra Jourová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně pro místní rozvoj ČR Věra Jourová Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem byla tak trošku povytažena ze židle, abych k tomu něco řekla, a teď dokonce jmenovaná svým kolegou.
Já jsem velmi poslouchala pana docenta Svobodu, když mluvil o těch kořenech, co se mu stalo a jak on to vnímá. Kdybych sama neměla ten autentický zážitek, tak bych to možná brala s rezervou, ale já si pamatuji velmi dobře slova, kdy za mnou přišel někdo, kdo mi říkal: Dejte si pozor s tímhle rozhodnutím, vy ještě nevíte, co se vám může stát. A za deset minut jsem seděla na Ruzyni a hodně mi tato slova zněla v uších a pak mi zněla ještě několik let a dodneška se při tom otřásám. V mém případě to nebylo očištění u soudu. Moje věc nikdy k soudu nešla, protože tam prostě nebyl sebemenší důkaz. To bylo absolutně vycucané z prstu. A když byla obviněna paní Parkanová, tak jsem slyšela pana Kalouska, jak z tohoto místa hřímal, že si to někde vypije, že bude někdo volán k zodpovědnosti. A já z tohoto místa dnes říkám: Nikdo si to nevypije, protože státní zástupce, který dá právní názor do obžaloby, že je někdo členem gangu zločinného spolčení, což mimochodem byl i můj případ, a že jednal s úmyslem a že je to zločin, tak nebude nikdy volán k odpovědnosti, aby byl potrestán za to, že někomu zničil život, kariéru, rodinu, zdraví a tak dále.
Já jsem čekala trpělivě na skončení svého trestního stíhání, abych mohla tu věc otočit a volat k odpovědnosti někoho, kdo byl buďto s prominutím profesionální patlák, že to špatně posoudil, navíc tam nebyly žádné důkazy, anebo to prostě udělal z úmyslu, anebo, že byl podplacen. Já jsem se tohle nikdy nedozvěděla, protože na to v našem právním řádu není institut, který by toto zajistil.
Takže je to v našich rukách. Vždycky teprve, když se něco stane někomu z nás a je tady debata o imunitě, tak se tady bavíme o tom, jak funguje naše justice. Tato věc se přitom týká desítek dalších lidí. (Předsedající upozorňuje na čas.) Zrovna komunálních politiků.
Já už jsem překročila čas. Velmi se třesu, mám morální dilema. Budu hlasovat pro vydání pana docenta Svobody, protože hnutí ANO říká jasně, že nesouhlasí s institutem imunity. Kdybychom to takto jasně neříkali, asi bych tu ruku pro to nezvedla. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní ministryni. S další faktickou poznámkou pan ministr Martin Stropnický. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr obrany ČR Martin Stropnický Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, ač je hodina pokročilá a tak hojná účast nebývá úplně běžným zvykem, snad se asi jedná o téma, které by se mohlo týkat mnohých z nás. Já bych řekl, že příběh pana kolegy Svobody je svým způsobem emblematický. Pan docent se rozhodl ve zralém věku a po úspěšné, téměř řeklo by se brilantní kariéře vstoupit do politiky. Nepochybuji ani vteřinu o tom, že do ní vstupoval s čistými úmysly a s občanským pocitem jakési odpovědnosti. Pak se snažil toto své krédo nějakým způsobem konkrétně naplnit a materializovat. Potom začal dostávat různé výhrůžky a dostal jakousi lekci z toho, jak se u nás politika odehrává. ***