(11.50 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Závěrem chci říci, že se ztotožňuji s rušením vrchních státních zastupitelství. Ztotožňuji se se zřízením Úřadu pro potírání korupce. Je to i jakýsi kompromis, který byl přijat v rámci vládního prohlášení, protože je třeba říci, že debata na počátku této vlády byla taková, že někteří zástupci jednotlivých koaličních vládních stran chtěli dokonce zřizovat speciální soud, což by byl ještě mnohem větší posun než zřízení řekněme takovéhoto specializovaného žalobce. Jak už řekl pan ministr, bude důležité, jak budou nastavena detailní pravidla, a pokud bude jasně vymezena působnost tohoto úřadu, pak si myslím, že není třeba se ho obávat.
Co je důležité a co zaznělo i na některých seminářích a debatách, kterých jsem se účastnil, je otázka v případě zrušení vrchních státních zastupitelství, jak přesně prakticky postupovat tak, aby nějaké kauzy, které jsou dnes řešeny na těchto státních zastupitelstvích, neskončily kdesi v útlumu na krajích nebo někde jinde a byly opravdu řádně dořešeny. Tam jsem trošku cítil z veřejných debat, kterých jsem se účastnil, které třeba pořádala Transparency International nedávno v Senátu, že to není ještě úplně doladěno a domyšleno, a byť třeba praktické dopady rušení vrchních státních zastupitelství až tak nesouvisí s tím zákonem, bude dobré asi na příslušném výboru tyto otázky vydiskutovat tak, aby v případě schvalování tohoto zákona bylo jasné, jak bude prakticky postupováno v případě, že v zákoně zůstane rušení vrchních státních zastupitelství. To je téma, které já cítím, že ještě je třeba asi vydiskutovat.
Mám-li to tedy obecně shrnout, já podporuji tento vládní návrh. Děkuji vládě a panu ministrovi, že tento návrh doputoval na půdu Poslanecké sněmovny, ale v duchu některých svých předřečníků říkám, jsou tam témata, která bude třeba vydiskutovat, abychom se vedle posilování nezávislosti, kterou já osobně podporuji, bavili i o odpovědnosti těch, kterým případně nezávislost posilujeme, tak aby zde byla jasná pravidla, která v případě, že v určité funkci někdo zneužije svoji pozici jako vedoucí státní zástupce, aby zde byla pravidla a možnosti státu proti němu transparentně zasáhnout a bavit se o tom, jak případně ho z funkce transparentně a jasně, z jasných důvodů, dostat, aby nedocházelo ke zlovůli.
Takže ještě jednou díky za ten zákon a těším se na debatu v příslušných výborech.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji a prosím o slovo paní poslankyni Marii Nedvědovou. Dále je přihlášen pan poslanec Jan Chvojka.
Poslankyně Marie Nedvědová: Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, já nejprve navážu na slova pana ministra, která zde pronesl v této věci k předcházejícímu řečníkovi. V podstatě mě překvapilo, že pan ministr je obeznámen s činností státních zástupců a ví i o jejich negativech, nicméně bych chtěla i odkázat na mimořádnou schůzi, která byla k nedůvěře vládě a kdy se jednalo o amnestii, kdy tady pan ministr provedl výčet věcí, které tedy nebyly skončeny díky liknavé práci soudců nebo státních zástupců, nicméně už nějaká odpovědnost v těchto věcech následně vůči těmto vyvozena nebyla. Já se nedomnívám, že tenhle zákon zrovna bude řešit tyto skutečnosti a že vyřeší i špatnou a nekvalitní práci státních zástupců.
Jde o velice rozsáhlý vládní návrh nového zákona o státním zastupitelství a já se domnívám, že k realizaci představ o zákonu o státním zastupitelství, aby byly tedy tyto představy realizovány, by muselo dojít i ke změně Ústavy, a to hned v několika částech.
Podle důvodové zprávy má zákon zajistit, aby státní zastupitelství obecně plnilo v rozsahu své zákonné působnosti důležitější roli při ochraně veřejného zájmu a státní zástupci byli významnými činiteli výkonu trestní a ve vymezených případech i netrestní spravedlnosti. Jako veřejní žalobci mají nést se soudem spoluodpovědnost za řádný - tedy zákonný a spravedlivý - proces a důvodová zpráva přitom klade důraz na princip nezávislého státního zastupitelství i státních zástupců jako jednotlivců a s tím spojený princip jejich nestrannosti. V tomto směru však nelze přehlédnout skutečnost, kterou tedy důvodová zpráva sice zmiňuje, ale stejně jako někteří politici poněkud bagatelizuje, že státní zastupitelství, a už to tady bylo opakovaně zmiňováno, je v Ústavě stále zařazeno v oddíle týkajícím se moci výkonné, nikoliv v oddíle ohledně moci soudní, kam by mělo při širším výkladu systému justice asi patřit. To však nelze změnit tímto zákonem, ale byla by nutná změna Ústavy - poprvé. V tomto je patrně nejvýznamnější rozdíl mezi státním zastupitelstvím a dřívější prokuraturou, která, jak i důvodová zpráva uvádí, byla konstruována jako samostatná moc. Pokud tedy státní zastupitelství i nadále bude součástí moci výkonné, pak na ní bude nějakým způsobem závislé ať ji personálně, či ekonomicky, což však nezmění výrazněji ani podaný návrh zákona. O nezávislost tedy nejde. Může jít tedy o nestrannost státního zastupitelství a státních zástupců s tím, že stále má platit důraz na slovo státní a zastupování ve veřejném zájmu, který však není nijak definován a může být vykládán různě zejména ze strany moci výkonné.
Jednou z nejvýznamnějších změn podaného návrhu, a to především mediálně, je chystané zrušení vrchních státních zastupitelství. V zásadě by s touto změnou bylo možno souhlasit, pokud by byly současně zrušeny i vrchní soudy a zavedena třístupňová soudní soustava, která je pro ČR podle mě plně postačující. Okresní soudy jako soudy nalézací, krajské soudy jako soudy odvolací a Nejvyšší soud jako soud dovolací. Ten by i sjednocoval soudní výklad sporných otázek a k nim odpovídající stupně státních zastupitelství. To by však vyžadovalo změnu Ústavy podruhé, k čemuž podle mě není patrná politická vůle. Pokud by mělo však být zrušeno pouze vrchní státní zastupitelství a vrchní soudy by byly zachovány, jde o zcela nesystémový a neodůvodněný krok. Tvrzení v důvodové zprávě, že tak má být zajištěn efektivní výkon zákonné působnosti státního zastupitelství, je zcela formální. Postrádám přitom důsledné a podrobné zhodnocení dosavadní práce vrchních státních zastupitelství a jejich jednotlivých útvarů, zejména konkrétní údaje o jejich činnosti a uvedení konkrétních důvodů pro jejich zrušení. Mám přitom zkušenosti s jejich prací a nedá se říci, že by byly vždycky kladné.
Zrušení jednoho článku soustavy státního zastupitelství považuji za závažný krok a myslím si, že je nutno zvážit všechny jeho důsledky a důvody. S tímto krokem má bezprostředně souviset i vytvoření nového Úřadu pro potírání korupce, který má působit při Nejvyšším státním zastupitelství jako jeho údajně výrazně autonomní organizační složka. Není však jasné, jak by chtěl navrhovatel zabránit tomu, aby nedostatky, kterého patrně vedou k návrhu na zrušení vrchních státních zastupitelství, nepřešly spolu se státními zástupci i do nového úřadu. Zřejmě by k tomu mělo sloužit i omezení doby, na kterou budou k tomuto úřadu přiděleni. Ovšem řada případů závažné hospodářské kriminality, která je s korupcí v řadě případů úzce spojena, je vyšetřována po řadu let a poté ještě po řadu let trvá projednávání těchto věcí soudem, takže bude nutno zpravidla prodloužit dobu působení příslušného státního zástupce, aby někdo nový nemusel zbytečně znova studovat mnohatisícové spisy. A amnestie v podstatě, která byla tolik napadána, v tomto směru mi myslím dává za pravdu. Domnívám se přitom, že pokud by takový úřad měl být skutečně zřízen, měl by být samostatným orgánem na úrovni krajských státních zastupitelství.
Obecně je přitom možno říci, že uvedené dvě navrhované změny sice spolu úzce souvisí, ale nelze říci, že jde o nějaký zcela nevhodný či špatný návrh, ale je nutno současně konstatovat, že nejde a ani nemůže jít o jediný zcela správný a přípustný návrh, jak je mediálně někdy prezentováno.
Návrh dále řeší některé personální otázky včetně jmenování nejvyššího státního zástupce, kterého na návrh vlády bude jmenovat prezident, problematiku kárné odpovědnosti a dále působnost jednotlivých státních zastupitelství a vztahy mezi nimi a otázky státní správy. Problém vidím například v tom, že Nejvyšší státní zastupitelství nebude moci vykonávat dohled ve věcech, kde vykonává dohled krajské státní zastupitelství. Chápu sice, že by to mělo zabránit intervencím v běžících věcech, ale brání to případnému sjednocování stanovisek a postupů v obdobných věcech. Stačilo by přitom také vyslovit například zákaz tzv. negativního pokynu. Možná až zbytečně rozsáhle a kazuisticky je řešena otázka poskytování údajů z registru jejich vedení. Naproti tomu není, jak jsem již uvedla, nijak blíže specifikován veřejný zájem, který má státní zastupitelství chránit.
Souhlasím, že navrhovaná úprava bude vyžadovat podrobnou diskuzi, která by však měla být věcná a odborná. Myslím si, že uvedený návrh zákona je spíše polotovar, s nímž by mělo být ještě pracováno. Děkuji. ***