(17.40 hodin)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je mi velkou ctí zde hovořit jako nováček, jako někdo, pro kterého je překvapením, že může hovořit na půdě Poslanecké sněmovny. Současně mě však doprovází pocit zklamání a smutku, že musím hovořit k zákonným opatřením, která jsou nejen podle mého přesvědčení, ale i podle názoru mých kolegů v politickém klubu hnutí ANO 2011 nedobrým vysvědčením předchozí vlády, která připustila, aby v takovém rozsahu, takovým způsobem a hlavně takovým procedurálním způsobem byla přijata tato norma, respektive zákonné opatření předložené nám teď ke schválení nebo neschválení.
Situace, do které jsme podle našeho názoru byli více či méně vmanipulováni, nás donutila, abychom se důkladně seznámili s obsahem zákonných opatření. U některých to vůbec nebylo snadné. Například bod č. 18, daňové předpisy eufemisticky nazvané související s rekodifikací občanského práva hmotného, čili s přijetím nového občanského zákoníku, jak co do rozsahu, tak co do svého obsahu zdaleka přesahují hranice, které jsou nutné nově upravit tak, aby například terminologie odpovídala novému občanskému zákoníku, a naopak se této možnosti využilo až zneužilo k tomu, aby se do daňových předpisů, například do novely zákona o dani z příjmů, zařadila ustanovení, která nebyla dostatečně ve vnějším připomínkovém řízení prodiskutována.
Přípravě tohoto vystoupení jsem věnovala poměrně dost času. Hovořila jsem s řadou odborníků, protože oblast daňového práva opravdu není mou doménou a neodvážila bych se zde vystoupit, pokud bych nedospěla k závěru, že tito odborníci byli úmyslně v rámci připomínkového řízení opomenuti. Je to například Komora daňových poradců, která opakovaně zdůrazňovala a upozorňovala, že součástí novely jsou i změny nesouvisející s rekodifikací, že jsou systémově věcně špatné, že vyvolají důsledky, které se budou týkat jak řadových občanů, tak firem a v podstatě mohou vést i ke zpochybnění řádného výběru daní vůbec. Tyto připomínky nechci teď kvalifikovaně hodnotit, protože, jak jsem již konstatovala, daňové právo není mou doménou. Nicméně to ukazuje, že se nevyužily možnosti, které zde byly, protože tyto připomínky byly předneseny již na jaře roku 2013, jak tedy v osobních jednáních, tak písemnou formou.
Myslím si, že v současné době, kdy je velmi často zdůrazňováno, že nepřijetí zákonných opatření by vedlo k chaosu, k nejistotě, k tomu, že bychom nevybrali daně v řádu miliard korun v daňovém období v příštím roce, nám to vlastně neumožňuje takovéto zákonné opatření neschválit. Současně nám to i znemožňuje pokusit se o odložení účinnosti občanského zákoníku. V této souvislosti je třeba i připomenout nález Ústavního soudu 55/10, který poměrně jasně vymezuje podmínky legislativní nouze. Cituji: "Ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze na základě článku 8 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, a to v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Stanoví-li tedy ústavní pořádek takovouto možnost pouze v jediném případě, je zřejmé, že za jiných situací to obecně možné není. Nejde přitom o mezeru v Ústavě, pokud ústavní pořádek možnost projednat návrh zákona ve zkráceném jednání zná. Ústavodárce se toliko rozhodl tuto možnost připustit jen v extrémních a mimořádných situacích. Lze sice připustit, že se na úrovni zákona, třeba jednacího řádu, zakotví další případy, kdy lze zákony projednat ve zkráceném řízení legislativní nouze, avšak protože jde o úpravu praeter constitutionem a protože smyslem ústavněprávní reglementace zkráceného projednávání je ochrana práv a principů ovládajících legislativní proces v demokratickém právním státě, využití institutu legislativní nouze je možné jen za předpokladu širokého konsensu v Parlamentu anebo jen tehdy, kdy typová závažnost situací, v nichž bude legislativní nouze použita, odpovídá závažnosti situací, s nimiž počítá ústavní pořádek pro zkrácené projednání návrhu zákona. Podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze není jen hrozba určitých negativních důsledků, ale především existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem anebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Za mimořádnou okolnost posuzováno prizmatem ústavních principů je možno považovat jen takovou okolnost, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních i vnějších anebo může jít o okolnost, kterou představují přírodní katastrofy. Právě ona mimořádnost odůvodňuje nezbytnost bezprostřední reakce ze strany zákonodárce a s tím související omezení ústavních principů, jež se vztahují k parlamentní proceduře. Závěr o existenci této mimořádné okolnosti tak musí mít rozumný základ a musí být podložen skutkovými okolnostmi."
Čili jinými slovy řečeno, nedomnívám se, že by zde byly splněny podmínky stavu legislativní nouze, nedomnívám se, že máme možnost žádat o odklad formou pozměňovacího návrhu novely, která by odložila účinnost zákona č. 89/2002 Sb., občanského zákoníku, o jeden rok, jak jsme diskutovali myslím i napříč politickými stranami, a zbývá nám tedy jenom konstatování, že jsme se ocitli v situaci, kdy vlastně budeme poprvé hlasovat, a přitom budeme hlasovat o tom, jaké menší zlo zvolíme.
I v této souvislosti bych ráda navázala na svého předřečníka pana Tejce, který zde přednesl návrh doprovodného usnesení Poslanecké sněmovny, na kterém jsme se shodli a společně jsme jej formulovali, a ráda bych jej doplnila určitým úvodním návrhem úvodního konstatování, totiž že Poslanecká sněmovna České republiky konstatuje, že účinnost zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a souvisejících právních předpisů k 1. lednu 2014 byla stanovena na nepřiměřeně krátkou dobu, neodpovídající ani rozsahu ani závažnosti legislativních změn v právním řádu České republiky. Odložení účinnosti občanského zákoníku a souvisejících předpisů před plánovaným nabytím jejich účinnosti již však neumožňuje - odkazuji zde právě na meze legislativní nouze - ani případné mimořádné zkrácení legislativního procesu.
Za další. Neschválení zákonného opatření Senátu o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů a zákonného opatření Senátu o dani z nabytí nemovitých věcí by od 1. ledna 2014 vedlo s vysokou pravděpodobností k právnímu chaosu a rizikům v oblasti řádného výběru daní, přičemž vzhledem k délce legislativního procesu nelze tyto normy znovu v pozměněné podobě předložit a projednat. ***