(20.40 hodin)
(pokračuje Heger)
A co se potom odehrálo? Ministra naprosto zneuctili odboráři, Česká lékařská komora a několik profesních sdružení lékařů, kteří pod vidinou lepších časů a slibů nastupující levice začali tušit nové období hojnosti. Kdo by v takovéto atmosféře slibující peníze místo náročných kroků zvyšujících efektivitu nenatáhl ruce? Výsledkem je, že tzv. havarijních požadavků, a v tom se shoduji s předřečníky, je dnes za několik desítek miliard. Tvrdé požadavky zdravotníků při tvorbě finančních plánů nejsou žádné novum a ministři zdravotnictví se s nimi setkávali opakovaně. Současné absurdní požadavky nám však dobře připomínají jednu ze základních příčin věčných problémů s našimi zdravotnickými financemi. Požadavkům bývalo vyhověno, aniž se hlasitě řeklo, že je třeba poskytovat jen tolik péče, na kolik máme, tak peníze přitékaly, mizely a krize se záhy opakovala.
Jak ukázala nová úhradová vyhláška pro rok 2014, ministr Holcát by byl schopen tlakům na hrozící eskalaci nákladů odolat, ale stávající vláda v demisi končí, ministr zdravotnictví odejde a máme před sebou dobu, kdy bude zdravotnictví řízeno novou koalicí. Koalicí, kterou bude mít ČSSD jako vítěz voleb možnost výrazně ovlivňovat tak, jak to dlouhodobě v minulosti i ve svém volebním programu slibovala. Nad rámec nálezu Ústavního soudu kompletně zruší regulační poplatky i nadstandardy a připraví bez mrknutí oka rozpočet zdravotnictví o 5 milionů (miliard?) a vzniklou díru zalepí pomocí jiné díry ve státním rozpočtu. To je přesně to, k čemu se máme po této rozpravě hlasováním vyjádřit.
Není vůbec pochyb o tom, že české zdravotnictví, a ostatně i podobně jako téměř všechny zdravotnické systémy na světě, je ve finanční tenzi. Tenze je způsobena stárnutím populace a technologickým rozvojem, jehož náklady přerůstají, předbíhají růst HDP. Proto roste ve vyspělých a ekonomicky úspěšných zemích pozvolna a neustále procento HDP, které do zdravotnictví plyne, a začíná být v Evropě již téměř běžně nad 10 %, zatímco u nás dlouhodobě stagnuje okolo asi 7,5 %. Lze očekávat, že se tento malý podíl HDP pro zdravotnictví bude postupně zvyšovat i u nás. Chápu zdravotníky, že by chtěli toto zvýšení teď hned. Většina by ho použila pro své pacienty a určitě by to lékařům a zdravotním sestrám velmi usnadnilo život. Jak však ukazují světové statistiky, není procento HDP plynoucí do zdravotnictví zdaleka jediným ukazatelem kvality zdravotnického systému a vůbec už není přímo úměrné ukazatelům dobrého zdraví populace. Nejmarkantnější je to na případu nejdražšího zdravotnictví na světě v USA, a naopak zdravotnictví v ČR je jedno z nejlevnějších, i když je v dostupnosti péče a ve výsledcích léčby v lepší polovině evropských zemí hned za mnohem dražším zdravotnictvím německým.
Znovu říkám, že peníze by zdravotnictví pomohly. Je tu však ještě jeden fakt vázaný na zemi, kde žijeme. Procento HDP jdoucí do zdravotnictví totiž v celosvětových statistikách výrazně koreluje s absolutní výší HDP příslušné země. Bohaté země si proto prostě mohou dovolit dávat na zdravotnictví více a mít ho nejen technologicky na špičce, tak jak je na špičce technologicky i zdravotnictví naše, ale bohaté země mohou mít zdravotnictví i luxusnější, protože jim tolik jako chudším již nehrozí podvazování peněz pro rozvoj ekonomiky. Prostředků pro zdravotnictví si bohužel budeme moci v pohodě dopřávat více až v té době, kdy si na ně tato země vyšší produktivitou práce vydělá. Musíme se smířit s tím, že žijeme v oblasti, která díky své historii stále ještě nemá nejen na luxusnější zdravotnictví, ale ani na velkorysejší sociální systém, bohatší školství či technologicky lépe podpořené bezpečnostní složky. Do té doby, než se bohatství naší země a celé její fungování zřetelně zvýší, nelze tedy bohužel očekávat zázraky, a zejména pokud nebudou pokračovat změny, které dále povedou ke zvyšování jeho zde tak trošku vysmívané efektivity.
Naše vláda efektivitu zdravotnictví prokazatelně zvýšila a já, abych neopakoval to, co řekli předřečníci, tak musím říci, že zdravotnictví jsme přebrali v deficitu 7 miliard korun ročně a sociální rozvrat se prezentoval akcí "Děkujeme, odcházíme!". Když jsme odcházeli z ministerstva, naznačovaly letošní očekávané hospodářské výsledky podstatně nižší deficit v systému všeobecného zdravotního pojištění okolo 2 miliard korun, tedy podstatně méně, než se říká nyní. Kde se ten rozdíl vzal, mně není úplně jasné, ale je jasné, že všichni, kdo lobbují pro zdravotnictví, jakmile cítí, že je možno peníze do zdravotnictví přilít, tak se o to začnou snažit daleko více. A zdůvodnit veškeré náklady ve zdravotnictví je daleko snazší než pracovat na zmíněné efektivitě.
Všechno platí. Zdravotnictví si vydělalo těch 30 miliard, které tady zmínili předřečníci. Ještě znovu opakuji, ve zdravotnictví jako v jediném systému, který žije ze systémů, které žijí na veřejných rozpočtech, zvýšilo za poslední období mzdy, a to poměrně výrazně - zhruba 6 miliard ročně. Pokračoval technologický rozvoj, jak lze dokumentovat na rozvoji onkologických a neurologických center v posledních letech. K tomu samozřejmě si zdravotnictví muselo vydělat i na zátěž způsobenou DPH.
Já tady nechci mluvit o tom, jak jsme efektivitu zvyšovali, aby to nevypadalo, že tady chválím naši činnost ve zdravotnictví, ale je potřeba říct alespoň několik vět. Doladili jsme lékovou politiku, potlačili jsme korupci v nákupech, motivovali poskytovatele úhradovými vyhláškami hledat rezervy jak v hospodaření, tak v racionálním poskytování péče. To je oněch 30 miliard, které by měly ve zdravotnictví chybět a nechybí, protože se jeho efektivita výrazně zvýšila.
Mimo jiné musím zmínit, že neefektivitu v chování pacienta zvyšuje i nízká spoluúčast, která je v přímé kontradikci se záměrem úplné likvidace regulačních poplatků, tak jak ho předkládají levicové strany. Při opatrněji nastavených sociálních stropech by bylo naopak možné i v rámci závěrů Ústavního soudu spoluúčast spíše zvýšit tak, abychom se dostali na evropský standard.
Bylo by možné uvádět další fakta a opravdu již nebudu zdržovat. Jenom jako memento připomenu, že v tak obtížné oblasti efektivity byla v 90. letech promarněna šance, která spočívá v rozumně řízené konkurenci. V tehdejší době místo toho, aby byla postupně posilována zařízení medicínsky i ekonomicky úspěšná, byla v několika vlnách, a to se táhlo až přes rok 2000, zdravotnická zařízení plošně a zbytečně oddlužována tam, kde byla neúspěšná. Neopakujme to a dejme šanci těm, kteří to umějí lépe, zejména tam, kde je kapacita poskytovatelů dostatečná. ***