(20.30 hodin)
(pokračuje Marková)
Projednávané zákonné opatření není ničím jiným než snahou alespoň částečně přispět k nápravě a zároveň i reakcí na usnesení schválené touto Poslaneckou sněmovnou před jejím rozpuštěním. Připomínám, že toto usnesení předložené zástupci KSČM vyzývalo tehdejší vládu k okamžitému navýšení plateb za státní pojištěnce.
Příspěvek do příjmové části veřejného zdravotního pojištění bude tedy ve výši 4,7 mld. korun ročně a již pouhým porovnáním se zmíněným celkovým číslem je jasné, že se jedná pouze o základní krok. Na ten je třeba navázat změnami ve formě standardních legislativních návrhů. Mírné navýšení základu pojistného u státních pojištěnců přinese pouze částečnou a dočasnou stabilizaci systému. Je třeba začít urychlenou diskusi o skutečně systémových krocích. Těmi by mohla být například ustanovení o automatickém zvyšování základu pojistného u státních pojištěnců minimálně o inflaci nebo návrat do stavu z počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění. Stát výši základu pojistného u státních pojištěnců určil tak, aby po sečtení předpokládaného odvodu zaměstnanců, zaměstnavatelů, OBZP a OSVČ pro daný rok s ohledem na počet státních pojištěnců jeho výše dorovnávaly prostředky do výše potřebné k plnému pokrytí úhrad zdravotní péče z nich hrazené.
Dále je možné diskutovat i o změnách v systému přerozdělování nebo o trvalém zrušení stropu u vyměřovacích základů u jiných než státních pojištěnců.
Poslanecký klub KSČM toto zákonné opatření tedy plně podporuje. Zároveň však věřím, že se společně zamyslíme nad budoucími změnami a předložíme je v politickém konsensu, který oblast zdravotnictví tak zoufale potřebuje a zatím bohužel postrádá.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Soně Markové. Slova se ujme pan poslanec Bohuslav Svoboda a připraví se pan kolega Leoš Heger. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo Senátu, vážení členové vlády v demisi, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych nejprve konstatoval, že je pro mne mimořádnou ctí, že zde mohu dneska poprvé v roli poslanci promluvit od tohoto pultu. Horší je, že téma, o kterém hovořím, je téma, které podle mého názoru je špatně řešené.
Platba státu je potřebnou součástí příjmu veřejného zdravotního pojištění, které doplňuje pojistné odváděné ekonomicky aktivními osobami. Jejím hlavním problémem je ale její nepredikovatelnost. Ministerstvo financí ji používá jako jeden z bufferů, který má k dispozici při sestavování státního rozpočtu. Již dvakrát byl přijat zákon, který výši platby státu automaticky určoval pomocí ukotvení na průměrnou mzdu, opakovaně ale tento zákon byl zrušen. Platba státu automaticky navázaná na výkonnost ekonomiky by představovala zvýšení predikovatelnosti ve zdravotnictví.
Hlavní jsou ale negativní důsledky toho, že její výše je ponechána na ad hoc rozhodování. Platba státu se tak obvykle stává - několik let se nezvyšuje nebo je zvyšovaná nepatrné, a poté je obvykle na základě zhoršující se finanční situace zvýšena politiky. Naposledy to udělal Rath a Julínek. Tím vzniká velký prostor pro lobbistické tlaky poskytovatelů, lobbistické tlaky pojišťoven, kteří cítí možnost navýšení zdrojů a přicházejí se zcela nereálnými požadavky - viz současná situace, kdy zvýšení platby státu odsouhlasené Senátem by mělo přinést 4,7 mld. ročně, ale nasčítané požadavky na navýšení v úhradové vyhlášce se rovnají desetinásobku. Toto přispívá jednak k nejistotě, jednak k orientaci poskytovatelů na lobbing a pomoc státu na rozdíl od snahy zlepšit efektivitu procesu. Platba státu by proto měla být určena automatickým mechanismem kopírujícím například vývoj mezd.
Rozhodnutí vlády předložit toto navýšení platby za státní pojištěnce, které představuje zhruba 2 % z objemu prostředků pohybujících se ve zdravotním pojištění, určitě není rozhodnutí, které by bylo rozhodnutím emergentním, rozhodnutím, na které by se vztahovala možnost využít zákonné opatření. Navíc je to rozhodnutí, které přímo zasahuje do rozpočtu přímým prostředky. A znovu říkám, je to rozhodnutí, které znovu zmrazuje vývoj situace v této oblasti, protože od této chvíle zase budou všechna zdravotnická zařízení a všechny pojišťovny čekat na to, jaký zázrak jim přinese nějaké peníze, nebudou se snažit o žádné zvýšení efektivity toho procesu, protože proč by to dělaly, protože predikovatelnost objemu prostředků, které dostanou, bude minimální, vlastně žádná.
Z tohoto důvodu, i když jsem zdravotník a vím, co zdravotnictví má za problémy, nemohu - a v souhlasu s celým klubem ODS - takovéto zákonné opatření podpořit, protože se obáváme, že do budoucna opět bude stejný vývoj situace. Budeme čekat tak dlouho, až ta situace bude neřešitelná, a pak tam nasypeme peníze daňových poplatníků napřímo.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Svobodovi. Slova se ujme pan poslanec Leoš Heger a připraví se pan kolega Rostislav Vyzula. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane předsedo Senátu, pane premiére, vážené poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych zde prezentoval názor klubu TOP 09, že nemůžeme podpořit navýšení plateb ze státního rozpočtu na tzv. státního pojištěnce. Dovolte mi zároveň, abych toto stanovisko zdůvodnil obšírněji, než jsem míval dříve ve zvyku, ale týká se to zcela zásadních pohledů na problémy a pilíře našeho zdravotnictví, které měla TOP 09 tu čest v minulém období řídit. Ujišťuji vás, že se nejedná o nějaký destruktivní opoziční nepřátelský krok a že jen chceme čitelně prezentovat, co si myslíme a o jakém směřování našeho zdravotnictví ve prospěch celé naší země jsme přesvědčeni jako o správném směřování.
To, co je pro naše stanovisko klíčové, a to, co se vlastně jako červená nit táhne veškerými diskusemi o zdravotnických systémech, je otázka objemu peněz a otázka produktivity a kvality celého systému.
Musím začít paradoxně tím, že já sám, jak tu bylo řečeno, jako ministr zdravotnictví minulé vlády jsem o navýšení státního příspěvku žádal opakovaně, ale musím říci, že jsem žádal v době, kdy jsme již realizovali řadu kroků, které směřovaly ke zvýšení efektivity systému zdravotnictví. Snahy navýšit rozpočet nebyly tehdy vyvolány nezbytností řešit nějaké vykonstruované apokalyptické situace, které se objevovaly každým rokem, tak jako se objevují i dnes. Mé žádosti směřovaly pouze k určitému zklidnění finanční tenze, aby bylo možno poskytnout dostatečný prostor k dalším změnám, které by efektivitu posunovaly výše.
To, čeho jsme svědky nyní, je naprosto odlišná situace. Podívejme se podrobněji, k čemu dochází. Ministr v demisi doktor Holcát získal zákonným opatřením Senátu pro letošní rok zhruba 800 milionů korun a navíc jeho představa vykalkulovaná, že bude mít v příštím roce k dispozici ještě dalších cca 10 miliard korun, vedla k tomu, že podle jeho představ vypsalo Ministerstvo zdravotnictví velmi odpovědně úhradovou vyhlášku kompenzující stagnaci příjmů z letošního roku. Zdůrazňuji, že velmi oceňuji ten seriózní přístup, a pokládám zhotovenou, nebo představenou vyhlášku opravdu za racionální. ***