(11.40 hodin)
(pokračuje Blažek)
Řeknu jednoduchý příklad, který není vidět na první pohled. V té původní verzi bylo, že Úřad pro potírání korupce si může stáhnout jakýkoli případ, který se odehrává ve státě, tzn. i krádež, pokud si bude myslet, že je spojená s korupcí. Dnes je to tak, že tam jsou jednoznačně vyjmenované některé taxativní trestné činy. Do ničeho jiného ten útvar nesmí zasahovat. A to jsou věci, které nejsou vidět na první pohled. Ale ta - a teď nechci říct slovo plánovaná, ale ta původně míněná moc tohoto úřadu se hodně osekala v průběhu projednávání toho návrhu. Ale samozřejmě nemusí to být dokonalé a bavme se o tom, a to já říkám od začátku také, jak takovýhle úřad, bude-li zřízen, kontrolovat. To je naprosto legitimní debata.
A závěrem chci říci - nebojme se prosím diskuse o tomto zákonu a snažme se, aby ten zákon vznikl co nejkvalitněji. Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu ministrovi. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Sněmovny Jiří Pospíšil. Prosím.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi, abych řekl také několik poznámek k tomuto návrhu zákona, protože v té první fázi jsem se také na něm podílel.
Já chci podpořit návrh, který tu dnes je. Je minimálně velmi dobrým základem pro další debatu na půdě ústavněprávního výboru, případně zde na plénu ve druhém a dalším čtení. Jsem přesvědčen, že je třeba nový zákon, že to není jenom v důsledku řekněme vládního prohlášení, ale zákon, který je dnes účinný a který vznikal na počátku 90. let v jiné společenské situaci, by měl být nahrazen novou právní úpravou, která reflektuje některé reálné zkušenosti, které máme za posledních dvacet let existence státního zastupitelství. Takže to je první věc.
Myslím si, že je opravdu dobře, že zde byla udělána revize a je zde návrh úplně nové právní úpravy, která řeší některé problémy, kdy můžeme mít třeba různý pohled na to, jaké má být postavení státního zastupitelství. Asi většina z nás se shodne, že např. pozice nejvyššího státního zástupce, který může být dnes bez udání důvodu odvolán vládou, není asi úplně správná, a že tedy určitá změna v pozici třeba nejvyššího státního zástupce je namístě. A tady bych asi víc čekal, že i lidé, kteří nejsou až tak příznivci posilování nezávislosti státního zastupitelství, třeba tu současnou právní úpravu nebudou považovat za dobrou a budou mluvit o nutnosti nebo potřebě změny. Takže to si myslím, že je minimálně jednoznačně důležitá věc, kdy se posiluje nezávislost funkcionářů - zdůrazním - státního zastupitelství, a to v několika věcech. Je to jak v rovině zákonných lhůt pro výkon určitého období, to já považuji za mimořádně důležité a dobré. Za Topolánkovy vlády jsme prosadili tuto změnu do oblasti justice, kdy byly stanoveny zákonné lhůty pro výkon funkce předsedy soudu, a myslím, že praxe ukázala, že určité obměňování na základě uplynutí lhůty, tzn. po určité době, nikoliv na základě třeba nejasných důvodů pro odvolání, má svůj význam a má svou logiku. Samozřejmě je třeba vést debatu o tom, zda překlopení toho, co platí v justici, tzn. deseti let pro nejvyšší justiční funkcionáře, do oblasti státního zastupitelství je vhodné. Přece jenom je určitý rozdíl mezi předsedou soudu, jehož funkce je více ceremoniální, více společenská, a jiná je pozice nejvyššího státního zástupce, kdy se jedná o ryze mocenskou funkci. Je otázka, zda by ta lhůta neměla být kratší, než jak je nastavena lhůta třeba u předsedy Nejvyššího soudu nebo předsedy Nejvyššího správního soudu. To znamená, tady asi bychom měli vést debatu, jestli deset let je lhůta vhodná, či nikoliv.
Otázka, kterou si kladu, a předpokládám, že se o ní asi povede debata na ústavněprávním výboru, je, jestli pro nejvyššího státního zástupce má být lhůta počata od okamžiku účinnosti nové právní úpravy, nebo jestli má být započítáno už to, co případně, pokud bude stejný nejvyšší státní zástupce, vykoná ve své funkci před účinností zákona. Byl bych zde opravdu opatrný a vedl podrobnou debatu o tom, jak ta lhůta má být nastavena. Ale že princip lhůty je správný, o tom jsem hluboce přesvědčený.
Za důležité považuji zavedení principu výběrových řízení. Já myslím, že je obecně velmi pozitivní trend prosazovat v justici a ve státním zastupitelství trend výběrových řízení, tzn. jasných, transparentních podmínek, za kterých je obsazováno jak místo řadového státního zástupce, tak místa vedoucích státních zástupců. Myslím, že to je velmi důležité. A tady ten zákon dělá obrovský posun a já to jednoznačně schvaluji. Výběrová řízení zkrátka jsou trendem, který platí v celé civilizované západní Evropě.
Co trošku vnímám malinko jinak a je to ještě k jakési debatě, je to, jestli vedoucí státní zástupci musí být vybíráni vždycky z řad státních zástupců. To znamená, budeme-li vybírat nejvyššího státního zástupce, povede se transparentní výběrové řízení, tak já si kladu otázku, jestli se do výběrového řízení může přihlásit opět jenom státní zástupce, nebo zkušený právník, který předtím byl třeba ústavním soudcem nebo vykonával nějakou jinou významnou justiční funkci nebo to je obecně respektovaný profesor práva z právnické fakulty. Zde já bych byl opatrný a úplně bych neuzavíral ta vrátka a nestanovoval bych zákonnou podmínku, že do vedoucích funkcí mají jít pouze ti, kteří už byli státními zástupci. Myslím si, že ten systém by měl být více otevřený a měl by umožňovat i lidem, kteří vykonávají jinou právnickou profesi, ucházet se o postavení na vedoucích funkcích ve státním zastupitelství.
Obecně si myslím, že vedle posílení nezávislosti je dobré také skloňovat posílení odpovědnosti, tzn. říci si, jestli nový zákon dostatečně posiluje odpovědnost státních zástupců za jejich chyby, ať už úmyslné, či nedbalostní. Protože nelze zavírat oči před tím, že zkrátka ne všichni státní zástupci svoji práci vykonávají perfektně. A je třeba si klást otázku, jak je případně za jejich pochybení, ať již úmyslná, nebo nedbalostní, postihnout.
Zákon počítá s kárným řízením. Já s tím nemám problém. Je to v zásadě asi správná myšlenka, protože jakékoli jiné formy by mohly být vnímány jako zásah právě do nestrannosti státního zástupce. Ale je dobré se podívat na to, jak ta kárná řízení fungují a zda opravdu umožní postih těch státních zástupců, kteří pochybí. A není možné si hrát na to, že ve sboru 1 200 právníků nebudou tací, kteří zkrátka ať už úmyslně, nebo nedbalostně pochybí, poruší zákon a bude třeba je určitým způsobem postihnout. Takže to je důležitá věc, kterou by bylo dobré také debatovat.
Považuji za velmi dobré to, že zákon nově upravuje vztahy uvnitř soustavy a řeší mj. otázky dávání pokynů v rámci vnitřního dohledu vyššího stupně státního zastupitelství nad nižším, ale i to, že jsou řešeny otázky vnitřního dohledu v rámci jednotlivé instituce, které se nově nazývají řídicími a kontrolními oprávněními vedoucích státních zástupců. Jsem přesvědčen, že pokud někdo dává někomu pokyn, zvláště má-li negativní charakter, měl by být písemný, tak aby byl transparentní, byl dohledatelný a v případě, že se kauza následně přezkoumává, analyzuje, aby bylo zjevné, kdo komu dal jaký pokyn, a ten, kdo ten pokyn dal, aby za něj nesl také případnou odpovědnost, ať již pozitivní, nebo negativní. Tam myslím, že ne vždycky se počítá s tím, že pokyny budou písemné. Je důležité se na to pořádně podívat, protože si myslím, že jasná pravidla pro dávání pokynů uvnitř soustavy, tzn. dávání pokynů podřízenému státnímu zástupci, jak v té kauze má postupovat, musí mít jasná, transparentní pravidla, aby se pak třeba vyloučily některé spekulace kolem některých kauz.
Jak říkám, obecně zákon považuji za dobrý. Osobně ho podpořím. Ale myslím si stejně jako ostatní, že je fér a správné o tom vést tady debatu, některé instituty si znovu vydefinovat, jestli jsou nejlépe napsané. Je to i ta otázka poradního sboru státního zastupitelství. Přiznám se, mám k tomu trošku vlažný přístup. Ve chvíli, kdy justice jako taková nemá žádný takovýto kolektivní sbor, je otázka, jestli státní zastupitelství, které je součástí moci výkonné, takovýto poradní sbor má mít. Třeba se při debatě ukáže, že naopak je to dobrá protiváha některým pravomocem vůči vedoucím státním zástupcům. Ale je třeba si uvědomit, že to je významná změna. Že ne všechny země, které mají relativně samostatné státní zastupitelství, mají takovéto orgány, a je dobré se o tom pobavit a nebrat to pouze jako technickou změnu. Je to změna podle mého názoru relativně významné kvality. Takže to je věc, kterou bychom měli ještě debatovat. ***