(14.40 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Existují oprávněné obavy, že zveřejněním veškerých smluvních vztahů budou tyto společnosti znevýhodněny oproti konkurentům. To může vést v případě obcí například až k likvidaci některých městských firem. Na Slovensku po novelizaci uložili tuto povinnost jen státem či samosprávou výlučně kontrolovaným podnikům, a to po novelizaci zákona v roce 2011, a poslanecký návrh tuto povinnost ukládá všem podnikům s majoritní účastí státu či samosprávy.
Další věc, kterou mám na srdci - praktické fungování registru musí upravit nařízení vlády. To zde v tomto návrhu není přímo dáno termínově, ale myslím, že by to mělo jít současně s tímto zákonem.
Chybí přesné vyčíslení nákladů, které si zveřejňování smluv vyžádá na radnicích. Máme sice v důvodové zprávě příklady některých obcí a měst, ale je to tak orientačně a myslím si, že hlavně bude ještě velký finanční dopad přímo do státního rozpočtu. Starostové mají oprávněné obavy z nárůstu administrativy a zejména u menších obcí, to jsou právě ti, se kterými také mluvívám, protože na Vysočině, odkud pocházím, je hodně malých obcí. Já tady rozhodně toto musím vyslovit. Musíme se věnovat tomu, jak s tím nakládat, protože vím, že v důvodové zprávě je sice napsáno, že každý starosta na malé obci má počítač, má skener, má vybavení, takže to není vůbec pravda, ale sama vím, když je navštěvuji, že tomu tak úplně není, že by tam probíhala obsluha těchto zařízení. Není tomu tak. Ten malý starosta, malý v uvozovkách, nebo starostka, musí také zajistit, aby nedošlo ke zveřejnění citlivých osobních údajů nebo obchodního tajemství. V případě chyby se vystavuje riziku, že zaplatí sankci Úřadu pro ochranu osobních údajů. Vím, že na větších radnicích, trojkových, dvojkových, není problém, tam je většinou právník a toto všechno je vyřešeno, ale pro menší obce je to opravdu velký problém.
Už se blížím ke konci. Jak se bude postupovat v případě, kdy bude nutné zveřejněnou smlouvu měnit či opravit, například včetně nějakých dodatků? Jak zákon vyloučí, že k těmto změnám nebude docházet účelově, tedy přesně proti smyslu předkládaného zákona? Jak se budou řešit situace, kdy nedopatřením nebude smlouva zveřejněna kompletní, například tam nebudou přílohy? Jaká tam jsou pak rizika a případné sankce a bude se na takovou smlouvu vztahovat stejná sankce neplatnosti jako u úplného nezveřejnění? Budou zveřejňovány například i nájemní smlouvy na byty?
Mám ještě několik dalších poznámek, ale já se už opravdu budu blížit ke konci, protože si myslím, že máme před sebou možnost postoupení do druhého čtení, které na jedné straně opravdu podporuji, ale jsou zde otázky a já vidím jako řešení - protože i nyní pracuji ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj - a hlásím se k tomu, že bude velmi dobře udělat pracovní seminář pro poslance za účasti právníků, abychom si některá stanoviska a některé detaily mohli vyjasnit a abychom došli ke konečné shodě.
Mohu říci, že na závěr doporučuji postoupit návrh do druhého čtení, ale opravdu mám výtky, které jsem jmenovala. Je potřeba se tomu věnovat, protože je tady mnoho institucí a malých starostek a starostů, na které to dopadá, a je potřeba včas zabránit tomu, aby došlo k tomu, že už nikdo nebude na malých obcích chtít dělat starosty.
Děkuji vám moc za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Slova se ujme paní poslankyně Jana Černochová. Připraví se pan kolega Antonín Seďa. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já volně navážu na to, co tady říkala moje kolegyně Jana Fischerová, která byla starostkou přibližně ve stejně velkém městě, v jakém jsem uvnitř hlavního města Prahy, v městské části Praha 2, starostkou já, takže i já mám samozřejmě celou řadu připomínek k návrhu zákona o registru smluv.
O účinnosti smlouvy, která je vázána na její uveřejňování a neplatnost smlouvy při neuveřejnění už tady byla řeč. Já bych možná jenom ještě zmínila to, že skutečně může dojít ke zneplatnění smlouvy v případě, že při uveřejnění smlouvy dojde k neúmyslnému nesplnění některých obsahových nebo čistě formálních náležitostí. Může tak dojít k negativnímu jevu, kterým je řetězení absolutních neplatností smluv, což popírá princip právní jistoty a ochranu dobré víry třetích osob. Ustanovení o neplatnosti smlouvy umožňuje také situaci, kdy jedna strana úmyslně uveřejní smlouvu skrytě nesprávným způsobem, druhá strana nicméně smlouvu dodržuje a v dobré víře poskytuje plnění. Teprve později zjistí, že smlouva není kvůli nesprávnému uveřejnění účinná, čímž jí samozřejmě vznikne ekonomická škoda.
Myslím si, že si všichni vzpomeneme i na debatu z konce roku 2013, kdy jsme diskutovali rozsáhlou novelu, kodifikaci, občanského zákoníku a víme, že nové pojetí soukromého práva, právě kodifikované v novém občanském zákoníku, se odklání od institutu absolutní neplatnosti právního úkonu. Navrhované vázání vzniku smlouvy na její uveřejnění jde zcela proti novým tendencím v právu soukromém.
Zákon, tak jak je navržený, vnáší další nejistotu do platnosti již podepsaných smluv. Vzpomeňme si na poměrně aktuální a stále mediální prostor zaplňující spor Magistrátu hlavního města Prahy s Metrostavem o dostavbu tunelu Blanka. Podobných případů by se zavedením registru smluv mohlo objevit více. Kvůli drobným formálním nedostatkům může nastat, že špatně uveřejněné smlouvy pozbudou platnosti.
Nesystémově určený okruh povinných osob také zde byl zmiňován. Já bych možná připomněla - o zdravotních pojišťovnách už mluvila kolegyně - příspěvkové organizace, které jsou zřízeny zákonem. Na ty se to vztahuje, ale existují, a víme to všichni, i příspěvkové organizace, které zákonem zřízeny nejsou, nicméně hospodaří s příspěvkem ze státního rozpočtu a jejich zvýšená kontrola je tudíž, asi se shodneme, namístě. Jenom v resortu kultury je to zhruba nějakých 27 příspěvkových organizací.
O rozporu návrhu zákona se zákonem o ochraně osobních údajů už tady také byla řeč.
Ke zveřejňování smluv - to tady možná ještě nezaznělo - bych chtěla apelovat na všechny kolegyně a kolegy, kterým není lhostejné, jaké podnikatelské prostředí tady tato Sněmovna a jaké normy tato Sněmovna bude vytvářet, protože je tady i celá řada lidí, kteří z podnikatelského prostředí pocházejí. Moje připomínka je, že informace z uveřejněných smluv přece mohou být využity i k řadě nekalých praktik. V nejkrajnější variantě může například dojít k úmyslnému blokování dodavatelů povinné osoby, kdy její konkurence vykoupí potřebnou výrobní kapacitu dodavatele. Mohu uvést za všechny národní podnik Budvar. Všichni určitě máme kladný vztah k českým podnikům. Národní podnik Budvar působí na mimořádně rozvinutém domácím i zahraničním konkurenčním trhu - nechceme mu rozhodně škodit - a podle návrhu zákona by byl nucen uveřejnit veškeré smlouvy, tedy i smlouvy na dodávky piva do restaurací, smlouvy se zahraničními odběrateli, a to by samozřejmě mohlo narušit dodavatelsko-odběratelské vztahy a zhoršit tak jeho konkurenceschopnost. Myslím si, že o to nestojíme.
Vysoký objem zveřejněných informací může bohužel paradoxně vést též k nižší efektivitě veřejné kontroly. Zahltíme naše úřední desky - teď mluvím jako starostka - různými informacemi a ani nevíme, do jaké míry ty informace budou přehledné, jak bude fungovat software, který bude vlastně umožňovat zájemcům, kteří si ty smlouvy budou chtít prohlédnout, aby tak mohli činit snadno a nemuseli se z nich stát na půl roku ajťáci, kteří se budou velmi složitým způsobem tento software učit ovládat. Stejně to platí samozřejmě i pro ty, kteří budou ta data pořizovat, nejenom pro ty, kteří je budou využívat. ***